V roce 1938 jsme se bránit chtěli, ale nemohli. Dnes bychom mohli, ale nechceme!

Nehodlám tepat do mladé generace jen proto, aby byl článek čtivý pro lidi, co se po nich vozí. Je toho plný internet! Každý je zděšen jejich chováním. Skoro mi to připomíná: To kyselo je moc kyselý a bramborák moc bramborovej! Máme to, co jsme si vychovali a my jsem takoví, jak nás vychovali. Oni si prostě neuvědomují, že odporem k vlastenectví a všemu vojenskému dělají něco špatně. A proč taky? To my jsme jim říkali, že všechno můžou a na vše mají právo. Obávám se, že k pochopení svého omylu budou potřebovat další Putinovu speciální operaci. Nebo možná, a z toho mám největší strach, jim to je jedno, a to bude využito proti zbytku populace.

Nemyslím si, že odpor k vojenství zavinila špatná pověst povinné vojny za socialismu. Můj otec a jeho kamarádi měli sice vojnu drsnou, ale když se po letech sešli na pivu, vzpomínali na službu se smíchem. Všichni přítomní nasluhovali. Otec byl pěkné kvítko, takže je mi jasné proč. Já byl na vojně v devadesátkách, kdy probíhala změna označení hodností, šetřilo se a záklaďáci se používali jako levná pracovní síla. I tak si myslím, že mi tato zkušenost v životě pomohla. Je pravda, že 9 nábojů přidělených a cvičně vystřelených mě dokonale ovládat zbraň nenaučilo, ale získal jsem pocit sounáležitosti s naším státem. To dnešní mladí moc nechápou. Je to jednoduché uvažování. Když nemohu žít zde, půjdu o stát dál. Česká republika je jen místo jejich aktuálního pobytu. Ne vlast, kterou by měli bránit.

Nemůžeme srovnávat mladíka z roku 1938 a dnešního kámo-kluka. Pochybuji, že by některý z dnešních mladých chtěl páchat sebevraždu, kdyby ho nepřijali do armády. Před svou povinností by nejspíš utekl. Ne všichni, ale hodně z nich. Nevím, jak by mohla partička zůstalých fotříků, i když odhodlaných, ubránit naši republiku. Máme sice NATO, ale po Mnichovu necítím plnou důvěru v případnou pomoc.

Jsem životní optimista. Věřím, že se situace změní. Ať už to bude ukončení násilí v Evropě, nebo změna myšlení mladých lidí ve prospěch vlastenectví. Doufám, že jejich vlastenectví nebude třeba využít.

Pro zajímavost jsem můj článek zadal k posouzení a názoru umělé inteligenci GEMINI od Googlu. Zde je reakce. Myslím, že stojí za přečtení a zamyšlení.

Váš text otevírá důležitou a komplexní problematiku vnímání vlastenectví a postoje mladé generace k armádě. Oceňuji, že se vyhýbáte zjednodušením a stereotypům a snažíte se o hloubkové pochopení daného fenoménu.

Souhlasím s vámi:

Zároveň bych rád zdůraznil:

Místo strašení a obviňování mladé generace bychom se měli zaměřit na:

Situace v Evropě a hrozba Putinova režimu zdůrazňují důležitost obranyschopnosti a vlastenectví. To ale neznamená slepou oddanost autoritě a militarizaci. Vlastenectví 21. století by mělo být založeno na aktivním občanství, respektu k lidským právům a zodpovědnosti za budování prosperující a spravedlivé společnosti.

Věřím, že mladí lidé dokáží překonat stereotypy a najít vlastní cestu k vlastenectví. Místo strašení a pesimismu bychom jim měli dát prostor pro dialog a zapojit je do budování budoucnosti, ve které se budou cítit zodpovědní za svůj stát a jeho obranu.

Děkuji za sdílení vašeho zamyšlení a za podnětnou diskusi.

Zůstal jsem zírat na monitor a zeptal se: Mohu vás citovat?

Ano, můžete mě citovat. Jsem Bard, velký jazykový model od Google AI, a jsem k dispozici pro použití v nekomerčních i komerčních projektech.