Článek
Motocykl s litrovým obsahem si bude prozpěvovat své barytonové brm brm brrrrrrm, občas zatroubím balónkovou houkačkou na někoho ze sousedů, a úměrně věku mi bude všechno úměrně fuk.
...
Má touha mě ale rychle přešla, když jsem opět motocykl začal používat. Tentokrát služebně, tentokrát v Řecku. Uvědomil jsem si totiž, že jsem na něm jel naposledy v šestnácti. Spolužák Áda mi ho občas půjčoval. Rychlým odečtem ke svému tehdejšímu aktuálnímu stáří jsem spočítal pauzu na 28 let. Důvody restartu užívání motorky byli čistě pracovní, takže pracovní byly i mé přečetné pády z tohoto jednostopého vozidla. Nahrávala tomu skutečnost, že jsme používali motorky různého stáří, značek a kvality, které byly vesměs běžnými klienty nepronajmutelné. Takže jsme s kolegy průvodci měli kolize díky nekvalitě vozidel poměrně často. Stejně tak, jako jsme bydleli v nepronajmutelných vybydlených apartmánech. Ale to je jiná kapitola, a tak raději obraťme list.
…
Patnáct let jsem za každou sezónu od května do října spadl nesčetněkrát. Důvodů k mým pádům bylo několik. A nebyla to jen nekvalita vozidla. Často hrála roli třeba moje rovnováha. Vzhledem ke strachu, který jsem při jízdě na skútrech různého typu prožíval, jsem jezdil co nejpomaleji. Dokonce až tak, že jsem se téměř už nepohyboval a kinetická energie a má váha, i váha mé motorky, mě společným působením povalily. Vpravo nebo vlevo. V těchto případech byly následky, například odřeniny, naprosto minimální.
…
Horším a bolestivějším důvodem byly polibky asfaltu. Na Thassosu mi zprava vyjel z domovní zástavby asi devítiletý chlapeček na kole. Srazit dítě? Raději nechtějme domyslet. V Řecku, v Thajsku, v Česku? Vlastně kdekoliv na planetě. Jediným konstruktivním řešením tak bylo schválně upadnout. Tak jsem sebou prásknul! Chlapeček si uvědomil, že nehodu zavinil a s brekem (já vleže, on vstoje) nade mnou dokola deklamoval:
„Signó mi, signó mi, promiňte mi, promiň!!“
Odřený jsem byl opravdu vydatně, měl jsem rozseknuté obočí, ale motorka měla jen lehce ohnuté levé zpětné zrcátko.
Kluk ode mě vyslechl nadávky snad ve všech jazycích, které mě napadly a někam se nenápadně i s bicyklem zašil.
Nehoda ale měla příjemnou dohru. Za pár minut jsem totiž dorazil k pobřeží do jednoho z námi provozovaných hotelů. Byl první den druhého srpnového turnusu, a tak mě čekala informační schůzka. Přišel jsem do recepce, kde už čekali klienti, lační informací o provozu, výletech, pronájmu aut a motorek (!!!).
Ihned ke mně přiběhly dvě krásné a mladé klientky a sborem vykřikly:
„Pane delegáte! Vy strašně krvácíte!“
„Ale to nic, jen jsem drobet vodřenej,“ řekl jsem.
„Kdepak, teče z vás z krev jak z vola!“ odporovaly mladé krasavice.
„Sám bych to lépe nedefinoval,“ snažil jsem se o humor. Necítil jsem ale, protože nikde nebylo zrcadlo, že mám levý spánek a skoro celou tvář jeden krvavý flek.
Kde dívenky během pár sekund vzaly gázu, ajatin a flastry, mi bylo záhadou. V každém případě jsem synergicky s jejich samaritánskou péčí odvyprávěl veškerý text, který k první info schůzce patřil. Pravda, trochu mě v ten moment rozsoustřeďovala krása a vůně krasavic, ale obstál jsem: hosté byli téměř beze zbytku informováni. A asistence krásných asistentek byla nakonec docela užitečná.
...
Na Kósu jsem sebou musel zase přaštit, když mi z protisměru do směru mého, vjel kdosi s černým Mercedesem. Kdybych se s ním srazil, mohlo by to být docela vážné. Takže vynucený pád byl vlastně elegantním řešením, na silniční lišej nehledě. Pro pozorovatele by mohla situace působit docela komicky: z kapes mi vypadl mobil, peněženka, drobné se pochopitelně rozkutálely a bankovky kopírovaly poryvy egejského větru. Spadla se mi dokonce i helma a kutálela se kamsi mimo asfalt, jako zapomenutý míč. Řidič/ka zastavil/la mimo silnici. Domnívám se, že se ohlížel/la po karambolu, který svým lajdáctvím způsobil/la. Ale jeho/její anonymita byla dokonale ošetřena tmavými okny, kterými byl Mercedes vybaven. Když zjistil/la, že se za pomoci dalších spoluúčastníků silničního provozu zvedám, nadávám a hrozím směrem k černým oknům Mercedesu, šlápl/la zvolna na plyn. Mercedes zmizel stejně nečekaně, jak se objevil. I tentokrát mě ošetřila hezká dívka, kolegyňka průvodkyně z Polska.
…
A tak dále, a tak podobně. O svém kotrmelci na Thassosu jsem už vyprávěl. Tyhle a jim podobné situace se opakovaly téměř neustále! Naštěstí se štěstím pro mne. Mimo odřenin, vosích žihadlech do čela za jízdy, nebo rozseknutého obočí, se nestalo vlastně nic zásadního. Od té doby, co do Řecka nejezdím, nejezdím ani na motorkách. Takže se, a už i úměrně věku, asi nezařadím mezi mistry, jako byl náš František Šťastný, nebo Giacomo Agostini, Eddie Lawson, Jorge Lorenzo a nebo jiné legendy světových okruhů.
závodník
