Článek
Většinou se program skládal ze zastávek na hlavním a největším ostrově Ía. Ale pro fajnšmekry byla vybočení z obvyklé trasy do Akrotiri.
...
„Ze sopečného popela a hlíny město podobné italským Pompejím odkryl v roce 1967 profesor Spiridon Marinatos,“ řekl nám zdejší průvodce. S posvěcením vlády se tak objevily skvěle zachované fragmenty starověkého města. Lokalita, ležící na východním pobřeží ostrova, jen na dosah zdejšího letiště.
„Vykopávky vydaly nečekaná překvapení!“ pokračoval s výkladem.
„A podivuhodně jen pár hodin po začátku archeologických prací. Brzy se pod rukama archeologů objevilo několik ulic. Dokonce i náměstí. Vidíte, jak dobře se zachovaly také osmimetrové hradby, které jsou pro mínójská města z této doby dost netypické? Tehdejší krétská civilizace, díky své politické a ekonomické síle totiž hradby nepotřebovala.“
...
Marinatos pod rozpadlými kusy lávy objevil skutečné poklady. Téměř neporušený tkalcovský stav! Jako kdyby si tkadlena odskočila jen na toaletu. Obří džbány pithoie, které sloužily jako zásobárny oleje, medu, obilí a soli. Zachovala se původní schodiště! A barevné fresky. Jsou na nich sice krásné, ale jen obyčejné výjevy všedního dne. Trhovkyně, tanečníci, prosté a neurozené osoby. Obyčejné rybářské lodě. A taky zvířata. Antilopy, delfíni a ryby. Soudí se, že zdejší civilizace nebyla nijak silně nábožensky založena. Výtvarné umění okolních národů je většinou orientováno výhradně na zpodobnění bohů. Nabízí se otázka: věřili tehdejší Santorinští vůbec v něco? V někoho? Bůh ví! Ale který?
...
„Stejně tak, jako v Knóssu na Krétě, objevili vědci oddělené potrubí pro studenou a teplou vodu,“ pokračoval výklad.
„Splachovací toalety. Důmyslně řešený systém kanalizace. 20. století před čtyřmi tisíci lety? Objevitelům bylo ale divné, že nikde nenašli lidské ostatky. Jediné co náhodně odkryli, byly zbytky kostry vepře. Z toho se dá snadno usoudit, že obyvatele ostrova před katastrofou předem někdo varoval. Kam však zmizeli?“
O tom své svědectví zatím historie nevydala. Konec konců i původ tehdejších obyvatel ostrova není zcela jasný. Názory na jejich příchod sem na ostrov se různí. Pocházeli snad z Kréty? Sýrie, Kypru, nebo z turecké Anatolie? A co řecký kontinent?! Tady všude se vědci stále snaží vystopovat původ tehdejších obyvatel ostrova Strogili. Jak lákavě se nabízí jeho ztotožnění s bájnou Atlantidou. Co kdyby? Jenže historie nezná žádná „kdyby“! Putuje si pěkně časem. Po svém! Po svých vlastních, křivolakých a nevyzpytatelných cestičkách. A zároveň tak tvoří sama sebe.
...
Bohužel neoddiskutovatelný je ale fakt, že v září roku 2005 na skupinu britských zvědavců spadla nedůsledně zajištěná část akrotirských hradeb. Tragická bilance: jedna návštěvnice mrtvá, sedm zraněných. Okolnosti nehody jsou jako obvykle poněkud zamlžené. Navštívili jsme s českými turisty Akrotiri dva dny před nehodou!! Asi při nás tehdy stáli všichni olympští bohové…
…
Pro milovníky historie, mezi něž se také počítám, bývá návštěva „santorinských Pompejí“ celoživotním zážitkem. Při odkrývání se objevilo množství zachovalých fresek a nástěnných maleb. Ty nejznámější zobrazují hlavu Afričana, hlavu modré opice, nebo velké modré letící ptáky. I když se zachovaly vlastně jen fragmenty, úroveň díla dokazuje, jak velkému umění se tehdy v Akrotiri dařilo. Archeologové nahlédli doslova i do kuchyní půldruhého tisíciletí před Kristem. Nalezené hrnce, džbány, sklenice i grily, jsou, při troše představivosti, připravené k vaření! Nahlédnutí do kuchyně na mě zapůsobilo stejně sugestivně, jako „právě“ opuštěný, už zmíněný tkalcovský stav.
...
Pokud se milovník starověku vyskytne někde poblíž, třeba na Krétě, nebo přímo přímo na Santorini, neměl by Akrotiri minout. Stejně tak, jako návštěvník Neapole obvykle nemíjí Pompeje a Herculanium. Historická souvislost, byť opožděná o patnáct století, je zde zřejmá.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Akrotiri
https://cs.wikipedia.org/wiki/Akrotiri_(archeologick%C3%A9_nalezi%C5%A1t%C4%9B)
