Článek
A pokud zmeškáte vlakový spoj, který jede jen jednou denně, jízdenky logicky propadnou a vy si je koupíte na jiné datum. Když zmeškáte odjezd na poznávací výlet autobusem, ani cestovka vám nic nevrátí.
…
V hotelu, kam autobus nemohl zajet, jsem měl trojici hostů v tomto složení: paní středního věku s asi patnáctiletým synkem. Do třetice skupinku doplňovala neteř dámy a tedy chlapcova sestřenice. Rozepisuji to schválně takto podrobně, protože rodinné vztahy jsou někdy poněkud složité. Sestřenice neteř byla překrásná! Bujná blond kštice jí padala do čela, takže si ji z očí co chvíli odfoukávala přehrnutím spodního rtu přes ten horní. A když se objevily její oči!? Byly modré jak letní blankyt nad všemi pěti řeckými moři dohromady. Musela na ně určitě mít zbrojní pas, protože jejich pohled mohl kohokoliv v dosahu srazit k zemi!
...
Rodinka si koupila poznávací výlet autobusem okolo ostrova. Dostala ode mě voucher, na kterém bylo datum konání, počet osob, cena, čas a místo nástupu na výlet. A to bylo kamenem úrazu. Protože autobus nemohl projet olivovým sadem k hotelu, kde byla rodinka ubytovaná, místo nástupu do autobusu bylo z hlavní silnice od vyhlášené a nepřehlédnutelné samoobsluhy. Byla snadno k dosažení, asi dvě stě metrů od hotelu, po rovině. Nabírali jsme zde hosty léta před tím, i léta potom. Bez problémů. Vysvětlil jsem jim dopodrobna, kde samošku najdou, a že k ní musí vzhledem k nešikovnému umístění hotelu dojít po své vlastní ose. Chápavě všichni tři kývali hlavou, dokonce budili dojem, že se na akci těší. Zaplatili, poděkovali a odešli.
...
V den výletu na určeném místě nebyli. Inu, škoda, ale jedeme dál. Čekají další a hlavně ukáznění hosté. Cestovky, aby pro takové případy byly kryté, mají ve smlouvě, kterou klienti při koupi zájezdu podepisují, jasnou formulaci:
„Hosté cestovní kanceláře se zavazují k tomu, že v místě pobytu budou dbát pokynů zástupců cestovní kanceláře.“
V tomto případě pokynů delegáta a pokynů na voucheru. Všichni hosté tenhle pokyn chápali. Tedy skoro všichni. Je přece pro jejich dobro a pohodlný průběh dovolené.
…
Po promarněném výletě za mnou do hotelové recepce přišla dáma se žádostí o navrácení peněz.
„Mysleli jsme si, že pro nás někdo dojde.“
„Ale o téhle verzi nikdy nebyla řeč, madam,“ podivil jsem se. „Veškeré pokyny jste měli přece na voucheru. A co je psáno, to je dáno. Lituji…“
A vysvětlil jsem jí podobně, tak jako v úvodu této reportáže, že refundace není možná.
„A navíc, madam, peníze už prošly účetnictvím dopravní firmy, se kterou zde spolupracujeme.“
Ještě jsem dodal klauzuli o povinnosti dbát pokynů průvodce. Dáma neprotestovala, ani neplakala (i to už tady bylo…) a chápavě pokyvovala hlavou, jako když si před pár dny výlet s neteří a synkem kupovala. A pak odešla…
BUS
…
Jenže! Příběh ještě neskončil. Za pět minut na to, do recepce, pohyby lvice, se přivlnila v načechrané plážové sukni neteř sestřenice. Aha! Takže přecházíme do modu erotika, pomyslel jsem si. To jsem teda zvědavej, co z tebe vypadne, Úchvatná!
„Myslím, že jsme ještě nevyčerpaly všechny možnosti navrácení peněz, pane průvodče,“ řekla tichým hlubokým hlasem, když si ladným pohybem sedla do pohovky naproti mně a přehodila nohu přes nohu. Nemohl jsem si, ach můj bože, nevšimnout, že je na ostro! Ano, přesně tak, jako v tom filmu se Sharon Stoneovou!!!
Oóóóóóóóóóó´!!! Zásah! Střed terče, hned na první dobrou. Kdyby mi bylo o dvacet méně, asi bych jí už už ležel u nohou, líbal její rozkošné kotníčky a škemral o odpuštění.
Jenže mi o dvacet let méně nebylo. Opakování je matkou moudrosti, říkal učitel národů Jan Ámos Komenský. Takže stejně jako tetičce jsem jí znovu vysvětli situaci. Pokyvovala hlavou stejně jako teta a z jejího pohledu mi bylo na omdlení. Nebo nebylo to tím srpnovým horkem? Na závěr jsem zavtipkoval:
„Opravdu, slečno, peníze vám vrátit nemůžu! Ledaže bych vám obnos vrátil ze svého.“
Zlatavá kštice naposled pokývala, spodní ret naposledy odfoukl pramen vlasů, modré studánky se na mě naposled upřeně zadívaly. A pohybem lvice se zase odvlnila z recepce. Když vstávala, radši jsem se díval jinam!
…
Ale ani tady ještě příběh ještě neskončil, kdepááák!!! Můj čas pro servis hostům v tomto hotelu vypršel. Takže jsem si sbalil do baťůžku své věci, nasedl na motorku, chystal jsem se nastartovat, když tu…? Šelma opět stála proti mně a položila svou chladnou dlaň na hřbet mé ruky. Řekla ještě temnějším, hlubším a tišším hlasem, jako kdyby sama sebe parodovala, větu, na kterou nikdy nezapomenu:
„A nemohl byste nám tedy ten obnos vrátit ze svého?“
…
Konec příběhu! Nechávám rozuzlení záměrně na představivosti laskavého čtenáře. Tohle povídání by vlastně mohlo skončit jakkoli. Na mnoho způsobů, že? Záleží jen na tom, jak kdo chce, aby dopadlo…
