Článek
Dceři budou v květnu čtyři roky a teprve nedávno se odhodlala sdílet své myšlenky i s námi obyčejnými smrtelníky. Vidí a slyší perfektně, inteligence odpovídá věku a povahově je celá po mně. Až z toho maminka někdy šílí. Rozumí skoro všemu, co po ní chceme, a ukáže nám na cokoli se jí zeptáme. Dokonce umí napodobovat zvuky a slova, ale spontánní řeč? To je pro ni zatím nuda. 30 slov jí zatím stačí.
Na doporučení pediatra jsme ve dvou letech absolvovali vyšetření sluchu u foniatrického specialisty v Praze 6. No, to bylo fiasko. Dcera na otázku: „Slyšíš?“ nejspíš telepaticky odpověděla: „Cože?“ a paní sestřička se zhroutila. Nedostala z ní ani slovíčko. Paní doktorka byla úspěšnější. Ukazovala dceři obrázky, hračky, předměty v ordinaci a ptala se. Sem tam nějaké slovíčko odpověděla, ale žádná sláva. Seděli jsem tam asi hodinku. Bylo nám doporučeno foniatrické vyšetření až v pěti letech. Věřím, že tentokrát proběhne hladce. Pravděpodobná diagnóza zněla „opožděný vývoj řeči“, ale paní doktorka nám sdělila, že se nemáme bát. Prý se to časem poddá. Doporučení: mluvit, ukazovat, pojmenovávat, zpívat, vytleskávat slova atd.
Dcera navštěvuje mateřskou školku, kde se jí paní učitelky s láskou a trpělivostí věnují. A světe div se, ono to pomáhá! V posledních měsících se dcera ve školce rozmluvila a začíná používat jednoduché věty. Dokonce se naučila říkat „ahoj“ a „na shledanou“.
V nejbližší době dcera začne docházet na logopedii. Logopedka nám slíbila, že dceru naučí mluvit. Zatím nevíme, jak to zvládne, ale věříme jí. Jsem si jistý, že dcera zanedlouho sdělí světu, proč nemluvila. Něco ve smyslu: „Nebyl zatím žádný důvod ke stížnostem.“
Děkuji všem, kteří dceři pomáhají. Paní učitelkám, logopedce a telepatickému guru, kterým je naše maminka. Maminka totiž uhádne všechno, co si slečna přeje. A nesmím zapomenou na moji maminku, která mi jemně sdělila: „Tys byl němej do čtyř let, tak se nediv. Má to po tobě!“ Není nad laskavou radu matky rodu.
A co vám, milí rodičové, radím já? Pokud máte doma tichého potomka, vyhledejte odbornou pomoc a neztrácejte naději. Nezapomeňte, že každé dítě je jiné. Nesrovnávejte svého miláčka s ostatními na hřišti a nenechte se zdeptat uštěpačnými poznámkami okolních rodičů.
O dalších pokrocích vás budeme informovat společně. Jak to vypadá, bude dcerka taky psát na Seznam. Sedí u mě a vybírá se mnou obrázek ke článku. A protože píšu její příběh, dám tam obrázek podle jejího výběru.
PS: Právě mi sdělila, co chce k večeři: „Tati, pizzu!“ A nebylo to telepaticky.
