Článek
V Pattaye, kterou jsem vždycky považoval za svůj zdejší domov, se svátky dají oslavit celkem evropsky. Anebo, chcete-li, křesťansky. Město, velké asi jako České Budějovice, je plné vánoční výzdoby, stejně jako u nás, v Budějkách. Přes ulice, zavěšené na sloupech pouličního osvětlení, blikají řetězy a hvězdy. Všude hrají koledy, ale spíš ty z anglosaské provenience. Obsluha v krámech, restauracích i barech nosí čepičky Santy Clause.
...
Dokonce v hospodě u Sammyho, který se sem přestěhoval z Vídně na začátku 70. let minulého století, vám usmaží pravý vídeňský řízek. Pěkně přes celý talíř. A uprostřed se skví kopička bramborového salátu se snítkou petržele. Jako doma! Od Sammyho jsem se první sezónu dozvěděl, že původně tuto pochoutku do mocnářství kdysi přivezl maršál Radecký. Řekl mi tenkrát, když viděl, jak mi šnycl chutná:
„Víš o tom, že řízek dovezl do Vídně z Benátek vlastně tvůj krajan? Nevíš! V Benátkách si ale původně dal obalovaný řízek telecí. Když se vrátil do Vídně, chtěl od svého kuchaře to samé, ale kuchař neměl telecí, jen vepřové. Usmažil tedy řízek vepřový. Maršálovi chutnal víc, než ten původní, a tak se vepřový řízek proslavil díky lajdáctví Radeckého sloužícího.“
Jeden se stále učí…
...
Domorodci nechápou rituální význam Vánoc tak, jako my. Vzdáleně, nebo spíš výjimečně sice vědí, kdo byl Kristus Pán. Ale Vánoce Thajci chápou jen jako jednu z mnoha oslav, které jim naše dovezená kultura přináší. A tak, jak jsme si je zkazili, tak se k nám chovají i v tento svatý čas:
„Jaký mi dáš dáreček, cizinče?“ somrují během Vánoc téměř nepřetržitě. Naučili jsme je zištnosti, se kterou s námi s původní čistotou svých duších zacházejí.
…
Několik let jsme bydleli s kolegou v pronajatém domku na východním okraji města. Žádný neobvyklý komfort: malý příbytek se dvěma ložnicemi, koupelnou, dobře zařízenou kuchyní a s velkou halou. Před domem byl dvoreček jako dlaň.
Jeden ze Štědrých dnů jsem se v domě probudil sám. Kolega Vladimír průvodcoval někde na jihu, mezi ostrovy Lanta, Hai a Sukhon. Uvařil jsem si ranní kávu a pustil televizi. Na žádném z programů nedávali nic zajímavého, tak jsem si z dývka pustil pohádku Tři oříšky pro Popelku. Připadlo mi to tehdy tak nějak patřičné pro dokreslení vánoční atmosféry, byť v tropech, na 14° severní šířky.
Dokoukal jsem se až do krásného konce, kdy princ, Pavel Trávníček, spolu s paní Šafránkovou, coby Popelkou, za zvuků krásné písně v podání Karla Gotta, cválají na koních bělostně zasněženou krajinou:
„Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?
Skrýš a zázemí?“
…
Když skončily titulky a dozněly poslední akordy písně Karla Svobody, vypnul jsem televizor. A zjistil jsem, že mám oči, tváře i vousy mokré od slzí. Pohádka mě dostala! Brečel jsem, jak stará řecká hetéra! Počkal jsem chvíli, až přestanu bulet. Pak jsem se vedle v koupelně utřel ručníkem a vyrazil do města za nákupy. Běh na dlouhou trať mezi obchody, přetékajícími dárky, zbytečnostmi a laskominami, přece jen k vánočním svátkům patří! V Česku i v Thajsku. Tak šťastné a veselé!!!
Vánoce
