Pro bedly nebylo kam šlápnout

Sobota ráno a já si maloval, jak se s dcerou vydáme na výlet do lesa. Trochu čerstvého vzduchu, ticho přírody a možná špekáčky. Prostě idylka. Jenže sotva jsme vkročili do lesa, narazili jsme na bedly. Pro bedly nebylo kam šlápnout.

Bludná bedla a začátek pohádky

Dcera, čertice plná energie, hned vymyslela, že jsme překročili nějakou bludnou bedlu, která nás přenesla do kouzelné země plné víl a skřítků. To mě zaujalo. Začal jsem se v lese rozhlížet, jestli náhodou neuvidím nějakého toho houbového krále. Co kdyby náhodou. Když člověk v sobotu ráno narazí na 200 bedel, začnou se mu rojit v hlavě různé myšlenky.

S každým krokem jsme téměř zakopávali o nové houby. Dcera nadšeně navrhovala, že bychom si je měli vzít všechny domů. A tady nastal první problém. „Tati, kolik bedel můžeme vzít do košíku?“ zeptala se poťouchle. Dvě IKEA tašky by byly málo. To byl ten moment, kdy jsem musel rozhodnout. Co je moc, to je moc. S těžkým srdcem jsem navrhl, že vezmeme jen několik kousků. Pro babičku na řízky.

Království bedel

V lese se čas zastavil a bedly se staly hlavním námětem celého dopoledne. Stačilo několik klacíků, kousek fantazie a náš bedlomobil byl na světě. Když do něj dcera zapřáhla imaginárního skřítka, vyrazili jsme vstříc dalším bedlám. Pro změnu. Mezitím mi vrtalo hlavou, co s těmi houbami uděláme.

„Proč tady roste tolik bedel?“ zeptala se najednou dcera, čímž mě přiměla k zamyšlení. Vždyť opravdu, odkud se vzalo tolik hub na jednom místě? Zamaskoval jsem svou neznalost a raději zůstal v rovině fantazie: „To je kouzlo bedlového království. Když jsme překročili tu bludnou bedlu, otevřeli jsme dveře kouzelného světa.“ Ještěže mám nakoukaný Nekonečný příběh.

Řízky pro babičku, pohádky pro nás

Nakonec jsme s košíkem plným bedel dorazili zpět domů. Na řízky jsme se těšili, i když jsem trochu pochyboval, zda babička uvěří našemu bedlovému království. Ale co na tom? Důležité bylo, že jsme strávili krásné dopoledne plné fantazie a houbařského nadšení.

A co jsem se naučil? Bedly nejsou jen na řízky. Jsou branou do světa pohádek, kde se z tatínků stávají bedloví králové a z dcerušek poťouchlí skřítkové. Když budete mít štěstí a překročíte nějakou tu bludnou bedlu, možná se i vy ocitnete v jiném světě. Třeba tam objevíte i svůj vlastní bedlomobil.

Zdroj: Má úžasná dcera