Článek
Kupuji u nich chléb Šumavu, jako u nás v Budějkách v pekařství za rohem. Chodíme tam s kamarádem Jardou pravidelně denně v 11:00 na skvělé presíčko. Jarda je filipínský veterán, který zde žije už víc než třicet let. Je taky Budějčák, respektive rodák z rudolfovského Perštátu. Takže jsme více méně s povděkem kvitovali, když německý pan doktor se svou Filipínkou začali do své pekárny/kavárny dovážet Budvárek dvanáctku. Dáváme si ji hned po kávě a oba nápoje jdou kupodivu k sobě. Pivko je sice jen v plechovkách. Anebo v soudečku, v party balení. Ale pípu nemáme, takže na točené si musíme nechat zajít chuť! Začínat denně mejdanem s točeným pivkem, by bylo náročné. Jsme už přece jen starší občané. Tak jsme spokojeni s dobře prochlazeným mokem z plechovky.
budvar
…
Angels Bakery se tento podnik jmenuje. A hoduje se zde vskutku andělsky. I ceny tak trochu připomínají výšiny nebeské. Ale to nevadí. Mimo slaniny s vejci, kterou zde snídá anglofonní část populace, naučil evropský majitel filipínskou kuchařku smažit obalované řízky s bramborovým salátem, vařit guláš i gulášovou polévku, a kdyby tu nebylo tak horko, asi by prošla i huspenina. Následuje kuchyně italská. A samozřejmě pečivo, jak jsem už zmiňoval: český chléb, chcete-li německá Šumava. Vždyť vlastně šumavským pohořím s Bavorskem sousedíme, takže receptura je totožná. Housky a rohlíky mají stejný vzhled i chuť, jako výrobky pekárny Srní u nás pod Kletí.
…
Vzpomněl jsem si na své dlouholeté angažmá v Thajsku. Tam bylo k mání snad všechno, jako u nás: od tlačenky světlé i tmavé, přes špekáčky, Gothai, kyselé zelí, dokonce i rychlokvašky. V některých restauracích se podávala pečená vepřová kolena, jitrnice s brambůrkem a zelím, řízky, ani guláš nevyjímaje. Za tímhle vším je opět nutné hledat germánskou stopu. Největší evropskou zde žijící minoritou jsou právě Němci. Objevili Thajsko už v první polovině sedmdesátých let minulého století. Houfně se do Siamu stěhovali, ženili se Thajkami, zakládali hospody a živili se i jinou obchodní činností. Prokázali tak nové vlasti (při své pověstné pečlivosti) neocenitelnou službu: reklamu a zcela zdarma.
…
Možná, že se někdo, a celkem logicky zeptá:
„To ti nebyla recht ta vyhlášená, delikátní a tolik opěvovaná kuchyně thajská?“
Odpověď byla vždy po ruce i nasnadě:
„A jak mi byla recht!“ říkal jsem s oblibou. „Ale jelikož jsem zde býval obvykle půl roku, po dvou měsících mi šla už ústa šejdrem. Stejně tak, jako každý Čech, jsem samozřejmě i já nastaven na kuchyni naši. Takže nebyl problém udělat hupky dupky do německé samošky na tláču, párečky, nebo cosi v aspiku s houskou. No, a restaurace s jaterničkou, řízečkem a gulášovou polívalkou byla hned vedle!“
„Aroi mak, neboli v thajštině: dobré chutnání!“
