Článek
Evropan si na to těžko zvyká. Měl jsem s tím docela problémy, protože sám nelžu. Ne, že bych byl bůhvíjak silný charakter. Ale jsem na lhaní pitomej a obzvlášť na to, abych si pamatoval, co jsem kde a kdy zase kecal. Tím se obyvatelé Filipín a Thajska obzvlášť, absolutně netrápí. A pokud jsou přistiženi při lži, vymyslí si operativně lež novou, ještě rafinovanější. Déle žijící cizinci s trochou ironie hodnotí situaci větou: „Asiat lže vždycky, když otevře pusu.“
…
Pravdu zjistíte snadno, když si informaci otočíte o 180°. A nějaká výchylka z úhlu? Na to se tady prostě nehraje! Po nějaké době, kdy jsem se pohyboval mezi Thajskem a Hong Kongem, jsem navíc ze své mysli i slovníku vytěsnil zájmeno tázací PROČ. Proč? Protože jsem neměl šanci se pravdu dozvědět. Ale i zde platí výše zmíněné přesměrování o 180°. V jihovýchodní Asii není pravda někde uprostřed, jako v bělošských kulturách. Obvykle je na zcela opačné straně. Dá se na to zvyknout, horší je z toho nezblbnout a objektivní skutečnost si popravdě zjistit na vlastní pěst.
…
Thajské i Filipínské dívenky, které se živí obšťastňováním cizinců, jsou mistryně světa v oboru. Aby své milence dojaly (rozuměj pumply o co nejvíc peněz, pozn. aut*), vymýšlejí si pohádky, za které by se nemuseli stydět ani bratři Grimmové nebo Božena Němcová. Dokonce i baron Prášil by zbledl závistí. Scénáře poudaček jsou si velmi podobné. Jen osoby a obsazení se mění.
…
Jedna dívenka v Thajském letovisku Pattaya přes sezónu (listopad až březen) měla tři aférky se třemi páníčky: Švédem, Britem a Rakušanem. Když se všichni začátkem dubna vrátili ke svým ženám, dětem a psům, byla dotyčná bez prostředků. Že by si nevěděla rady? Ale kdepak, co se peněz týče, byla velmi vynalézavá. Napsala tři mejlové zprávy, první Švédovi:
„Miláčku, ani nevíš, jak mi scházíš. Navíc mám problém: mým rodičům v Koratu shořela stodola. Byl bys tak hodný a poslal mi přes Western Union nebo MoneyGram, 10.000,- bahtů na stodolu novou, prosím? Miluji tě víc, než si dovedeš představit. Tvá (třeba?) Pim.“
Baht v proměnlivém kurzu má hodnotu asi 0.65,- Kč (pozn. aut.*).
Seveřan se dojal a poslal jí požadovanou částku. Co pro něj bylo 10.000,- bahtů, když ho Pim tak vroucně milovala, že?
Pak přišel na řadu Brit:
„Miláčku, ani nevíš, jak mi scházíš. Navíc mám problém: zemřel mi tatínek a nemáme na pohřeb. Byl bys tak hodný a poslal mi přes Western Union nebo MoneyGram, 10.000,- bahtů, prosím? Miluji tě víc, než si dovedeš představit. Tvá Pim.“
I Brit se dojal, i slzu uronil. A hned druhý den si vzal taxi, které ho dovezlo do pobočky Western Union v jeho městě, a částku neprodleně převedl na thajskou adresu. Co pro něj bylo 10.000,- bahtů, když ho Pim tak vroucně milovala, že?
Třetí v řadě byl Rakušan:
„Miláčku, ani nevíš, jak mi scházíš. Navíc mám problém: onemocněla mi maminka a nemám na doktora. Byl bys tak hodný a poslal mi přes Western Union, nebo MoneyGram, 10.000,- bahtů, prosím? Miluji tě víc, než si dovedeš představit. Tvá Pim.“
Ani pro Rakušana to nebyla ruinující částka, ale byl držgrešle. A tak se drobátko zdráhal. Žil v malé vísce na půli cesty mezi Sankt Pölten a Vídní. Měl na výběr jet zaplatit buď do Vídně, nebo do Sankt Pölten. Jenže neměl auto, takže musel vlakem. A vlak přece taky není zadarmo, že jo? Ale nakonec se nechal obměkčit a zvolil Vídeň, aby si po návštěvě pobočky Western Union (pobočku MoneyGram radši nehledal: „…co kdyby tam měli vyšší poplatky?“) udělal v metropoli skrovný nákup. Ať je to při jednom, když už, safra porte!
Dívenka byla štěstím bez sebe. A aby nepůsobila dojmem nevděčnice, asi po měsíci se rozhodla páníčkům poslat děkovné mejlíky. Jenže chyba lávky! Nebo spíš škoda lásky?! Popletla okolnosti, kterými zdůvodňovala svou žádost o subvenci. A tak se první divil Švéd, který platil stodolu:
„Miláčku, velice ti děkuji za zaslané peníze. Moc nám pomohly. Tatínkův pohřeb byl velice krásný a dojemný. Miluji tě víc, než si dovedeš představit. Tvá Pim.“
Ani Brit nevycházel z údivu, když místo informace o pohřbu četl tuto zprávu:
„Miláčku, velice ti děkuji za zaslané peníze. Moc nám pomohly. Maminka se už uzdravila a taky ti děkuje. Miluji tě víc, než si dovedeš představit. Tvá Pim.“
Nejvíc se divil, a sám sebe za naivitu proklínal, lakota odkudsi od St. Pölten, platící za matčina lékaře:
„Miláčku, velice ti děkuji. Moc jsi nám pomohl. Máme krásnou novou stodolu, lepší než tu starou. Zaslané peníze nám stačily tak akorát! Miluji tě víc, než si dovedeš představit. Tvá Pim.“
Jak pokračoval příběh trojlístku Evropanů versus thajská dívka, nevím. Ale pokud zase na zimu přijeli, určitě jim byla plně k dispozici. Co bylo pro Rakušana, Brita, neřkuli Švéda 10.000,- Bahtů, když je Pim tak vroucně milovala? A pokud je už nemilovala? Určitě se do nich zamilovali jiné, třeba Nok, Lek, Saa, Fon, nebo Ratana.
...
Jihoasijská láska ještě jednou, tentokrát opravdu upřímná a čistá, jak lesní studánka. Seděl jsem dopoledne ve své oblíbené restauraci, kde vařili skvělou kávu. Vedle u stolu snídal starší Evropan s mladičkou, nutno poznamenat, že velice pohlednou dívkou. Po očku jsem ji pozoroval. Pokud je dívka opravdu krásná, mám někdy problém odvrátit zrak. Nevím co jedli, podle křupavých zvuků asi nějaké tousty. Najednou kráska uchopila muže za levou ruku, přiložila si ji s patosem k srdci a vykřikla:
„Miláčku! Já tě tak miluji! A taky miluji ty peníze, co mi každý den dáváš!“
