Článek
Podle gest a pohybů měli už oba dost vypito. Dívka byla velmi půvabná, a tak její opilost poněkud kontrastovala s její krásou. Muž se ke mně otočil, chvilku se na mě snažil s malým úspěchem zaostřit pohled, a pak řekl:
„Moje jméno je Lampa“.
„Těší mě. Já jsem George,“ řekl jsem a rozesmál jsem se. Ta Lampa mě dostala.
„Čemu se smějete, pane,“ zeptala se dívka.
„Ale…, jen tak, nic ve zlém,“ odpověděl jsem. „V mém rodném jazyce, volně přeloženo, znamená Lampa světlo, svítidlo.“
Opilá dvojice se na mě chvilku znovu pokoušela zaostřit své zraky. Ve tvářích měli soustředěný výraz soutěžících v nějakém televizním kvízu při zadání jakési více naceněné otázky. Pak se mlčky otočili k sobě a stejně upřeně, jako před tím na mě, se zadívali do svých obličejů.
„Odkud jste, pane?“ řekla po chvíli dívka.
„Z Česka.“
„Aha! To je v Rusku, že?“
Má poťouchlost, jako už mnohokrát, opět zvítězila:
„Ano, v republice Dagestán,“ řekl jsem,
„Tak to my jsme teda z Finska,“ řekla dívka a pyšně pohodila finskou kšticí.
No pochopitelně, mohlo mě to napadnout. Seveřané, a Finové obzvlášť, kamkoliv kdykoliv vycestují, pijí. Hodně. Někdy opravdu za hranice svých fyzických možností. Nevím, proč jsme za největší opilce planety vyhlášeni my, Češi. Nebo Dáni a Irové! My, kteří máme svou lásku k alkoholu většinou docela pod kontrolou. Finy potkáte v Thajsku, ale i kdekoliv jinde na planetě, střízlivé jen zřídka. Mám z nich pocit, že si chtějí svou opilost beze zbytku, a jaksi do foroty, ušetřit. I na příští časy, než se jim zase podaří vyjet někam za hranice své krásné, tisíci jezery oplývající vlasti. Vody v jezerech mají sice nad průměr a zadarmo, ale alkoholu není nikdy dost a je u nich drahý. A ne vždy je dostupný. Seveřané pijí obvykle hodně. Ani tento pár nebyl výjimkou.
„Rádi bychom vám zazpívali ságu, Gregory,“ oznámil mi Lampa.
„Georgi,“ opravil jsem Lampu.
Lampa ignoroval upřesnění mého jména: „Pojď, Koule, zazpíváme Gregorymu naši ságu o bohatýrovi Aino.“
„Cože?“ vykřikl jsem. „Jakže se to jmenuje vaše partnerka?“
Lampa zase chvilku mžouravým výrazem vyhodnocoval zadání v mé otázce a pak odpověděl:
„To není moje partnerka! Koule je moje dcera!“
To už jsem se smál tak, že jsem měl problém nespadnout z barové stoličky!
„Čemu se zase smějete?“ zeptala se Koule.
„Vašemu jménu, děvenko! V mé mateřštině koule znamená kulatý předmět, který je jednou z atletických disciplín. Druhý význam slova koule je pro mužský pohlavní orgán. V jednotném i množném čísle.“
„Odkud jste, pane?“ reprízovala svou otázku Koule.
„Z Česka. Ale chcete-li, třeba z Azerbajdžánu.“
„No jó, to je v Rusku. My jsme ale z Finska,“ řekla Koule a znovu pyšně po finsku pohodila hlavou.“
…
koule
Chvíli bylo ticho. Pak se doširoka obličej Lampy rozsvítil:
„Teď jsem si vzpomněl, že jsme vám slíbili ságu o bohatýrovi Aino. Máte ještě o ni zájem?“
„No jasně! Vyprávějte, prosím.“
„To není vyprávění, Grahame, to je píseň.“
„Tím líp, Lampo. Zpívejte,“ řekl jsem.
„Finsky asi neumíte, tak vám přeložím její obsah: Aino byl bohatýr, který bohatým bral a chudým dával. Co tomu říkáte?“
„Inu, byl to bohatýr a měl to asi v popisu práce. Takže to je v pořádku. Aino si zaslouží můj obdiv! Nebo snad ne?“
„No, a víte o tom, že skončil špatně? Ne? No to jsem si moh‘ myslet! Utopil se v jezeře.“
„Ve kterém jezeře,“ zeptal jsem se jen pro formu.
„No to já nevím, Grishame, máme jich ve Finsku tisíce.“
...
Zase bylo chvíli ticho. Pak si ale Lampa vzpomněl na svůj slib a začal zpívat. Jeho hluboký hlas naplnil celý Sunset Ocean bar. Všichni hosté ztichli a zaposlouchali se do krásně tklivé finské písně. Za okamžik se připojila i Koule. Ale ouha! Její soprán, vzdálený několik oktáv od Lampova basbarytonu, celou finskou kulturní vložku zničil. Koule zpívala sice s nadšením a patosem, ale totálně falešně a na hranici decibelové únosnosti.
Vzpomněl jsem si náhle, jak nás na konzervatoři učili o tom, že severské ságy mívají padesát i více slok. Doufal jsem vroucně, že tato skutečnost, obrazně řečeno, zlomí Kouli i Lampě vaz.
Tak se i stalo a ani to netrvalo dlouho. Příběh o Ainovi, byť to byl zřejmě bohatýr nebývalé síly a věhlasnosti, během asi čtvrthodinky, postupně utichl. Mezi desátou a jedenáctou slokou ťukla o barový pult nejdřív hlavinka Koule, o sloku později si v poloze umakartové čelo ustlal na barové desce i Lampa.
...
Alee, majitelka baru, pohotově restartovala v repro soustavě předchozí směs písní Franka Sinatry, a atmosféra v baru se zase vrátila do rozměrů obvyklých zvuků: žbluňkání piva o ohryzky kunčaftů, chichotáním dívčího personálu při osahávání chtivých nápadníků, a šumem odlivu, vzdálenému jen pár metrů od Beach Road. Finové ve svém spánku spravedlivých, čela opřená o barový pult, pravidelně oddychovali.
