Článek
Na rozhraní let 1941-1942 proběhla v okolí Moskvy souběžně s protiofenzívou DRRA (Dělnicko-rolnické Rudé armády) řada dalších střetnutí s nepřítelem. Jelikož neměla vítězné zakončení, armádní propagandisté ani sovětští historikové neměli o čem psát, takže většina z nich po letech upadla v zapomnění. Ty významnější byly formálně připojeny k rozsáhlejším bojovým operacím, avšak podrobněji se o nich stejně nepsalo. Tento osud potkal i Bitvu v Cholmu známou pod názvem „Cholmský kotel“, součást „Toropěcko-Cholmské operace“.
„Toropěcko-Cholmská operace“ byla útočná operace vedená za účelem obklíčení velkých skupin Wehrmachtu ve středním Rusku. Od 9. ledna do 6. února ji realizovaly součásti Severozápadního frontu DRRA: 3. úderná armáda generálporučíka M. A. Purkajeva a 4. úderná armáda generálplukovníka A. I. Jerjoměnka. Proti nim stály 2 armády Armádní skupiny „Sever“: 16. armáda generálplukovníka E. Busche a 9. armáda generálplukovníka W. Modella.
Mapka operace
Podle záměrů STAVKY měly obě úderné armády Severozápadního frontu na styku Skupin armád „Sever“ a „Střed“ pod Leningradem porazit protivníka a poté 3. úderná armáda bude postupovat směrem k městu Cholm a 19. ledna 1942 ho obsadí. Plánovaný začátek operace, 27. prosinec 1941, posunul šlendrián v dodávce munice až na 9. leden 1942.
Během operace sice jednotky DRRA osvobodily více než 1 000 osad, avšak hlavní operační cíle, likvidace jednotek Wehrmachtu v okolí Rževa, Vjazmy a Děmjanska nebyly dosaženy pro subjektivní chyby v řízení operace jako například postup ofenzívní skupiny bez rezerv nebo vedení postupu útočných skupin odlišnými směry za krajně nedostatečného zásobování proviantem a municí.
Průběh „Toropěcko-Cholmské operace“ významně ovlivnila bitva o město Cholm, nevelký, ale významem strategický železniční uzel ve středním Rusku poblíž Leningradu obklopený mokřinami a bažinami. Cholm sloužil jako zásobovací základna a tranzitní bod blízko frontové linie. Hlídaly ho pouze týlové servisní jednotky Wehrmachtu a několik bezpečnostních divizí. V létě 1941 tam vznikly četné partyzánské oddíly sdružené do brigády, takže od 3. srpna 1941, kdy bylo město obsazeno jednotkami Wehrmachtu, velení OKH (Velitelství německých pozemních sil) proti nim nasadilo jednotky 281. bezpečnostní divize XXXIX. armádního sboru generálmajora T. Scherera.
Během „Moskevské strategické útočné operace“ 8. ledna 1942 začal útok na pozice 16. armády Skupiny armád „Sever“, přičemž zvláštností přidružené bitvy o Cholm bylo intenzivní bojové zapojení partyzánských oddílů o počtu 1 000 mužů pod dohledem velitele 2. Leningradské partyzánské brigády, nadporučíka N. G. Vasiljeva. Jakmile 15. ledna 1942 divize 3. úderné armády Severozápadního frontu prorazily obranné linie pěchotní divize Wehrmachtu u jezera Seliger, ráno 18. ledna 1942 zahájily útok proti německým jednotkám ve městě, jež ustoupily k budově kostela, do „Rudých zbořenin“ poblíž oblastního velitelství NKVD, v nichž za několik hodin ataky odrazily. Podpůrné jednotky 33. střelecké divize 3. úderné armády podplukovníka A. K. Makarjova byly zastaveny příslušníky 218. pěší divize východně od města, takže zbylí partyzáni k večeru z města ustoupili. Na místě zůstali jen ostřelovači z jednotek DRRA, avšak záhy téměř všichni padli za oběť speciálním oddílům německých vojsk ve městě.
Mapka města Cholm
Partyzánské jednotky vystřídaly 2 střelecké divize a 1 střelecká brigáda DRRA, které do 22. ledna obklopily město. Tak začalo 105 dní trvající obklíčení Cholmu, v němž uvázlo více než 5 000 mužů z různých jednotek Wehrmachtu seskupených do „bojové skupiny Scherer“, nazvané podle jejího velitele generálmajora T. Scherera.
Během této bitvy se jednotky Wehrmachtu poprvé ve velké vlastenecké válce ocitly v dlouhodobém obklíčení. Po průlomu blokády se taktika jejich obrany stala vzorem pro příští podobné situace. Je pochopitelné, že svou polívčičku si na této události rovněž přihřála sesterská německá armádní propaganda.
Hlídka Wehrmachtu na linii obrany města
Německé oddíly byly zásobovány pouze letecky a když rudoarmějci obsadili jediné letiště na severozápadním okraji města, pak kluzáky Abwehru přistávaly přímo na hlavních ulicích. Od 18. do 28. ledna čelili obklíčení vojáci Wehrmachtu v Cholmu šesti ofenzivním vlnám dvou pluků 33. střelecké divize DRRA. Od jihu proběhl 21. ledna první velký útok s cílem obsadit most přes řeku Lovat a západní část města. Přesto, že na bojišti byl nedostatek munice, a velitelské stanoviště německých sil prakticky stálo na přední bojové linii, obránci podnikli 15 protiútoků.
V tomto kritickém okamžiku do boje od východu úspěšně zasáhla „bojová skupina Uckermann“ složená z mužstva 218. pěší divize pod velením generálmajora barona H. von Uckermanna. Zle tísněným rudoarmějcům částečně pomohla teprve změna počasí, když obleva rozdělila obklíčeného nepřítele na několik izolovaných skupin. Výrazná podpora dělostřelectva a obrněné vozby umožnila mužstvu divizí 3. úderné armády DRRA obsadit severní a severovýchodní části města, ale přes opakované útoky dělostřelectva večer 30. dubna a následované soustředěným útokem součástí 3. úderné armády ráno 1. května se vytlačit nepřítele z Cholmu opět nepodařilo. Na bojišti zůstalo 100 padlých německých a 600 sovětských vojáků.
Od 2. května se k městu blíží za doprovodu letek Luftwaffe obrněná vozba tzv. „Langovy bojové skupiny“ pod velením plukovníka V. Langa, která provede „deblokaci Cholmu“ od sovětských jednotek. Ty však kladly tuhý odpor, takže se fiktivním německým „osvoboditelům“ podařilo za podpory baterií dělostřelectva nadporučíka barona von Hohenhausera proniknout do Cholmu až ráno 5. května 1942. Zbytek praporu bojové skupiny přijel až k večeru.
Po vítězném ukončení dílčích bojů na severním předměstí Cholmu s jednotkami DRRA přijeli na inspekci velitel XXXIX. tankového sboru, generál tankových vojsk H.-J. von Arnim, a velitel 16. armády armádní skupiny „Sever“, generálplukovník E. Busch.
Jednotky 3. útočné armády Severozápadního frontu 18. května ustoupily i z jižního okraje Cholmu a severní předměstí bylo jednotkami Wehrmachtu znovu obsazeno 8. června 1942. Ve městě zůstaly až do samovolného odjezdu 21. února 1944. Bojové deníky Wehrmachtu uvádějí celkové ztráty mužstva v bojích o Cholm údajem 1 500 padlých a 2 200 raněných německých vojáků. Jak jsme již uvedli, výše ztrát vojsk DRRA není známa.
V létě 1942 byl velením Wehrmachtu zřízen pamětní odznak „Cholmský štít“. Od 31. října 1942 do 1. dubna 1943 jich bylo uděleno celkem 5 500 kusů všem vojákům a osobám podřízeným Wehrmachtu, kteří se účastnili bojových operací v oblasti Cholm od 21. ledna do 5. května 1942.
Cholmschild
Neúspěšná bitva o Cholm byla v sovětském odborném historickém písemnictví sotva zmíněna, jako u většiny podobných operací DRRA. Její historiografie je ve špatném stavu, protože na příkaz vojenských cenzorů v průběhu bojů byl rozsáhlý faktografický materiál, zpravidla v podobě vojenských deníků, operačních map a bojových rozkazů, zničen. Je dostupné jen stručné sdělení o tamním obklíčení 218. pěší divize. Na operačních mapách DRRA byla frontová linie zakreslena vždy východně od Cholmu, takže podle nich město nikdy neleželo v týlu Rudé armády. Až během pěrestrojky paměti generálporučíka G. G. Semjonova podrobně popisují bitvu o Cholm, zmiňují vysoké ztráty rudoarmějců, ovšem opět bez konkrétních údajů. Počet civilistů, kteří během bojů zůstali ve městě, jejich životní podmínky a počet obětí zůstávají neznámé. Kvalitní dvoudílná zpráva o podrobnostech Cholmské bitvy „Cholmskij koťol-Staningradskaja preljudia“ s řadou fotografií a situačními mapkami bitvy byla ovšem přeložena z němčiny.
Je zřejmé, že mnohými horlivými sovětskými propagandisty deklarovaný „obrat v průběhu druhé světové války“ nenastal po „Moskevské strategické útočné operaci“ v lednu 1942, ani po slavné „Stalingradské strategické útočné operaci“ 2. února 1943. Vzpomeňme jen na martýrium DRRA od října 1941 do počátku března 1943 v bitvách o Ržev! Obrat dokonce nenastal ani po soustavných masívních útocích strategického bombardovacího letectva USA a Velké Británie na průmyslové objekty a dopravní infrastrukturu Velkoněmecké říše.
Obrat nastal teprve tehdy, až se ustálilo plynulé komplexní zásobování DRRA spojeneckými dodávkami komodit v rámci smlouvy „O půjčce a pronájmu“ a zejména po vylodění spojeneckých vojsk v Itálii a na západním pobřeží Francie. Vyžádalo si totiž přeložení řady významných pozemních a leteckých vojenských součástí ozbrojených sil Velkoněmecké říše na Západní frontu. Právě jejich podstatné oslabení na bojištích velké vlastenecké války vedlo k tomuto obratu. Je nutné se již konečně oprostit od popisu událostí druhé světové války kontaminovaného sovětskou propagandou!
Zdroje:
