Článek
Někteří římští historikové už ve starověku obdivně používali pro tisícileté období během Minójské vlády nad středozemím výraz Minojský mír, latinsky Pax Minoica. Nevím jak vám, ale mě by se tenhle mírový model, pokud by se jej podařilo aplikovat na dnešní „civilizovaný“ svět, velice zamlouval.
…
Dnes jen v Africe je přes dvacet ozbrojených konfliktů. O mlýnku na maso mezi Ukrajinou a Ruskem nemluvě, pásmo Gazy nevyjímaje. Co je to za úchylnou vlastnost, zakódovanou do duše bytosti vznešeně zvané Homo sapiens, že se pořád ten silnější musí prsit na toho slabšího? David a Goliáš je toho příkladem. Ale když David zabil Goliáše, za čas se začal vytahovat na jiné sám.
…
I když minojská civilizace a kultura ovládla Středomoří na skoro dva tisíce let, je stále předmětem dohadů a teorií. Někdy seriózních, někdy méně. Sám s tím mám docela temnou zkušenost. Před časem jsem na tomto blogu ve svém článku o Akrotiri, kykladských Pompejích, umístil (čistě teoreticky!!) Atlantidu na Santorini. Byl jsem hnidopichy napaden, abych se nepletl do historie a přenechal tohle řemeslo profíkům. Inu, všem se zavděčit nelze. Ale obraťme list a budiž odpuštěno.
…
Než bývalí britští váleční vojenští šifranti Ventris a Chadwick krétské lineární písmo B rozluštili, všichni novodobí objevitelé, včetně Evanse a Schliemanna, vycházeli jen z výjevů na freskách minojské doby. Vzhledem k poklidné, a snad i ospalé atmosféře děl starých krétských výtvarníků, vědátoři archeologové dospěli k závěru, že během minojské doby nebyly žádné zásadní válečné střety.
Má to i svou logiku. Nebyl totiž důvod válčit. Minojci byli natolik silnou a respektovanou autoritou, že se všem sousedům nevyplatilo Krétu napadnout a vzít si cokoliv z jejich vymožeností násilím. Minojci měli gigantickou a údajně největší flotilu, která ostrov uchránila před jakýmikoliv dobyvačnými úmysly středozemních sousedů. A navíc současně posloužila jako skvělý prostředek pro dopravu zboží sem a tam. Podle mého laického názoru (opět připomínám, že nejsem profesionální historik) se okolním národům prostě spíš vyplatilo s krétskými obchodovat, než je jakkoliv drancovat!
...
Mimochodem, písmo sice bylo dešifrováno, ale obsah překvapil a zklamal i samotné luštitele. O životě, náboženství, nebo králi, nebyla v textech ani zmínka. Nápisy obsahovaly jen údaje související s obchodem, tedy jakési starověké faktury, chcete-li.
„Bližší košile než kabát,“ praví staročeské přísloví. Platí v současnosti, takže platilo určitě i v druhém tisíciletí před Kristem kolem celého pobřeží Středozemního moře. A i když tehdy (asi?) ještě nebyly vynalezeny peníze, i nevynalezené, stejně jako dnes, už hovořily.
soška Mínótaura
...
A máme tu pochopitelně i legendy. Tak sem nimi! Jedním z nezastupitelných strážců starověké Kréty byl měděný obr Talós. Jeho původ je nejasný. Ale legenda praví, že na rozkaz nejvyššího boha Dia hlídal krétské přístavy a vlastně celé pobřeží ostrova. Byl schopen i na velkou dálku balvanem trefit, nebo i potopit každou nežádoucí loď v teritoriálních vodách Kréty. Takže i před ním se museli potenciální lapkové mít na pozoru.
…
Minojská civilizace musela být, i přes to málo konkrétních informací, z dnešního pohledu něco naprosto neuvěřitelného. Hlavní královský palác neměl hradby, nebylo jich zapotřebí. Za to zde byly splachovací toalety a potrubí s teplou vodou. Armáda byla jen jakousi čestnou společenskou skupinou. Král měl gardu čítající (jen!) dvanáct vojáků, složenou většinou z jinochů rodin honorace. Odhaduje se, že tehdejší klima Kréty inklinovalo spíš k tropům. Vody bylo dost, takže co zdejší zasadili a zalili, zdárně vyrostlo a bez problémů nasytilo celou populaci.
…
Do jaké míry byla minojská civilizace rájem, královským diktátem s lidskými oběťmi, nebo dobou bez výrazných problémů, se už asi nikdo přesně nedoví. A tak nám, laikům, už zbývají o starověké Krétě jen představy. Přiznám se, že představy mé jsou veskrze pozitivní.
Na Krétě jsem sloužil dvě sezóny. S láskou na ni vzpomínám. Z mnoha důvodů. Ostrov svými krásami bere dech, ale nebudu je všechny vyjmenovávat. Na to zde není prostor. Kréťané, ačkoliv mluví s mírnými odlišnostmi řecky, jsou jiní než ostatní Řekové: kultivovaní, spolehliví a velkorysí. Jako kdyby v nich stále působily minojské geny. I na těch současných je zkrátka znát tisíc let bez válek. A díky tomu se možná bez problému běžně dožívají stovky. Století jsou většinou úplně fit a nezřídka stále pracují na svých vinohradech, nebo v olivových sadech.
…
Pokud opravdu chcete poznat Krétu, měli byste ji navštívit několikrát. Minojskou kulturu tady potkáte snad všude. Na každou z návštěv by bylo dobré si aspoň na tři dny půjčit džíp, protože zajímavé jsou i krétské hory, ve kterých dodnes žijí venkované v atmosféře, jako kdyby se zastavil čas. Na zdejší dvouapůltisícovky Psiloritis a Pachnés je možné teréňákem dojet až na vrchol. Krétské pomeranče, olivy, olivový olej, víno a rakie nemají chybu. A tak dále…
Takže: stačí si jen u nějaké naší cestovky koupit pobyt na Krétě a příliš nedbat na nabízený program. Bon voyage!
Zdroj informací:
