Článek
Jednu zimní sezónu jsem v thajské Pattaye bydlel téměř v centru na 4. ulici, jen pár kroků od Beach Road, tedy od pláže. Chodil jsem obvykle do baru s honosným názvem Ocean Sunset. Název nebyl zase nikterak přehnaný, protože pohledy z něj na každodenní západy slunce byly opravdu skvostné. Navíc jsem se po pár večerech skamarádil s majitelkou i s perzonálem, takže jsem se cítil jako doma. Alee, tak se majitelka jmenovala, mi navíc, a na znamení přátelství, asi třetí den upletla dečku, jako tácek pod pod lahváče, v barvách české vlajky. Dokonalý dotek vlasti 13° nad rovníkem.
…
Alee byla vysloužilou milostnicí a asi měla v bývalé profesi úspěch, když si mohla dovolit provozovat bar na tak exkluzivním místě. Byla veselé povahy. Jeden z jejích oblíbených žertíků měl asi takovýto scénář: když šel po chodníku kolem její nálevny pár seniorského věku, zařvala jako na lesy:
„Ahoj, miláčku. No copak je to s tebou, poklade?! Včera jsme spolu měli sex a dnes mě už neznáš? Co se děje?“
Jednou z reakcí byla ignorance její hlášky. Druhou reakcí byl smích ženské polovičky dotyčného páru: „Ha ha ha, jsme přece v Thajsku, že?! Opravdu humorné…“ Třetí reakce byl pohled dámy na pána, po němž by domnělý, ale nevinný provinilec, málem shořel na popel, kdyby to bylo možné.
Alee zaměstnávala asi tucet dívek, které se snažily hostům splnit jakékoliv přání. Jednoho večera po práci jsem jako obvykle u Alee pil své oblíbené pivo Chang. Na protější straně obdélníkového baru seděla dívka, kterou jsem už znal. Přisedl si k ní pán středního věku, jak se později ukázalo, národností Brit. Na první pohled mě upoutala jeho elegance. Oblečen byl jako pravý londýnský dandy a jeho gesta i mluva budila dojem absolventa nějaké prestižní anglické koleje. Dívence byl také sympatický, jak se zdálo. A tak, asi po půlhodinových námluvách, štramák zaplatil, zastavil taxík a dívenku si někam odvezl.
…
Večer v Ocean Sunset baru pokračoval s nenucenou obvyklou lehkostí až do chvíle, když se výše zmíněná dívka vrátila zpátky. Poněkud předčasně. To byla tedy rychlovka, pomyslel jsem si. Ale jak se ukázalo, má domněnka nabrala falešný směr. Dívka si sedla na své původní místo. Ve tváři měla těžko popsatelný výraz. Něco mezi údivem, zděšením, pobavením a bůhví čím ještě.
Alee se jí logicky zeptala, co se stalo. Byla za své zaměstnankyně svým způsobem zodpovědná. Dívenka zarytě mlčela. Jen výraz její půvabné tváře se neměnil.
Aby prolomila ledy, Alee dívence nalila panáka whisky.
„V klidu se napij, pak mi to řekneš, ok?“
Až když roztál led ve třetí sklenici, roztála i dívka:
„Přišli jsme na pokoj. Posadil si mě na postel a zmizel v koupelně. Myslela jsem, že se jde vykoupat. Jen mi bylo divné, že neslyším téct vodu. Za chvíli se prudce rozrazily dveře a pán do pokoje vešel jenom ve slipech. Přepochodoval kolem mě, došel k protější stěně, prudce se otočil, zase kolem mě vpochodoval do koupelny a zabouchl dveře.“
Napadlo mě poťouchle: u jakého anglického pěšího pán asi sloužil, jestli při pořadovém pochodu řádně zvedal paže a zdalipak se u protilehlé stěny i podle předpisů otočil. Dívenka pokračovala:
„Po chvilce se zase prudce otevřely dveře od koupelny a pán okolo mě prošel, jako poprvé. Stejně se, jako poprvé, u zdi zase obrátil a vešel zpátky do koupelny. Jen měl na sobě jiné slipy.“
Dívka si lokla na kuráž.
„To samé se opakovalo ještě několikrát! Jen slipy měl pokaždé jiné. Pak přišly na řadu trenky. Po trenkách kraťasy. Když vyčerpal třetí a asi poslední kraťasy, zůstal chvíli v koupelně. A pak, už zase noblesně oblečen, vyšel v klidu z koupelny, dal mi peníze, vyprovodil mě ke dveřím a poděkoval.“
Alee dívce nalila ještě další drink, ale nezapomenutelný výraz v její milé tváři vytrval až do zavíračky a všeobecné veselí z nového příběhu nebralo konce…
...
Zákazníci s pronajatými Thajkami dělají někdy nepěkné věci. Dívky, aby tuto profesi mohly vykonávat, jsou většinou hodně otrlé. Ale na soukromou módní přehlídku zaměřenou na pánské spodní prádlo? To chce asi opravdu silnou náturu!
