Článek
Kastro znamená v řečtině hrad. Do Kastra jsem s hosty jezdil velmi často. Pořádali jsme výlet a la safari, samozřejmě bez střelných zbraní. Trofejemi byly fotografie a video snímky malebných koutů ostrova. Hosté dostali džípy, mohli se dle libosti střídat za volantem a tak si užít krásy vnitrozemí. Bez terénního vozu by se sem nedostali.
Zastávkou na oběd bylo právě Kastro. Provozovatelem jediné zdejší taverny byl Kostas. Pokud budete číst mou novelu „Vstávej, princi,“ inspiroval jsem se jeho postavou. Ano, to je ten hlasitý hromotluk Damaskinos z rodu Metaxů, správce zlatých dolů v centru zeleného ostrova.
…
Kosta totiž také huláká jako na lesy! Ale je velmi laskavým a pozorným hospodským. Se svou ženou obsluhují návštěvníky po celou letní sezónu. Podávají se nápoje všeho druhu a domácí strava, jako kdybyste přišli do kuchyně k řecké mamince. A Kostův domácí sýr z ovčího a kozího mléka je opravdovou delikatesou. Někdy jeho kozénky i ovečky úspěšně vyžebrají na návštěvnících zbytky chleba nebo hranolků. Specialitou je i jogurt z podobné mléčné směsi, kterou Kosta nechá srazit v kabině svého pick-upu.
…
sbírka bankovek z různých koutů planety
Kosta je náruživým sběratelem bankovek všech možných států. Přivezl jsem mu thajské Bathy všech nominálních hodnot. Koupil kvůli nim korkovou nástěnku a pěkně v pořadí na ni bankovky přišpendlil. Nad sloupeček napsal černým zvýrazňovačem TXAI. Další zimu jsem jel do Laosu a Kambodže. Přivezl jsem mu i jejich bankovky, laoské kipy a kambodžské riely. Ale stará korková nástěnka už byla plná.
„Už není místo, Jorgo!“ zařval. Říkal mi Jorgo, což je řecky Jiří. „Ale koupím v Limenasu další.“
Ještě jsem mu připomněl, že štůsek bankovek vlevo je laoská měna, bankovky vpravo jsou z Kambodže. Kosta se tvářil, že jejich původ má jako obvykle v malíčku.
Když jsem přijel příště, Kosta mě vzal kolem ramen a ukázal mi svou novou chloubu, nástěnku s novou várkou bankovek.
„Áááááááá, malaka esi, ty vole, máš to opačně!“ vykřikl jsem. Laoské i kambodšské bankovky byly podle hodnoty na desce přišpendleny naprosto bezchybně! Ale nad laoským sloupečkem byl nápis KAMBODZA a nad kambožskými LAOC!!! Nevadila mi kombinace alfabety a latinky v nápisu. Vadilo mi chybné označení.
„Tak to předělej, Kosto. Ať je v tom pořádek, když už ti je vozím z takové dálky!“
„Égine, jakoby se stalo,“ vykřikl Kosta jako zaklínadlo oblíbenou řeckou frázi. Popadl černý zvýrazňovač a nad sloupečky bankovek načmáral obousměrnou šipku.
„Brávo, Jorgo?“ zařval ještě a odběhl po své práci.
šipka
…
Už jsem psal, že jsem na Thassosu strávil několik sezón, takže jsme se s Kostou i s jeho rodinou docela spřátelil. Koncem léta se mě vždycky Kosta zeptal:
„Póte fevgis, kdy odjíždíš?“ Stal se z toho každoroční rituál. Den před odjezdem jsem za ním přijel a byl jsem obdarován cihlou jeho vyhlášeného kozího sýra. Pak jsme se rozloučili a já odletěl do vlasti. Jednou jsem sýr nafasoval stejným způsobem, naskočil na skútr a ujížděl z Kastra k pobřeží. Jak už jsem se těšil domů, nesoustředil jsem se asi moc na cestu a najel jsem na zdánlivě neškodný placatý balvan na cestě. Uškodil mi tak, že jsem i s motorkou udělal salto a přistál v keři zimostrázu u cesty. Otřesený a odřený jsem se vymotal z křovin, ale v levé ruce jsem stále úpěnlivě třímal igelitku a neporušenou štangli Kostova sýra. Ani motorka nebyla nepoškozená a motor hlásil:
„Brmm brrrrm, brrm,“ tak jsem nasedl a ujížděl k moři. Na odřeniny je totiž nejlepší slaná voda. Když jsem zahýbal z asfaltky na polňačku k pláži, ještě jsem dostal, aby se to nepletlo, vosí žihadlo mezi oči. Přesněji řečeno do kořene nosu. Jako bonus ke konci prázdnin. Rezignovaně jsem se svlékl a lehl do písku mělké pláže na Tripity a nechal se omývat průzračnou a chladivou vodou Egejského moře. Po hodině jsem se docela srovnal a odjel domů, abych se sbalil na zítřejší cestu.
…
Na Ruzyň mě přijela vyzvednou má dcera. Když jsem vystoupil z tranzitu, odřený a s nateklým obličejem od hmyzího štípance, neřekla:
„Ahoj, tatínku! Ani nevíš, jak jsem ráda, že tě zase po půlroce vidím!?“
Řekla:
„No ty tedy vypadáš, tatuno! Máš to vůbec všechno zapotřebí?“
Ještě že pak doma ocenila Kostův delikátní sýr. Aspoň k něčemu je tu a tam otec užitečný…
