Hitler a Stalin: Soupeření spoluviníků

Od roku 1945 až nejen do listopadu 1989, ale paradoxně až do února roku 2022 jsme žili pod „dobrovolně povinným jařmem“ uctívání hrdinné Rudé armády, která pod vedením velikého vojevůdce maršála Stalina osvobodila náš pracující lid od „jařma fašistického“.

Komunističtí historikové v čele se svými sovětskými soudruhy desítky let pečlivě pěstovali a kultivovali neproniknutelný zlatý oblak hrdinných floskulí a lživých frází o průběhu části druhé světové války jimi přejmenované na „velkou vlasteneckou válku“. Jejich stanovisko ochotně respektovala i mezinárodní většina odborné historické komunity.

Po zahájení preventivního útoku ozbrojených sil Německé říše na SSSR (Operace „BARBAROSSA“) vedení „strany a vlády“ připravenou vojenskou ofenzívu do Východního Pruska, Generálního gouvernementu (Polska), Německé říše a Rumunska (Operaci „GROZA“) arogantně popřelo zrcadlovým otočením důvodu realizace Operace Barbarossa: „Není to bolševizmus, jenž chce zachvátit Evropu, nýbrž nacistické Německo, které vpadlo do Ruska, aby si přisvojilo jeho nerostné bohatství pro ovládnutí Evropy a posléze i celého světa!“ Možnost veřejné publikace faktů o událostech vedoucích k velké vlastenecké válce nastala až v roce 1974, po vydání pamětí náčelníka Vojenské akademie Generálního štábu K. J. Vorošilova a Hrdiny SSSR, armádního generála profesora S. P. Ivanova pod názvem „Načalnyj pěriod vojny“. Generál Ivanov v nich přiznal: „Německému velení se nás podařilo o tři týdny předběhnout!“

Mocný ledovec sovětských historických lží o druhé světové válce začal pozvolna tát. U příležitosti 80. výročí vypuknutí druhé světové války v září 2019 Evropský parlament přijal „Evropské usnesení o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy“. V něm oficiálně vyhlásil všeobecně známý, ale mezinárodně dosud popíraný fakt, že SSSR a Německá říše jsou spoluviníci rozpoutání druhé světové války!

Poslanci Státní dumy Ruské federace si ovšem tuto „rusofobní drzost“ nemohli nechat líbit! Záhy schválili zákon, jehož geneze nespočívala v reakci na usnesení Evropského parlamentu, nýbrž byla typicky ruská. Novinář R. Abdullin v ruském listu „Afiša Daily“ dne 6. května 2021 napsal:

Americký blogger Mark Manson ve své knize „The Subtle art of not giving a f*ck. A counterintuitive approach to living a good life“ vydané 13. září 2016 uvedl tento citát: „V 50. letech 20. století polský psycholog Kazimierz Dabrowski vedl sociologický výzkum mezi Poláky, kteří prožili druhou světovou válku - jak se s tímto traumatem vyrovnávali. Prožili mnoho útrap: „…znásilnění nebo vraždění blízkých (nejprve nacisty a o několik let později sovětskými vojáky).““ Tato věta rozhořčila poradkyni prezidenta Ruské federace ve věcech kultury a umění poslankyni A. J. Jampolskou, 15. února 2007 proslulou svým rétorickým klenotem „Rusko mohou udržet nad propastí jen dvě síly. První se nazývá Bůh, druhá Stalin!“

Vypracovala návrh zákona o zákazu veřejného ztotožňování státních záměrů SSSR a Německa ve druhé světové válce. Po jeho schválení poslanci Státní dumy ho prezident Putin 16. dubna 2022 podepsal. Končí větou „Dokument je zaměřen na uchování paměti o obráncích vlasti a na zajištění právní ochrany historické pravdy a významu hrdinského činu národa při obraně vlasti“.

Výrok ruského vojenského historika Marka Solonina, uvedený v úvodním citátu tohoto článku, je tedy naprosto správný.

V únoru 2022 uštědřila další ránu přežívajícím ideologickým dogmatům o hrdinné osvoboditelské roli Rudé armády agrese armády Ruské federace na území Ukrajinské republiky, v „ruském světě“ nazvaná „speciální vojenská operace“. Její obyvatele měla nejen osvobozovat, ale současně také demilitarizovat a denacifikovat! Dosud neúspěšná operace začala tak razantně, že ihned vzešly do obecného mezinárodního povědomí válečné zločiny armády RF jak na civilním ukrajinském obyvatelstvu (včetně dětí!), tak na zajatých ukrajinských vojácích. Když uvážíme od roku 2003 všeobecně známé válečné zločiny Rudé armády ve druhé světové válce, jak doma, tak v „osvobozovaných zahraničních státech“, chybějící marx-leninská korunka nad hlavou nikterak nezměnila jednání jejích současných velitelů. A tak dřívější „tabu“ o slávě a hrdinství sovětských osvoboditelů po letech vystřídala fakta.

Stejný osud rovněž měla propagandistická zahalení souvislého řetězu porážek Rudé armády v létě a na podzim roku 1941 na západě SSSR, vždyť její platná Vojenská doktrína vylučovala boje na území SSSR! Vylučovala je rovněž řada veřejných rétorických vystoupení jak vedení „strany a vlády“, tak i vedení Lidového komisariátu obrany a Dělnicko-rolnické Rudé armády zejména od února 1941, po nástupu armádního generála G. K. Žukova do funkce náčelníka Generálního štábu Rudé armády, kdy se naplno rozjelo finále příprav na Operaci „GROZA“. Nepomohly ani výmluvy třídně pravověrných sovětských a ruských vojenských historiků na operační zkušenost Wehrmachtu z jeho bojů v Evropě od září 1939 do června 1941, neboť tytéž zkušenosti z bojů Rudé armády v Číně (od léta 1929), Mongolsku (léto 1939) a ve Finsku (prosinec 1939) byly, jako obvykle, zamlčeny.

Komunističtí propagandisté dogmaticky publikovali o každé popisované události jen „třídně respektovanou část faktů“ a ten „netřídní zbytek“ pravidelně zamlčovali se zdůvodněním, že tyto nepublikované údaje podléhají státnímu tajemství. Tento úzus je zřetelný v publikacích o průběhu a zejména o výši ztrát řady bojových operací Rudé armády ve velké vlastenecké válce. Některé záměrně zapomenuté nebo zfalšované případy jsem podle svých možností v samostatných článcích alespoň opravil. Přesto, že se na nás ruské zákony nevztahují, připomínám, že v tomto článku nesrovnávám ani nekomentuji výsledky dílčích bojových operací obou bývalých spojenců.

S odstupem od obvyklých heroických sovětských propagandistických kudrlinek jen poprvé zajistíme proporcionalitu výkladu a doplníme stručný souhrn „Deseti Stalinských úderů“ faktickým shrnutím adekvátních „Jedenácti Hitlerovských úderů“. Abychom dodrželi časovou posloupnost dějinných událostí, začneme „údery Hitlerovskými“.

JEDENÁCT HITLEROVSKÝCH ÚDERŮ

DESET STALINSKÝCH ÚDERŮ

U obou aktérů se jedná o „údery“ pouze na území bývalého SSSR v různé době a v různém časovém horizontu.

Přehled „Hitlerovských úderů“ zahrnuje období od 22. června 1941 do března 1943, před zahájením bitvy u Kurska. Jsou uvedeny jen bitvy, v nichž ozbrojené síly Německé říše vítězily včetně plánovaných zámyslů. Proto v seznamu chybí boje u Moskvy, obléhání Leningradu, Stalingradu a řada dílčích, byť významných, bitev, jako byly například etapové boje o Ržev, a naopak je výjimečně zařazena nestandardní operace, výstup oddílu horských myslivců na vrcholový hřeben nejvyšší hory Kavkazu, Elbrusu.

Přehled „Stalinských úderů“ zahrnuje období od zahájení Leningradsko-Novgorodské operace 14. ledna 1944, do Pětsamo-Kirkenesské operace 8. listopadu 1944. Ještě před jejím ukončením 6. listopadu 1944 na slavnostním sjezdu Moskevské městské rady dělnických zástupců u příležitosti 26. výročí VŘSR maršál Stalin poprvé vyhlásil „Deset Stalinských úderů“ se záměrem propagandistického využití vybraných operací Rudé armády k upevnění bojové morálky rudoarmějců. Kázeň sovětských propagandistů a slepá naivita Západních spojenců vyvěrající z neznalosti sovětských trestněprávních reálií tuto polopravdu s nadšením a ovacemi upevnily do povědomí většinové mezinárodní komunity.

Ještě je třeba dodat, že v hodnoceném období se již Rudé armádě v bitvách vcelku dařilo, neboť její materiální potřeby byly spolehlivě komplexně saturovány Západními spojenci v rámci smlouvy „O půjčce a pronájmu“.

Zdroje:

Solonin, M.: 23. červen aneb opravdový den „M“. „Naše vojsko“. Praha 2010, s. 15.

Abdullin, R.: Zakon o zaprětě uravnivať nacistskuju Gěrmaniju i SSSR napisali iz-za „Tonkogo iskusstva pofigizma“. Žurnal „Afiša Daily“. 6 maja 2021 v 11:23.

Brod, T.: Osudný omyl Edvarda Beneše 1939-1948. Academia. Praha 2002.

Carell, P.: Operace Barbarossa. „Mustang“. Plzeň-1996.

Carell, P.: Spálená země. „Naše vojsko“. Praha 2003.

Děsjať stalinských udárov

Evropský parlament 2019-2024. Dokument ze zasedání 18.9.2019.

„Evropské usnesení o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy“ (2019/2819 (RSP)) (Úřední věstník Evropské unie C 171/25 čtvrtek 19.září 2019).

Ivanov, S.: Načalnyj pěriod vojny. „Vojenizdat“ M.-1974.

Jampolskaja, Jelena Aleksandrovna

Krivošjejev, G., a kol.: Vělikaja otěčestvěnnaja bez grifa sekrětnosti. Kniga potěr. „Věče“. M. - 2010.

Kubík, P.: Rudé stíny. Sovětské válečné zločiny 1941-1945. Nakladatelství „Mladá fronta“. Praha 2003.

„Počemu Gitler uvolil jedinstvěnnogo geněrala, kotoryj mog spasti Gěrmaniju na Vostočnom frontě“

Putin podpisal zákon o štrafach za otožděstvlěnije SSSR i nacistskoj Gěrmanii., „Novosti“ 16.04.2022

Sěrďukov, A. i drugije. Vělikaja Otěčestvěnnaja vojna 1941-1945 godov v dvěnadcati tomach. T.1. „Vojennoje izdatělstvo“. M.-2011-2015.

Solonin, M.: Vymývání mozků. Zfalšované dějiny sovětsko-německé války. „Naše vojsko“. Praha-2011.

Válečné zločiny Ruska za druhé světové války

Weingartner, T.: Stalin und der Aufstieg Hitlers. Walter de Gruyter & Co. Berlin 1970.

Zubov, A. a dr.: Istorija Rossiji. XX věk: 1939-2007. „Astrěl“. Moskva-2010.