Z deníku delegáta: Létáme s drakem

Během svých prvních dnů pobytu jsem zde, ke svému údivu, nacházel na cestách i na plážích čepice a klobouky, ke kterým se nikdo nehlásil. Jako kdyby přiletěly odkudsi z neznáma. Možná z jiných galaxií. Pochopil jsem ale brzy, že příčinou těchto „polétavých“ pokrývek hlavy je vítr. Na Kósu totiž téměř stále fouká, někdy až příliš. A fukejř vám snadno smete z hlavy cokoli, co na ní není pořádně připevněné. A proto se zde tak dobře daří wind surfingu, nebo kitingu a dalším sportům s větrem spojeným.

Na pláži v Tigaki na severním pobřeží ostrova jsem narazil na české centrum a školu kiteboardingu. Tigaki je asi 12 km vzdálené od hlavního města ostrova se stejnojmenným názvem Kós. Stále se rozvíjející letovisko poskytuje návštěvníkům veškerý prázdninový komfort: obchody, bary, restaurace a taverny, ubytování je samozřejmostí.

Kite centrum, které je zároveň i bar, najdete po pár minutách chůze na západním okraji Tigaki. Původně jsem nevěděl, že se jedná o českou firmu. Zeptal jsem se tedy anglicky na nabídku centra. Ke svému překvapení jsem zaslechl češtinu:

„Milane, je tu ňákej starej Anglán. Pocem, mluvíš přece jen líp!“

Odpověděl jsem:

„Milan i vy se mnou, starým Čížkem, můžete klidně mluvit česky!“

„Promiňte, pane,“ řekl Milan. „Honza nemá nikdy pro trapas daleko,“ napřáhl na oko na Honzu ruku.

„Ale to se přece nic neděje. Kdybych byl bystřejší, všiml bych si tamhle českých nápisů. Jen bych požádal o pár informací. Jsem turistický průvodce, je začátek sezóny a hosté by se na vás mohli třeba ptát.“

„Jo, jó, dáme vám nějaký prospekty. Nevíš, kam jsem je včera dal, Milane?“

Milan obrátil oči v sloup a řekl: „Máme toho hafo, pane! Můžete využít kiteboardingových lekcí s profesionálním instruktorem. Výuka je na moři jištěna záchranným člunem. Jeden nikdá neví, že jo? Taky půjčujeme surfy. Pokud někdo dorazí s vlastním kitem Bestkiteboarding, nebo s boardem Crazyfly, umíme je důkladně otestovat.“

„Všiml jsem si, že tady pořád fouká,“ řekl jsem.

„No jó, vítr je pro nás požehnáním,“ chválil Milan. „Kitovat a surfovat se dá vlastně pořád. 3,5 – 6,0 Beaufortovy škály, převedeno do češtiny: vysoká pravděpodobnost silnějšího a stabilního větru, často o průměrné síle od 4 do 10 metrů za sekundu a pěkně od dubna do října. Není to nádhera?“

„Je, Milane.“

„K provozu navíc nabízíme i ubytování, stejné, nebo podobné výlety jako zdejší cestovky a nekonečnou pláž, měřící čtyřicet kilásků, která je pochopitelně v ceně. Na kite a surf je ale dobré mít v jarních a podzimních měsících neopren. To je tady docela kosa. Na Kósu!“ Milan byl vtipálek!!!

„Dám vám ještě náš leták,“ dodal. „Honza je už konečně vyštrachal…“

Hned na titulní straně svítil nadpis:

10 PRAVIDEL, JAK ZAČÍT S KITINGEM

Poděkoval jsem a slíbil zase brzkou návštěvu. Letáky jsem rozdával hostům hned při první uvítací schůzce. A občas někdo služeb kite centra opravdu využil. Hlavně hosté mladší generace. Ti vlastně létají stále a ve všem.