Článek
Nemnoho lidí v cizině ovlivnilo mé konání i myšlení tak, jako Thajec Nouwarat Yongsug, alias Tum. Tum znamená v thajštině „TMA“, ale jak ke své přezdívce přišel, jsem nikdy nezjistil. Měl optimistickou povahu, byl stále dobře naladěn, zkrátka a dobře ztělesněním slunce, opakem tmy. Ale vše popořádku!
...
Polygamie, neboli mnohoženství, bylo v Thajském království zrušeno, jak jinak, než králem, koncem devatenáctého století. Tak trochu v rozporu s bohulibě politickým rozhodnutí monarchy Chulalongkorna, alias Ramy V. Ne, nemějte strach, nebudu vás z tohoto jména zkoušet. To by byla samá sardel! Ale tenhle král, považovaný za jednoho z prvních siamských osvícených monarchů, svým poddaným nešel moc příkladem. Měl totiž 125 manželek. Představte si, že se s ním všechny najednou hádaly? Hrůza! A tahle armáda žen králi porodila armádu dětí: 92!!!
…
Jakási mutace mnohoženství ale přetrvává v Thajsku stále. Běžným fenoménem je skutečnost, že muž se za život několikrát ožení. V království totiž nejsou povinné alimenty, takže pokud se manželovi manželka přestane zamlouvat, jde k jiné. A je jen na jeho libovůli, bude-li ji, bejvalku, nějak ekonomicky podporovat i nadále.
…
Tuma jsem poznal hned první zimu, kterou jsem v Thajsku pracoval. Byl mi naší operátorkou přidělen jako řidič minibusu na speciální akci, prohlídku nočního Bangkoku. Tehdy jsem byl v cestovním byznysu novicem téměř nepolíbeným, takže o to víc jsem byl překvapen virtuozitou, s jakou Tum trefil v nepřehledné situaci metropole. Od operátorky jsem se mimo jiné dozvěděl, že Tum začínal jako devatenáctiletý řidič v dánské cestovce, kde se postupně dobře zavedl a vypracoval. Tak proto ta skvělá angličtina! A i v budoucnosti mi přálo štěstí, že jsem s jinými cestovkami využíval jeho služeb. Byl dokonalým, anglicky komunikujícím profesionálem. Thajci sice se střídavým úspěchem předstírají, že vám rozumí, ale většina z nich neumí vyslovit ani Coca Cola. Z tohoto nešvaru vzniká spousta, někdy nepříjemných nedorozumění. A dobrý řidič je pro chod pobočky české cestovky v Thajsku k nezaplacení. Pokud nerozumí, nebo netrefí, není o čem hrát.
…
Hosté, lehce ovíněni, ukolébáni jízdou spokojeně pochrupovali. Viděli nevídané, obzvlášť na Soi Cowboy. Dívenky ve zdejších barech A-Go-Go totiž byly oblečené jen od kotníků dolů.
Seděl jsem na místě spolujezdce a přemýšlel o tom, jak se dnešní výlet vydařil. Najednou zazvonil Tumův mobil. Zvedl jej, na jeho tváři se rozlil úsměv a přeslechem, podle zvuku hlasu z mobilu a podle jeho cukrování, mi bylo jasné, že hovoří se ženou. Tehdy jsem ještě nerozuměl thajsky, takže jsem nevěděl, o čem byla řeč. Podle jeho výrazu ale bylo jasné, že šlo o rozhovor milostný.
Tum mobil vytípnul a s úsměvem se na mě otočil:
„To byla moje žena, víš?“ řekl.
„Aha. No, je už pozdě, tak má asi strach, kde jsi, že?“ řekl jsem. Už jsem byl dost starý na to, abych se podivil, když mi někdo odpověděl na něco úplně jiného, než jsem se obvykle ptal. Tum totiž řekl:
„Je jí devatenáct.“
„Devatenáct? Kolik je vlastně tobě, Tume?“
„Čtyřicet pět. Proč?“
„To jsi tedy chlapík, Tume! Mít takhle mladou manželku, to chce jistou výdrž a fyzickou i psychickou odolnost!“
„Asi ano, ale je to OK. Mám to pod kontrolou. Chci říct, že ji mám pod kontrolou.“
Sto kilásků od domova, pomyslel jsem? Asi to máš pod kontrolou. Ale pokud tam má tvá devatenáctka ještě amanta, obšťastněný a v klidu stačí dojíst večeři za dobře odvedený sex. A potom odejít a mladičká manželka stačí ještě pořádně vyvětrat a umýt nádobí.
Další odpověď na sebe nenechala dlouho čekat a byla stejně překvapující jako předchozí informace:
„To je moje manželka číslo 4.“
„Nepovídej, čtyři? Máš čtyři ženy?“ zeptal jsem se.
„No,“ lezlo z Tuma jak z chlupaté deky, „mám jich vlastně šest. Číslo 4 a 5 mám v Pattaye. Čtyřka bydlí se mnou, ale pětce jsem pronajal byt v jižní Pattaye. Číslo jedna je v Koratu. Dvojka je v Chiang Maii. A trojka a šestka? Ty jsou vždycky po ruce v Bangkoku.“
„Wow!“ vydechl jsem. „Jak to vlastně všecko stačíš zaopatřit? Kolik máš s nimi vůbec dětí?“
„Jenom dvě, zatím. S číslem 1 jednu dceru a s číslem 2 jednoho syna. Ostatní jen tak zlehka oprašuji,“ zachechtal se Tum. „Ale doopravdy miluji čtyřku. Víš, je jí teprve devatenáct a je moc krásná…“
„Vím, to už jsi mi říkal. No, Tume, táhneš za sebou pěkný břemeno!“
„Ani ne, jedná se spíš o organizaci a chce to systém,“ řekl Tum.
„Ok, fajn, ale jak je všechny uživíš?“
A tehdy mi Tum pro začátek mého thajského angažmá sdělil další, převelice důležitou informaci:
„Víš, my řidiči thajských cestovek, máme peněz dost.“
…
Do Tumova harému jsem pronikl jen částečně, když jsem nejdřív poznal manželku č. 5. O rok později po našem seznámení jsme v jedné z pattayských restaurací řešili nějaké transfery. Přivedl s sebou manželku, dámu zralého věku.
Zašeptal jsem mu nepozorovaně do ucha:
„Téhle ale není devatenáct, viď, Tume?“
„Ne, není. To je číslo 5!“ Rozchechtal se a vykřikl: „Seznamte se: to je George, průvodce, a to je Deng, moje číslo 5!“
Takhle veřejně a nahlas vykřikovat rodinné intimnosti? No to tedy promiň, Tume, pomyslel jsem si.
Číslo 5 asi zaznamenala můj nelibý výraz protože ihned přispěchala s tvrzením:
„Nevadí mi, že jsem pětka. A vůbec to nevadí ani žádné z nás, od jedničky do šestky. A co má ještě milenek! To se snad nedá spočítat!“
Tum se blaženě usmíval, jako zapadající slunce nad siamským zálivem.
„Ale má nás všechny rád,“ pokračovala číslo 5, „hezky se o nás stará, tak ho máme taky rády, viď Tume?“
Tum nic neříkal a usmíval se dál. Raději jsem převedl hovor k profesnímu tématu. Transfery hostů byly v tu chvíli důležitější, než intimita Tumova harému.
…
O rok později jsem měl příležitost poznat číslo 4. Ale o tom si povíme v příštím díle.
(…pokračování vyjde za pár dní…, pozn. aut*)
chicken
