Článek
V Limenarii jsme provozovali apartmány Sofia v centru střediska. Hosté zde byli spokojeni, protože hned přes ulici měli samošku a skvěle zásobenou prodejnu nápojů pana Saltarise. Dům měl dvě patra: zvýšené přízemí s balkóny ve výšce dvou metrů a patro první, obdobné jako přízemí.
V přízemí si zamluvila pokoj dáma kolem šedesáti let věku. Byla odbarvená na blond a používala výrazný make up. Měla také dlouhé pěstěné nehty temně rudé barvy a na omdlení voněla po karafiátech. Připomínala mi pracovnici z Perlové ulice, kudy jsem za mlada chodil na metro ze školy na Uhelném trhu. Tehdy na mě podobné dámy pokřikovaly:
„Hele mladej, za kilo ti ukážu, cos´ eště neviděl!“ Inu, za mlada jsem byl docela pohledný a pětka byly peníze, natož kilo! Dámě ze zvýšeného přízemí apartmánů Sofia říkejme třeba paní Hromádková.
Vždy ze začátku jsme měli s klienty sezení, na kterém jsem jim za necelou hodinu popsal zdejší provoz, nabídl výlety a řešil případné požadavky nebo stížnosti.
Paní Hromádková se způsobně přihlásila a přála si:
„Pane delegáte, prosim vás, nemoh´ byste mě přestěhovat někam nahoru?“
Podíval jsem se do ubytovacího seznamu, neboli roomingu, a neshledal jsem žádnou závadu.
„Vše je v pořádku, tak jak jste si pokoj objednala a zaplatila. Jaký máte problém, madam?“ řekl jsem.
„Ten balgón je strašně nízko, pane delegáte!“
„Nízko? Je od chodníku víc než dva metry.“
„To sice jó, ale znáte ty zdejší nadržený Řeky, že jo? Bojím se, že tam za mnou ňákej vleze a znásilní mě!“
Pravda, Řekové jsou vyhlášení Romeové. Nevadí jim ani skutečnost, že jsou ženatí. Vesele během letní sezóny prohánějí turistky všech národností. Pokud by ale přece jen svedli dámu penzijního věku, měli by asi mezi ostatními Romey poněkud pochroumanou pověst, kterou by napravovali jen stěží.
Smutně jsem hleděl do tváře dámy bývalé atraktivity a napadlo mě, jestli se vlastně nejedná o známý problém, kdy přání bývá otcem myšlenky. Ale vyřešil jsem problém asi nejlépe, jak jsem uměl.
„Jsem si stoprocentně jist a myslím si, že vám to mohu i zaručit, paní…“, podíval jsem se znovu do seznamu hostů, abych se ujistil ve jméně, „…paní Hromádková, že jak znám ty zdejší nadržený Řeky, že jo, nikdo z nich tam za vámi nevleze, ani vás neznásilní, ani o to nepokusí!“
