Článek
Muzeum je po levé straně, kancelář centra naproti němu, v pravém okraji přístavu. Zamířil jsem tedy raději do kanceláře rezervace, která je vlastně taky tak trochu muzeem, jak jsem brzy zjistil. Ujala se mě Kaliopi, místní průvodkyně, prodavačka i správkyně.
„Odkud jsi,“ zeptala se.
„Z Česka. Nemáme moře, jen pár jezer. Moře mi u nás schází. Ale pracuji tady v Řecku přes léto jako průvodce. A v zimě v Thajsku, tak si moře docela užiju.“
„Určitě jsi byl v minulém životě námořník,“ prohlásila sofistikovaně Kaliopi. „Víš o tom, že když se vysloužilý námořník odstěhuje do vnitrozemí, a aspoň pár minut denně nevidí linku mořské hladiny, brzy umírá?“
„Tak ty jsi turistickým průvodcem,“ dodala ještě a úplně se rozzářila. Ze všech koutů centra mi nanosila štosy prospektů. O tuleních, želvách, chráněných jestřábech Eleonora, o historii rezervace, přidala i vizitky a jízdní řád trajektů. Pak poručila:
„Všechno si přečteš, abys mohl svým hostům hezky vyprávět! Ale základní informace dostaneš ode mě a teď hned!“ Její dominance byla neotřesitelná. Ještě, že ji nemám doma, pomyslel jsem si.
…
Kaliopi se rozpovídala:
„Rezervace Alonissos s přilehlými ostrůvky a mořem vytváří skvělé prostředí a přirozenou ochranu pro život mnoha živočichů. Včetně člověka! Od roku 1992 je národním parkem, rozděleným na dva sektory: v sektoru A není taková přísnost a ostražitost, ale do sektoru B se smí jen někdy. Na povolení.
V sektoru B žije totiž posledních asi 700 tuleňů středomořských. Připomínat, že se jedná o ohrožený živočišný druh snad ani není zapotřebí. Říká se mu také tuleň „mnich“. Jeho latinské jméno zní ale velmi vznešeně: MONACHUS MONACHUS.“
Chybí jen tituly, pomyslel jsem si. Hrabě von…? Mgr? Dr.Sc?! “
„Zvířátko je opravdu velmi vznešené.“ řekl jsem
„A bohužel velmi plaché. Velké asi jako mořská vydra. Návštěvníci parku ho spatří jen zřídka. Tuleňům se zde ale daří stejně tak, jako před tisíciletími. Jen je k jejich přežití nutný zásah řecké vlády. A tak doufejme, že přežijí ve zdraví. Tuleni i vláda rozumu.“
...
Vzpomněl jsem si na zakynthosské tuleně. Sloužil jsem tam o pár let dříve a asi třikrát jsem je na zlomek vteřiny viděl. Kolegové z lodních posádek mi několikrát vyprávěli temnou část jejich příběhu, ale berme ji s rezervou: prý všichni tuleni, žijící u ostrůvku Pelouzo v jižní zátoce Zakynthu jsou samečci! A ti se, jak známo, mohou jen těžko mezi sebou rozmnožit.
...
„Velmi často ve vodách národního parku jsou k vidění také hejna delfínů. Ti nejsou zas tak vzácní. Nebo zdejší endemit, jestřáb Eleonora, loví ve skalách nad mořem ještěrky a hady. Tak si všechno pečlivě prostuduj…“
„…a příště mě z toho vyzkoušíš,“ přerušil jsem Kaliopi, dominantní šéfku infocentra Mořský park Alonissos…“
„Inu, proč ne!“ odpověděla vážně Kaliopi, ale pak se rozesmála. V Řecku, a na panenském Alonissu obzvlášť, se obvykle vážně nic moc nebere!
Zdroje:
https://pruvodce.eu/narodni-morsky-park-alonnisos/
https://en.wikipedia.org/wiki/Alonnisos_Marine_Park
