Článek
Množství poptávaného gelu rovná se poptávce velikosti ňader. Po tomto zákroku zbude v podpaží jen malá jizvička. Odpadají tak optické nepříjemnosti, jako jsou jizvy a značky po sešívání, které jsou chmurnou a viditelnou vizitkou evropských i zámořských chirurgů.
…
Samozřejmá je možnost si tímto způsobem nechat vytvarovat i rty, nebo hýždě. Jak je ctěná libost a finance. Nezřídka se zdejší gayové zákrokem regulérně změní v ženy a naopak. Variace na daná témata jsou různé. Thajští plastičtí chirurgové se tak těší skvělé reputaci a není ani tajemstvím, že zahraničním, Interpolem stíhaným defraudantům, přešijí obličej tak, že je nepoznají ani vlastní matičky.
…
A nesmíme zapomenout na showbyznys. Zdejší chlapci, pokud se pomocí výše zmíněných zásahů stanou krásnými dívkami a mají navíc talent, mohou se stát součástí prestižních travesty souborů, jako je třeba Tiffany, nebo Alcazar. Párkrát jsem s hosty tuto podívanou shlédl. Musím přiznat, že u některých dívkochlapců až u srdce zabolí, že jich je pro tyhle kejkle škoda. Tak byli krásní/krásné! Vzhledem k tomu, že tento fenomén v Thajsku funguje už nějaký ten pátek, výraz pro předělaného muže je thajsky katój, anglicky ladyman.
…
Zapomenout bychom asi neměli ani na celonárodní thajskou toleranci. Když chlapec v době dospívání zjistí, že ho nezajímají dívky, začne se sám chovat, oblékat a líčit jako dívka, aby přitahoval pozornost stejného pohlaví. Zajímavý je i fakt, že ho v jeho orientaci podporuje rodina, škola i následné poměry na pracovišti. Potkával jsem v Kasikon Bank úředníka, tedy vlastně úřednici, ve slušivém dámském kostýmku v barvách zmíněné banky. Všeobecně se v případě opačně orientovaných jedinců mluví o 4%populaci. Neznám thajské statistiky, ale procenta zdejší gay komunita asi překoná – a opět připomeňme zdejší pověstnou toleranci – světově deklarovaný průměr.
...
Do Thajska přijíždí, obvykle na jeden měsíc v roce, značná obec pánů s opačnou orientací. Obvykle to jsou vážení muži středního věku, s rodinami, z malých měst Bavorska a Rakouska. Manželky a děti, před kterými tají své touhy, nechávají pochopitelně doma. Nikdo se nesmí nic dozvědět. V Thajsku si za ušetřená Eura na měsíc pronajmou chlapce odpovídajícího jejich vkusu a jsou šťastní.
„Bohužel jen jeden měsíc v roce,“ svěřil se mi jeden Rakušan. Přisedl si ke mně decentně se svým místním kamarádem u jednoho z barů.
„Jeden měsíc v roce prožívám neskonalé štěstí a zbylých jedenáct? To se radši neptejte! Jsem v naší obci řídícím. Kdyby se o tomhle,“ pokývl hlavou ke na svému dočasnému milému, „dozvěděl inspektorát, školní rada, nebo nedej bože rodiče mých žáků,“ muž se pokřižoval, „byl by to můj konec. A rodina? Asi by mě zabili! Tak aspoň jeden měsíc!“
Chmurný život, že?
...
Jednoho dne mi ještě na staré bangkogské letiště Don Muang přistála trojice svobodných pánů kolem třicítky. Podle komunikace bylo znát, že jsou úspěšnými autaři. Se kterými značkami a vozy obchodovali, jsem nestačil zaznamenat, ale shodně se všichni chovali jako ti, kteří mají ve své branži úspěch.
Po cestě z letiště jsem zodpověděl mnoho otázek, jejichž většina se týkala zájmu o zdejší sexuální služby. Měl jsem za to, že jsem pytlík s informacemi vysypal beze zbytku.
Chyba lávky! Pánové měli zároveň veliký zájem i o výlety, takže jsme měli schůzku druhý den v podvečer v recepci hotelu, kde bydleli. Přišli přesně a včas, jak se na správné byznysmany patří.
„Mám reklamaci, šéfe!“ řekl jeden z nich.
„Ale, copak? Něco s hotelem?“
„Kdepak, hotelík je vymazlenej, jen co je pravda. Ale neinformoval jste nás, že některé zdejší dívenky mají mužské pohlaví.“
„Ano, omlouvám se. Nachytali jste mě na švestkách, jak se říká. Inu z letiště do Pattaye to jsou jen dvě hoďky. A na svou obhajobu musím říct, že na kompletní penzum informací to nestačí. Ale máte pravdu. Někteří zdejší gayové se oblékají a chovají jako dívky. Říká se jim ladyman. Pokud jste v Pattaye první večer, a neznalí souvislostí, může dojít k omylu. Poznáte je hlavně podle velkých rukou, ramenou a chodidel. Kdo z vás byl obětí?“
„No já, šéfe!“ hlásil navrhovatel reklamace. „Ostatní kumpáni klofli správné pohlaví a hezky si užili. To já měl pech! Přišel jsem na jiné pohlaví až ve sprše. Ale nic se nestalo. Dal jsem mu tuzér a chlapíneček v klidu odešel. Nezlobím se na vás, pane průvodče. To jsou nemoci růstu.“ Čího růstu? Jeho? Mého? Srdečně jsme se ale všichni na konec schůzky tomuto omylu zasmáli.
…
Abych nezapomněl! Pánové, autaři, si zarezervovali většinu dostupných výletů, takže sem nepřijeli jen za sexem, jako jiní. Na transfery k výletům se vždycky dostavili včas, výlety si užívali a večer zase hurá do víru. Během výletů jsem naopak já od nich dostal spoustu zajímavých informací. A to i přes to, že jsem jako průvodce v Thajsku byl už docela mazák.
…
Pánové odjeli. Před odjezdem jsem se s nimi přišel rozloučit.
„Musím uznat, pánové,“ řekl jsem na rozloučenou, „že vaše poznatky by vydaly na tématicky hodnotný bedekr.“
„Ale kdepak, bude stačit, když naše zkušenosti budete šířit dál. Učenej přece z nebe nespad, šéfe!“ řekl někdejší stěžovatel.
Jeho pobídka měla něco do sebe. V dalších večerech jsem podle jejich návodu vyhledal střediska radovánek, na která jsem dostal souřadnice. A opravdu! Uviděl jsem nevídané! Uslyšel jsem neslýchané! A tak jsem se o nově nabyté informace dělil nezištně dál s novými příchozími, kteří o ně měli zájem…
