Článek
„Mám ženu. V Evropě. To mi stačí…“
„V Evropě? Jak je to daleko?“
„Deset tisíc kilometrů!“ řekl jsem.
„Takovou dálku si snad ani nedovedu představit. Když máš ženu takhle daleko, seženeme ti s Tumem jinou! Místní!“ A basta!
Nějaký čas byl klid, když mi jednoho večera Tum zavolal:
„Mám pro tebe dívku!“ rozplýval se hlasem. „Dvacet čtyři let, svobodná, bezdětná studentka z dobré rodiny. Jmenuje se Nam.“ Nam znamená v thajštině vodu. No vida! Láska a voda si vždycky najde cestu. Požádal jsem tedy Tuma, aby jí dal mé telefonní číslo. A čekal jsem, co bude. Den, dva nic. Třetí den volá příjemný dívčí hlas:
„To je pan George?“
„Ano, u telefonu.“
„Tady Nam. Dal mi na vás spojení pan Tum. Můžeme se setkat?“
„Ale jistě, kdy a kde?“
„Třeba hned. Kde vás najdu?“ zeptala se Nam.
Bylo brzké odpoledne, kdy jsem většinou lenošil na pláži na rohu čtvrté a Beach Road, pokud jsem nebyl někde v terénu. Tak jsem jí vysvětlil souřadnice. Ok, domluveno, a čekal jsem. Hodinu, dvě, tři, čtyři. Slunce v Thajsku zapadá celoročně okolo půl sedmé. Přišla před šestou. Nedochvilnost dívek z jihovýchodní Asie je další kapitolou hodnou naší evropské pozornosti a akurátnosti. Nebo spíš ne, radši.
„Tak jsem tady. Omlouvám se za zpoždění, ale nějak jsem si neuvědomila čas. Jsem Nam. Ty musíš být George. Těší mě! Dám si kolu bez cukru.“
Nam byla hezká, sice lehce při těle, ale ne moc, a tuze příjemně se s ní povídalo téměř o všem. Byla inteligentní, a na mladičkou Thajku měla nečekaně široký přehled. Zamlouváš se mi, Nam, řekl jsem si v duchu.
To už se setmělo, zřízenci začali uklízet pláž a skládat lehátka.
„Nepůjdeme si dát večeři? Už jsi jedla, Nam?“
„Mám sice hlad, ale nemůžu. Musím domu a sbalit se na cestu.“
„Aha, někam zítra jedeš,“ odtušil jsem.
„Inu…, jedu. Ale hlavně letím! Do Paříže, víš?
Hrome, to je tedy silný kalibr. Většina Thajců nikam nejezdí, ani nelétá. Řekl jsem:
„Tak do Paříže? Na jak dlouho? Na týden, na dva?“
„Ale kdepáááááák! Minimálně na dva roky a pak se uvidí. Dostala jsem stýpko na Sorboně, víš?“
A najednou nebylo o čem hovořit. Jen jsem houkl:
„No tak si tu Sorbónu pěkně užij, Nam.“
„Díky, Georgi, už musím. Tak zase někdy!“
…
„Tume, jak se zdá, začínáš nám duševně chátrat. Dohazuješ mi dívku z dobré rodiny a na seriózní vztah. Musela ale odletět na dlouhou dobu do Francie. Tys´ o tom nevěděl?“
„Ale věděl. Jen jsem ti chtěl udělat radost.“
„Radost jsi mi udělal, jen asi tak na půl hodiny…“
„Zachovej klid, znám stovky dívek z dobrých rodin. Nějakou ti zase najdu, to mi věř!“
