Článek
Jeho jižní pláž Laganas, dlouhá pět kilometrů, je pro obří želvy asi vhodným hnízdištěm, když si už tuto lokalitu, jako jednu z mála, vybraly. Ačkoliv je v Řecku téměř ve všem značný chaos (slovo χάος je vlastně řeckého původu, takže i zde je tento pojem příznačný, pozn. aut.), péče o želvy je na Zakynthosu výjimkou, která potvrzuje a zároveň vyvrací řecká pravidla. Vše, co s nimi souvisí, probíhá s neuvěřitelnou pečlivostí. Připomínat skutečnost, že Kareta je ohroženým živočišným druhem asi netřeba. A tak jejich hnízda v písku jsou výrazně znázorněna kovovou trojnožkou, které má za účel odradit turisty od nežádoucího vstupu. Trojnožka je opatřena varovnými nápisy v několika jazycích, aby se nikdo nemohl vymlouvat, že si jich nevšiml, nebo jim nerozuměl.
Karety z celého světa k pobřeží Zakynthu každoročně připlouvají na přelomu dubna a května. V mělčinách laganaské zátoky se spáří a samice nakladou oplodněná vajíčka do jamek v písku. Mají průměr pingpongového míčku a v hnízdě je jich obvykle asi sto. Na pláž je po setmění vstup zakázán, takže ochranáři s baterkami hlídají hnízdiště celou noc. Nejen před turisty. Želví vajíčka jsou totiž pochoutkou i pro toulavé psy, kočky, nebo krysy! Ochranáři v noci nezamhouří oči ani na okamžik.
Když se želvičky začátkem srpna vylíhnou, ťapkají vesele k moři. Ale ne všechny tento první úsek své životní cesty přežijí. Pokud je nezhltnou věčně hladoví rackové a buřňáci, v mělčinách zátoky je nástrah habaděj. Nerad zde zmiňuji smutnou statistiku: ze stovky narozených karet se dospělosti dožije obvykle jen jedna. Ale pokud přežije, brázdí sem a tam teplé vody subtropických a tropických moří, aby se po dvaceti letech vrátila zpět na Zkanthos. Zde se spáří, naklade vajíčka do písečného hnízda a celý koloběh se roztočí znovu.
Za karetami jsme pořádali každý týden lodní výlety spojené s romantickým koupáním v mořských jeskyních, sluněním na opuštěných plážích a šnorchlováním. Každá výletní loď byla samozřejmě vybavena podmořskými rekvizitami, jako jsou potápěčské brýle, šnorchly a ploutve. Ve finále výletu jsme pak pluli do středu zálivu Laganas, kde byly želvy obvykle k zastižení. Provozovatelé z lodí měli situaci pod kontrolou: vysílačkami si předávali souřadnice, kde se karety vyskytují, a tak jsme jim pluli vstříc téměř na jistotu. Viděl jsem tehdy obří želvy mnohokrát. Myslel jsem si tudíž, že jsem připraven i na bližší setkání s nimi.
Chyba lávky! Blízké setkání téměř třetího druhu se mi přihodilo jednoho srpnového odpoledne. Měl jsem chvíli volna, tak jsem si šel k pláži Laganas zaplavat. Bylo úplné bezvětří. Řečtí námořníci mají pro tento fenomén název Karpůzi meltémi, volně přeloženo: rozpuštěný meloun. Je to více méně technický termín, který zdánlivě s počasím nesouvisí. Ale pravdou je, že pokud na ostrovech panuje tohle počasí, nehne se ani lísteček. A mořská hladina připomíná hladinu zdejšího skvělého olivového oleje.
Doplaval jsem si bezstarostně na hloubku. Asi jsem si něco i prozpěvoval, když tu náhle: vynořil se z vody přede mnou E. T. Mimozemšťan. Hlava obří želvy, i když v menším rozměru, ze vzdálenosti dvou metrů mi skutečně hlavního hrdinu Spielbergovy fikce z roku 1982 připomínala. Karety jsou všežravci, takže bych se v horším případě mohl dočkat nějakého kousance. Ale i když jsem se v prvním momentě dost polekal, obavy byly zbytečné. Byl jsem pro želvu asi velkým soustem. Chvíli se na mě bez hnutí upíraly její zelenomodré oči.
caretta
„Ahoj,“ pozdravil jsem.
Želva pomalu zamrkala obřími víčky. Pak otevřela tlamu, jako kdyby chtěla na můj pozdrav odpovědět. Ale místo výměny zdvořilostí začal její krk, a po něm i hlava, klesat pod olejovou hladinu zakynthské zátoky.
Z nenadálých setkání s divokými zvířaty mám vždycky radost. Samozřejmě, asi bych své zalíbení ve zvířecí říši přehodnotil, kdybych potkal medvěda Grizzlyho, hladovou lvici, nebo plivající kobru obojkovou. Zatím se mi to ale nestalo. Takže mořské želvy, i když jsou nevychované a nezdraví, mám stále rád.
