Článek
Když se mluví o domácí péči, většina pozornosti se přirozeně soustředí na člověka, který pomoc potřebuje. Posuzuje se jeho zdravotní stav, soběstačnost, pohyblivost, paměť nebo nárok na příspěvek na péči.
Mnohem méně už se někdo ptá na člověka stojícího vedle něj.
Jak je na tom ten, kdo každé ráno pomáhá vstát z postele? Kdo připravuje léky, vaří, pere, doprovází k lékaři a v noci poslouchá, zda se ve vedlejší místnosti něco nestalo? A co se stane, když jednoho rána nevstane právě on?
Domácí péče totiž často není systém. Je to jeden člověk.
Mladší neznamená zdravější
Máme v sobě zakořeněnou představu, že mladší generace se postará o starší. Jenže „mladší“ může v této situaci znamenat člověka ve věku šedesáti nebo sedmdesáti let, který už sám žije s několika diagnózami.
Domácí péče může celé roky stát na jediném člověku, jehož vlastní zdravotní potíže zůstávají stranou.
Může mít nemocnou páteř, poškozené klouby, srdeční potíže nebo za sebou onkologickou léčbu. Přesto se od něj očekává, že bude zvedat, podpírat, koupat a hlídat ještě staršího rodiče.
Někdy je zdravotní stav pečujícího potomka dokonce závažnější než stav člověka, o něhož se stará. Rozdíl je pouze v tom, že pečující se ještě dokáže přemoci. Umí zavolat lékaři, nakoupit, uvařit a zatnout zuby. Své bolesti proto odsouvá, protože „teď je důležitější maminka“ nebo „tatínek přece nemůže zůstat sám“.
Tak vzniká domácnost, v níž jeden nemocný člověk pečuje o druhého a oba předstírají, že je všechno ještě zvládnutelné.
Tři senioři pod jednou střechou
Zažil jsem to i ve vlastní rodině.
Moji rodiče se rozhodli vzít k sobě pratetu Anku, aby mohla závěr života strávit mezi blízkými. Bylo to lidské a správně míněné rozhodnutí. V té době ještě neměla zjištěné onkologické onemocnění, ale byla ve vysokém věku a postupně potřebovala stále více pomoci.
Jenomže moje máma už měla za sebou dvě vážné onkologické zkušenosti. Táta byl dlouholetý kardiak s anginou pectoris. V jedné domácnosti se tak ocitli tři stárnoucí lidé, z nichž každý mohl kdykoliv začít potřebovat pomoc těch ostatních.
Dokud vše fungovalo, mohlo se zdát, že je situace zvládnutá. Stačilo ale, aby jeden z nich skončil v nemocnici, nemohl vstát nebo potřeboval delší léčbu, a celý křehký systém by se během několika hodin rozsypal.
Pak bychom nastoupili my, další generace. Jenže i my jsme měli zaměstnání, vlastní domácnosti, vzdálenost a své problémy. Neznamenalo to, že bychom pomoci nechtěli. Znamenalo to, že bychom museli narychlo přestavět celý svůj život.
V jedné domácnosti někdy společně stárne několik lidí a hranice mezi pečujícím a potřebným se postupně ztrácí.
Právě na tomto předpokladu dnes stojí velká část domácí péče: když vypadne jeden člověk, nějak to převezme někdo další. Jenže kdo?
Dočasně, které už rodina chápe jako napořád
V pobytových zařízeních jsem poznal seniory, kteří se tam dostali právě po onemocnění nebo zhroucení svého pečujícího.
Někdy jim rodina řekla, že jde pouze o dočasný pobyt. Že si dcera potřebuje vyléčit záda, syn musí do nemocnice nebo že se doma mezitím všechno připraví na jejich návrat.
Část rodin to jistě myslela upřímně. Teprve po několika dnech zjistily, že návrat už nedokážou zajistit. Jindy ale blízcí tušili od samého začátku, že senior se domů pravděpodobně nikdy nevrátí. Nedokázali mu to však říct.
Pro člověka, který každý den čeká, až si pro něj někdo přijede, je taková naděje velmi bolestivá. Nečeká totiž podle kalendáře. Čeká každé ráno, po každém zazvonění telefonu a při každém otevření dveří.
Proto by součástí domácí péče neměl být pouze plán, jak ji zahájit. Musí existovat také poctivý plán pro chvíli, kdy už pokračovat nepůjde.
Pečující nesmí být poslední pojistkou
Odlehčovací služba není luxus ani odkládání blízkého člověka. Je to jedna z možností, jak umožnit pečujícímu odpočinek, léčbu nebo překlenutí jeho nemoci. Může mít terénní, ambulantní i pobytovou podobu. Samotná existence služby ovšem ještě neznamená, že bude mít v kritické chvíli volnou kapacitu.
Proto je nebezpečné hledat pomoc až v den, kdy pečujícího odveze sanitka.
Rodina by měla předem vědět:
- Kdo může péči alespoň na několik hodin převzít?
- Kdo má klíče od domácnosti?
- Kde je seznam léků, diagnóz a kontaktů na lékaře?
- Které odlehčovací služby působí v okolí?
- Je senior schopný přivolat pomoc, když zůstane sám?
- Co bude následovat, pokud se pečující už domů vrátit nebude moci?
MPSV přímo uvádí, že odlehčovací služby lze využít také při onemocnění nebo plánované léčbě pečujícího. Existuje rovněž jednoduchý Nouzový plán péče, do něhož lze předem zapsat režim opečovávaného člověka, léky, rizika a kontakty na osoby či služby, které mají v krizové chvíli zasáhnout.
Pokud člověk bez zajištěné služby zůstane v situaci, kdy by neposkytnutí okamžité pomoci ohrozilo jeho život nebo zdraví, zákon ukládá obci s rozšířenou působností zajistit pomoc alespoň v nezbytném rozsahu. To je však řešení krizového stavu, nikoliv náhrada dlouhodobého rodinného plánu.
Není sobecké přiznat, že už nemohu
Pečující lidé mají často pocit, že žádostí o pomoc přiznávají vlastní selhání. Vydrží proto až do okamžiku, kdy už jejich tělo nebo psychika další výkon odmítne.
Jenže zhroucení pečujícího nepomůže nikomu. Ani jemu, ani člověku, o něhož se stará.
Péče není méně láskyplná jen proto, že se o ni podělí rodina, terénní pracovníci, odlehčovací služba nebo pobytové zařízení. Naopak. Přiznat si vlastní hranice může být jedním z nejodpovědnějších rozhodnutí, která člověk pro svého blízkého udělá.
Celou rodinu nikdy nemá dlouhodobě držet jediný unavený a nemocný člověk. Protože až padne, nespadne pouze on.
Spadne s ním všechno, co dosud udržoval vlastními silami.
Myšlenka dne
Pečující člověk není nevyčerpatelný zdroj. Je součástí péče a také on má právo být nemocný, unavený a potřebovat pomoc.
Dovětek autora
Tento text není výzvou, abychom své blízké odkládali nebo se zbavovali odpovědnosti. Je výzvou k tomu, abychom domácí péči nepovažovali za samozřejmost jen proto, že ji zatím někdo tiše zvládá.
Za každým zdánlivě fungujícím systémem může stát jediný člověk, který už dávno jede z posledních sil. Zeptejme se někdy také jeho, co potřebuje a co se stane, pokud zítra nebude moci vstát.
Zdroje a další pomoc:
