Článek
Douglase Adamse a jeho Stopařova průvodce po Galaxii asi nemusím představovat. Kniha, film, česká audiokniha. A samozřejmě Hlubina myšlení, která po sedmi a půl milionech let usilovného přemýšlení oznámila světu odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec.
Číslo 42. Nevím jak vy, ale mě to už třetí dekádu trochu trápí.
Jsem sice jen obyčejný ajťák, ale s počítačovými systémy mám poměrně bohaté zkušenosti. A taky s programátory. Upřímně řečeno, vývojářů mám plné zuby a oni mě zřejmě také. Přesto mě zajímá, kde se stala chyba. Sedm a půl milionu let výpočtu a výsledek 42? To je jako kdybych si nechal objednat novou verzi Windows a po třech letech instalace zjistil, že mám pořád tu starou. Jen s jinou tapetou.
Rozhodl jsem se problém konečně vyřešit. Když už dnes slavíme svobodu, umínil jsem si také zprostit Hlubinu myšlení všech podezření. Pozval jsem ji k odborné disputaci. Tedy já tomu říkám odborná disputace. Ona výslech.
Nejdříve jsem samozřejmě musel zjistit, jak to celé začalo. Hlubina myšlení byla zadána úkolem vypočítat odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec. Výpočet měl trvat několik milionů let. Což je samo o sobě poněkud nepraktické, ale v kosmickém měřítku se to asi považuje za přijatelnou dodací lhůtu.
„Můžete mi ukázat původní zadání?“ požádal jsem.
„Samozřejmě,“ odpověděla Hlubina.
Na obrazovce se objevila věta: „Základní otázka života, vesmíru a vůbec “
Zíral jsem na ni. „To je všechno?“
„Ano.“
„A ta mezera na konci?“
„A sakra!“





