Článek
Mohla být dokonce i z jiného etnika. Například z kmene Lahu, Lisu, Karen, Hmong, atd. A protože byla hodně krásná, dvořilo se jí i hodně nápadníků. Hovoří se o sedmi. Ale mohlo jich být i devět, dvanáct, patnáct, dokonce jsem zaslechl verzi, kdy jich bylo údajně dvacet jedna. Pane jo!
Dívka Lin nebyla jen krásná. Byla i hodná. A tak, aby žádného z chlapců nezklamala, stala se milenkou každého z nich. Když obšťastnila sedmého (nebo podle jiných verzí devátého, dvanáctého, patnáctého, či dokonce dvacátého prvního…, no nechme toho!), byla vysílena tak, že pochopila nevyhnutelnost konce svého mladého života. Zavolala tedy svého otce a na smrtelném loži jej požádala:
„Tatínku, už brzy mě nebude mezi živými. Prosím tě, až zemřu, přeji si být pohřbena do mělkého hrobu. Zakrátko se z hlíny, kterou mě přikryješ, objeví rostlinka. Poroste přímo z mého hodného srdce. Z rostlinky se stane květina, bude růst a sílit. A když vykvete, z květu se stane plod. Plod bude plný semínek. Semínka zasej na poli za naším domem. Vyrostou z nich tisíce a tisíce dalších rostlinek. Jejich plody se budou jmenovat makovice. A zpracovaná šťáva z těchto plodů bude na věky, tak jako já, obšťastňovat všechny lidi v okolí.“
…
I uposlechl tatínek posledního přání své milované dcery. Pohřbil ji do mělkého hrobu, kde se z jejího srdce zrodila květina, semínka makovic znovu zasel a z mléka, pro radost svou i svých sousedů, začal vyrábět látku, která se později v pevném skupenství hodila jako náplň do dýmek tisíců a tisíců kuřáků. A tak vzniklo opium.
makovice
