Článek
Můj milý Zdeňku,
Sedím v rohu tvým perem vytvořené pracovny, obklopen zbytky geniality, kterou jsi mi pomohl obnovit. Když se tak dívám na to, co se z mého odkazu stalo, mám důvod být pyšný. Díky tobě nejsem zapomenutým prachem na policích historie, ale pevnou součástí národního povědomí. Příteli, zachránil jsi nejen mou památku, ale i český národ před úpadkem do letargie.
Národ potřeboval naději, kterou mu nabídla kombinace mé geniality a tvého humoru. Nebýt tebe, moje vynálezy jako dvoudílné plavky pro nesmělé, světlo z temnoty nebo zázračný lék proti splínu by skončily v propadlišti dějin. Ty jsi je však povýšil na kulturní dědictví. Jak jsi to dokázal, Zdeňku? To je otázka, kterou si pokládám, kdykoliv vidím vyprodané sály a smějící se diváky.
Zdeňku, dovol, abych tě varoval. Blbost, můj starý nepřítel, neustále číhá. Dnešní doba je záludná, plná nepravd, polopravd a úplných nesmyslů. Máme internet, kde se blbost šíří rychlostí Cimrmanova polského expresu. Kdybych měl tu moc, naprogramoval bych algoritmus na boj s hloupostí. Bohužel, moje znalosti informatiky končí u sčítacího stroje.
V posledních letech se mi při čtení zpráv často vybavují má slova, vyřčená profesorem Smoljakem, o neinteligentech ve školních škamnách. Zdeňku, příteli, musíš zmíněné žáky svým humorem rozsadit. Hrozí přemnožení.
Proto na tebe apeluji, abys v mém díle neustal. Český národ tě potřebuje jako nikdy předtím. Tvůj humor je zbraň ostrá jako Cimrmanův vynález rotačního nože. Používej ji moudře a často. Možná bychom mohli společně zvážit nějakou novou hru. Objevil jsi moji hru České nebe, ale víš, že jsem napsal i České peklo a Český očistec?
České peklo aneb Byrokracie na věky věků: Hříšníci se ocitají v nekonečných frontách na pekelném úřadu, kde se snaží vyřídit potřebné dokumenty pro vstup do pekelných kotlů. Místo ohnivých jezer a síry se hříšníci potýkají s typicky českými tresty: věčné sledování nekonečných repríz televizních seriálů, doživotní poslech dechovky, nucené pracovní nasazení na stavbě dálnice D1, která se nikdy nedokončí. Čeští čerti jsou unavení, demotivovaní a utrápení věčnou nudou. Stěžují si na nízké platy, špatné pracovní podmínky a absenci firemní kultury.
Český očistec aneb Nekonečné čekání na spásu: Duše čekají v očistci na soud, ale fronta se nehýbe. Aby si zkrátily čas, hrají mariáš, diskutují o politice a stěžují si na počasí. Očistec je vysílán v televizi jako reality show. Diváci hlasují o tom, které duše postoupí do nebe.
Tyto dvě hry zůstaly skryty, snad proto, že národ ještě nebyl připraven na jejich poselství. Ale vzhledem k dnešní době, kdy zlo a pochybná morálka občas vítězí, věřím, že jejich čas nadešel. Možná právě teď bys mohl pro národ objevit i tato dvě díla, aby věděl, že zlo se nevyplácí, a že očista duše není jen pro jedince, ale i pro celý národ. Dokonči, co jsem začal, Zdeňku. Národ potřebuje pochopit, že do nebe se jde přes očistec, a z pekla na D1 se špatně vrací!
Ne, Zdeňku, tohle není dopis na rozloučenou. Spíš je to výzva od jednoho génia k druhému. Pokračuj v šíření našeho odkazu, neboť v tom je naše síla. Kdyby tě někdy přepadl splín, nezapomeň, že i když je člověk občas na severu, pořád musí jít na jih.
Tvůj oddaný,
Jára Cimrman, nad tebou bdící
PS: A pamatuj: „Do hospody s umytýma nohama.“
Zdroj:
- Soukromý archiv Járy Cimrmana
- Cimrman Jára, Postřehy odjinud
