Je výchova manipulací, nebo je manipulace s dětskou duší výchovou?

V dnešní době se slovo „manipulace“ skloňuje snad ve všech pádech. Označuje něco temného, zakázaného, co ve skrytu mění chování lidí k obrazu svému. Ale jak se toto slovo vztahuje na výchovu dětí? Rodiče na první pohled vedou děti k hodnotám, učí je dovednosti a radí jim, jak se chovat. Ale je to skutečně jen výchova, nebo už manipulace?

Všední manipulace nebo nutná výchova?

„Je to manipulátor,“ slýcháme ženy, jak si stěžují na své exmanžele. Na druhé straně otec tvrdí, že bývalá žena manipuluje jejich dětmi, aby ho odmítaly. Ve společnosti je manipulace vykreslena jako čin záměrného ovlivňování lidí ve svůj prospěch. Když se ale zamyslíme, rodiče dělají přesně to samé. Učíme děti, jak se chovat u stolu, nebo jak správně vycházet s ostatními. To všechno jsou přece formy řízeného ovlivňování. Zajímavé je, že tuto formu manipulace považujeme za společensky přijímanou a dokonce chvályhodnou, zatímco ta partnerská už se považuje za nemorální.

Manipulace rodičů: Kde leží hranice?

Je to možná radikální pohled, ale pokud bychom se podívali na výchovu dětí pod mikroskopem, objevíme techniky, které nám pomáhají ovlivnit chování dítěte, aby odpovídalo našim představám o „správném chování“. Používáme „cukr a bič“, tedy systém odměn a trestů, abychom děti formovali. Manipulujeme jejich náladami, dáváme jim pochvalu, když uklidí, ale jsme odměřenější, pokud něco pokazí. Ale není to přece jen v zájmu dítěte samotného? A kde je tedy hranice?

Králové manipulace: Učitelé, trenéři a rodiče

Do formování dětí se aktivně zapojují i školy, trenéři nebo vedoucí v kroužcích. Jsou také manipulátoři? Rozhodně ano. Děti mají na rozdíl od dospělých daleko měkčí povahu a často se podvědomě přizpůsobí těm, které obdivují nebo k nimž mají respekt. Učitel nebo trenér ví, že dítě chce uspět, a tím je snadno ovlivní ve svůj prospěch, například aby cvičilo nebo se více snažilo ve škole. Je to manipulace, nebo pozitivní vedení? A co teprve rodiče, kteří dokáží odhadnout slabé stránky svých dětí a na základě toho jim připravují výzvy, které jim mají pomoci růst. Je to manipulace? Zřejmě ano, ale opět ve smyslu výchovy.

Kdy manipulace přestává být výchovou?

Jestli je manipulace u dětí součástí výchovy, co je pak její temnou stranou? Zřejmě ta chvíle, kdy rodič přestane sledovat zájmy dítěte a soustředí se pouze na sebe. Například rodiče, kteří své děti přetěžují, aby vynikali v každé aktivitě, je tím vlastně manipulují ve svůj prospěch. Vidí v nich svůj úspěch, nebo naplňují své ambice. Stejně tak rodiče, kteří děti učí, aby se chovaly ke konkrétním lidem negativně, například k jejich partnerovi po rozchodu.

Dva výrazy pro totéž?

Na první pohled by se mohlo zdát, že výchova a manipulace jsou jen dvě slova pro to samé. Ale rozdíl spočívá v motivaci. Výchova sleduje dlouhodobý zájem dítěte, zatímco manipulace je o prospěchu manipulátora. Děti vychováváme s jasnou představou o tom, jak by měl vypadat jejich svět. Měníme jejich chování, pomáháme jim osvojit si pravidla. Manipulace nastává, když dítě změníme tak, aby více vyhovovalo našim zájmům, bez ohledu na to, co je pro něj nejlepší.

Tak kdo je králem dětských emocí?

Z toho všeho plyne, že hranice mezi výchovou a manipulací je tenká a záleží hlavně na rodičích, jak ji uchopí. Rodiče, kteří dítě vedou s láskou a empatií, dokáží dítěti otevřít svět plný možností a hodnot, bez potřeby tlačit na to, co z něj chtějí mít oni sami. A jak tedy vnímáme sami sebe? Jsme ochotni přiznat, že všechny naše výchovné rady mají v sobě určitou dávku manipulace?

Zdroje: