Článek
Tak, jak se každou sobotu u hotelového bazénu hodovalo, se nestravují ani hlavy států! A to nepřeháním. Dobrá byla i poloha hotelu: krásná písečná pláž na dosah a do střediska Limenaria si za nákupy hosté došli za půl hodinky. Dvoupatrové bungalovy byly vystavěny v šesti řadách nad sebou. Většina splňovala kategorii čtyř hvězdiček, v kontrastu k některým vybydleným pokojům. Ale to je častým syndromem řeckého ubytování. Majitelé neradi investují do renovací. Řekové obecně jsou totiž velmi spořivým etnikem. Kam se hrabou Skoti.
Něco jsem kvůli ubytování řešil a když jsem se vracel, z jednoho bungalovu v přízemí na mě mávaly klientky, abych je navštívil. Šel jsem tedy k ním. Byly to dámy seniorského věku.
„Pane Jirko, máme problém.Ale neradi bychom vás obtěžovali. Máte tady prudičů dost, že?
„Inu, to je celkem normální, už jsem si zvykl. Ale co pro vás mohu udělat, dámy?“
„Víte…, ubytování je krásné, což o to. Jen nám nevyhovuje přízemí. Máme strach! Nemohl byste nás co nejdřív přestěhovat do patra, prosím?“
Musel jsem se smát. „Strach není na místě, milé dámy. Řecko má nejnižší kriminalitu v Evropě. Takže se nebojte. Nikdo vás nepřepadne, fyzicky nenapadne, ani nevykrade. To se tady prostě nestává.“
A s ohledem k jejich věku jsem ještě dodal:
„A nemusíte se ani bát, že by vás někdo, nedej bože, znásilnil!“
Obě dámy na mě pohlédly rozšířenými zorničkami a jedna řekla:
„Mladý muži! Pokud nám vaše cestovní kancelář zaručí, že nás někdo znásilní, stěhovat se rozhodně nechceme!“
Odcházel jsem pobaven absurdním obsahem tohoto rozhovoru. Dámy skutečně setrvaly až do konce pobytu v přízemí, i když jsem jim znásilnění neslíbil. Jestli měly nějakou přízemní sexuální zkušenost, jsem se nikdy nedozvěděl. Ale odlétaly spokojené s tvrzením, že na tuto dovolenou nikdy nezapomenou.
