Článek
Byl přesně na den rok od tragédie Světového obchodního centra v New Yorku a bezpečnostní opatření přitvrdila i v Řecku, kde je za obvyklých okolností všem všechno fuk.
„S takovým problémem jsem se ještě nesetkal, madam. Ale pokud bude mít letištní policie vůči vám nějaké výhrady, budete je asi muset respektovat, hádám.“
„To jako že si ji budu muset sundat?“
„Upřímně řečeno, opravdu nevím, ale může to být jeden z možných požadavků.“
„A to tady mám jako chodit nahoře bez? No to snad nééé!!!
„O tom přece nebyla řeč. Pokud budete bez podprsenky, budete mít košili. A ta je přece neprůhledná, jak vidím, když skrz ni nic nevidím…“
„Ale já bez podprsenky chodit neumím, pane Jiří!“
„To jako že vám bez tohoto kousku garderoby neslouží nohy?“ Napadlo mě ještě (o poťouchlé nápady nikdy nemám nouzi), že bychom dámě mohli, pokud jí vypoví službu dolní končetiny, pro přepravu k letadlu půjčit kolečkové křeslo. Na letišti jich bylo k dispozici dost. Nakonec jsem byl ale rád, že jsem toto řešení nenavrhl, protože dáma řekla:
„Jestlipak víte, Jirko, k čemu podprsenky slouží?“
Raději jsem mlčel a čekal, co z ní vypadne.
„Podprsenka je podpůrný prostředek pod ochablé prsy, aby nebylo vidět, jak jsou ochablé! A já je mám ochablé velmi! Takže se mi budou i pod košilí bimbat, jako dvě kyvadla od starých pendlovek. A to je přece nemilé, pane Jirko. Co myslíte?“
Vždycky, když jsem měl v turnusu nějakého prudiče, řekl jsem si v duchu:
„Odjede!“
Tohle kouzelné slůvko stoprocentně pomáhalo a zachovalo mi zdravý rozum. Obzvlášť po mnoha letech, kdy jsem vykonával práci zástupce cestovních kanceláří kdekoliv. Prudič totiž vždycky odjel, nebo odletěl.
Dáma s kovovým problémem na mě ještě chvíli hleděla s výrazem „cože já na to?“ Já na to nic, i když odpovědět by se dalo snad cokoliv.
...
Dáma odešla, cestou si žbrblající cosi o službách cestovek pod psa. Odletěla ale bez problémů. Neslyšel jsem, jestli detektor kovů na kov upozornil, ale klientka do letištního tranzitu prošla hladce. Nikdo jí nenutil se svléknout, ani skrz rám nemusela jít nahoře bez, ani bimbání dvou kyvadel starých pendlovek jsem s úlevou nezaznamenal. Doufal jsem tedy, že se klientka vrátila do vlasti spokojená, a že s naší cestovkou pojede do Řecka i napřesrok.
