Hlavní obsah

Nejpravověrnější stranický cenzor

Foto: NVO, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.5

Budova ÚV VKS(b) na Starém náměstí v Moskvě

Bolševický nomenklaturní aparátník L. Z. Mechlis svou ideovou pravověrnost prokázal nejen výkonem funkce předsedy Redakční rady ústředního sovětského listu „Pravda“, ale současně i vrchního stranického cenzora v ÚV VKS(b).

Článek

Bývalý člen Byra redakce Pravdy a hlavní redaktor řady dalších stranických listů, například Izvěstijí, B. M. Tal byl v létě 1937 jmenován vedoucím Oddělení tisku a nakladatelství ÚV VKS(b). Tento orgán odpovídal za kontrolu dodržování principů marxismu-leninismu, státního tajemství v publikovaných tiskovinách a za koordinaci práce vydavatelství tištěných médií. Jeho kmenovou součástí byl GLAVLIT RSFSR (Hlavní správa tisku a vydavatelství Ruské sovětské federativní socialistické republiky) přesněji formulováno Hlavní správa pro sjednocení cenzury.

Jelikož pod vedením Tala v tehdejší atmosféře plné špionů oddělení nepracuje podle Stalinových představ, netrvalo dlouho a 4. září 1937 usnesení politbyra zaměnilo Tala předsedou Byra redakce Pravdy Mechlisem, přičemž vedení Byra mu zůstalo.

Po dokončení kádrových přesunů podřízených pracovníků v oddělení se nový vedoucí dal do práce. Nekompromisnost tohoto proslulého bolševického inkvizitora ověříme na několika ukázkách. Hned 6. září 1937 poslal tajemníkům ÚV VKS(b) přísně tajné hlášení:

Oddělení tisku a nakladatelství ÚV VKS(b) žádá o odvolání hlavního redaktora novin „Sovětský obchod“ V. A. Noděla z těchto důvodů:

  1. Redaktor po celou dobu zaujímal smířliveckou pozici ve vztahu k vedení ústředního svazu, aniž by podrobil kritice jeho obchodní organizace.
  2. Noděl, v období let 1915-1920 včetně, byl starý aktivní člen Bundu. Po celou dobu pracoval pod vedením ÚV Bundu, řídil jeho tisk apod.
  3. Noděl nejužším způsobem, doslova po deset let, byl spojen se Zelenským. Pracoval se Zelenským ve střední Asii v ústředním svazu. V roce 1933 Zelenskij speciálně přijel na čistku Noděla, přičemž ho nekriticky vychvaloval.
  4. Noděl je spojován v mnoha vystoupeních s odhalenými ideovými obojetníky Olským a Morozem. Stranická organizace správně zdůrazňuje jeho chabou angažovanost. Je skandální, že tak dlouhou dobu vedl noviny „Sovětský obchod“ a rovněž měl funkci rektora KIŽ (Komunistického institutu žurnalistiky).

Nového kandidáta zamýšlíme navrhnout v nejbližších 2-3 týdnech.

Stalin připsal: „S. Ježovovi. Noděla je třeba zatknout. Může leccos říci o uzbeckých nacionalistech a trockistech.“

Další kontrola se konala v Lidovém komisariátu zahraničních věcí. Po podpisu spojenecké smlouvy s Francií lidový komisař zahraničí M. M. Litvinov prosadil vydávání časopisu „Žurnal de Mosky“. Za styčného pracovníka v redakci určil svého 1. zástupce V. P. Poťomkina. Dosud vše fungovalo, avšak 7. října 1937 Mechlis píše Stalinovi a Ježovovi hlášení „O situaci v redakci listu „Žurnal de Mosky“:

Zjistili jsme, že aparát redakce je mimořádně zamořen zjevně podezřelými lidmi… Z ciziny do něj nedávno přijelo mnoho pracovníků, kteří tam mají příbuzné. Při takové kádrové situaci není vyloučeno, že se redakce kdykoli může snáze přimknout k francouzskému vyslanectví než k našemu lidovému komisariátu zahraničních věcí. Pokud lidový komisariát hodlá vydávat noviny ve francouzštině, musí vybrat ideově bezúhonný redakční kolektiv.

Již 15. října 1937 Orgbyro ÚV VKS(b) přijalo usnesení „O novinách Žurnal de Mosky“, které konstatovalo „závažnou ideovou kontaminaci redakce v důsledku chybného vedení Lidovým komisariátem zahraničních věcído 5 dnů očistit redakci novin a obsadit ji novými, prověřenými lidmi!“ Lidový komisař Litvinov 26. října oznámil Mechlisovi a členu politbyra A. A. Andrejevovi, že redakce novin nedisponuje tajnými informacemi a plně se postavil za jejich odvolané členy. Zbytečně, Stalin ho již léta nerespektoval. Po jeho odvolání z funkce lidového komisaře zahraničních věcí časopis přestal vycházet.

Mezitím na jednání pléna ÚV VKS(b) 12. října 1937 byl podle návrhu 1. tajemníka Moskevského oblastního výboru VKS(b) N. S. Chruščeva kooptován kandidát ÚV VKS(b) L. Z. Mechlis za člena ÚV. Po tomto povzbuzení se Mechlis zaměřil na kontrolu práce cenzorů v ústředních redakcích. Ve zprávě o publikaci Stalinových článků pro Sekretariát ÚV VKS(b) zmínil podceňování funkce cenzorů, což nazval „záměrnými kontrarevolučními výpady“: „Oblastní tajemníci strany nepovažují za nutné určit pro tuto činnost pracovníky. Noviny jsou vydávány bez kontroly cenzora, což vede k nejhrubším politickým chybám, včetně četných případů prozrazení vojenských tajemství… Mezi cenzory jsou lidé bez patřičného všeobecného i politického vzdělání. Například cenzor novin „Industrija“ Fjodorov, jenž nikde nestudoval a do roku 1933 pracoval jako vedoucí skladu a garáží, je kádr pologramotný.“ Vedoucímu Oddělení stranické propagandy a agitace ÚV VKS(b) A. I. Stěckému doporučil ukončit bezvládí v GLAVLITU, odvolat politicky nespolehlivé cenzory a upevnit jeho řídící sbor. Usnesení orgbyra „O cenzorech centrálních, republikových, krajských a oblastních novin“ 21. října 1937 převedlo tyto kádry do nomenklatury ÚV VKS(b).

Dále L. Z. Mechlis v hlášení „O ruských novinách na Ukrajině“ upozornil ÚV VKS(b), že nedostatek ruskojazyčných novin na Ukrajině ztěžuje předepsanou rusifikaci Ukrajinců:

V žádné svazové nebo autonomní republice není ruský tisk v tak ubohém stavu, jako na Ukrajině. Buržoazní nacionalisté zde ruské noviny prakticky zlikvidovali bez ohledu na to, že na Ukrajině žije dosti Rusů. Ano, i Ukrajinci je rádi čtou. V Kyjevě jsou vydávány noviny v němčině, polštině, hebrejštině i bulharštině. Kromě armádního listu „Červona armija“ tam ruské noviny nevycházejí. A tak se ptám: „Skutečně potřebuje Ukrajina víc německé, než ruské noviny?“ Nedostatek ruských novin v Kyjevě svědčí o politické omezenosti ÚV KSU(b)… Předkládám návrh usnesení a žádám o stanovisko!

Usnesení Orgbyra odsoudilo bagatelizaci ruských tiskovin v USSR a 20. prosince uložilo „zavést ruskojazyčný ukrajinský deník pod hlavičkou ÚV KSU(b) a VUCIK (Všeukrajinského ústředního výboru lidových zástupců USSR), zahájit vydávání ruských novin v Oděse, Charkově, Dněpropětrovsku a Nikolajevu. V Kyjevě ukončit vydávání novin v němčině a bulharštině“. Mechlis zajistí jeho splnění v Kyjevě.

Generální tajemník Svazu sovětských spisovatelů V. P. Stavskij 2. listopadu 1937 Mechlise písemně upozornil na nevyhovující stav literární kritiky. Počátkem září předseda prezidia Svazu sovětských spisovatelů uložil členům redakce listu „Literární kritika“ Rozentalovi a Judinovi napsat článek „20. výročí sovětské literatury“ a v polovině října s. Rozental odevzdal jen nedbale načrtnuté podklady. Stavskij zdůraznil, že oba svou liknavou prací maří úsilí vedení svazu o očistu literárních kritiků od ideově pochybných elementů. Navrhl je odvolat a do redakce listu přijmout nové pracovníky.

Stavskij Mechlisovi poslal další udání na členy „Literárního centra konstruktivistů“, které v roce 1926 založili údajně Trockého příbuzní. Stavskij ovšem netušil, že ve svodkách Tajného politického odboru Hlavní správy Státní bezpečnosti NKVD je i jeho jméno a že v Mechlisově trezoru leží výtah ze zprávy listopadového usnesení schůze stranické organizace Svazu spisovatelů s textem: „…s. Stavskij káže o potřebě bdělosti v literatuře a volá po odhalování nepřátel, avšak přitom kryje Avěrbachovce, nevyjadřuje se k odzbrojení nepřátel lidu a cizích elementů ve straně a zamlčuje své styky s nimi.“ Tento Stalinův oblíbenec bude na jaře 1938 jen odvolán z funkce.

Kvetoucí říšskoněmecko-sovětské obchodní styky zavlažuje proud německých propagačních letáků, což Mechlis považuje za ideologickou diverzi. Tajemníkům ÚV VKS(b) a předsedovi RLK (Rady lidových komisařů) 4. listopadu napsal: „…německé reklamní tiskoviny, propagační kalendáře s připomínkami fašistických svátků, Hitlerových narozenin a hlášeních o „vítězstvích“ německých zbraní jsou jen skrytá forma fašistické agitace“. Žádal o ukončení jejich distribuce.

V půli listopadu je zatčen hlavní redaktor listu „Litěraturnaja gazěta“. Ve stanovisku pro Orgbyro „O schválení kádrového obsazení redakce Literaturnoj gazety“ 17. listopadu Mechlis hlásil: „Aparát redakce je promořen podezřelými lidmi. Jeho práce, odtržena od života spisovatelských organizací, přehlíží nejvýznamnější směry sovětské literatury, neboť je na mimořádně nízké ideově-politické úrovni.“ Navrhl do vedení redakce V. P. Stavského a ověřený seznam nových kádrů do redakce s poznámkou „pracovníci NKVD k nim nemají připomínky.“

V létě 1933 došlo k závažnému politickému incidentu, v ústředí GLAVLITU se ztratily 3 výtisky přísně tajného spisu s operačními dokumenty Lidového komisariátu obrany. Politbyro 15. září vydalo usnesení „O posílení ochrany vojenských tajemství“. Jelikož se ztráta opakovala, na podzim 1937 do ústředí GLAVLITU přijela komise z ÚV VKS(b). Její zpráva O politické situaci v GLAVLITU RSFSR“ shledala, že jeho ředitel a zplnomocněnec RLK RSFSR pro ochranu státního tajemství S. B. Ingulov „…umožnil zamoření aparátu tím, že kryl nepřátele lidu, v GLAVLITU odmítl bolševickým způsobem odstranit následky jejich škůdcovství a před stranou odhalit své minulé protistranické činy. Tím ztratil politickou důvěru!“

Mechlis zprávu doplnil návrhem „odvolat Ingulova i jeho zástupce, úřad očistit od politicky podezřelých osob“ a 22. listopadu 1937 oba doklady odeslal na ÚV VKS(b) a RLK. Nález vedl k „propuštění 60 kádrově pochybných lidí a diverzantů“. Usnesení Orgbyra „O škůdcovském systému odstraňování literatury GLAVLITEM“ 9. prosince 1937 konstatovalo hrubé chyby v práci soudruha Ingulova a zakázalo v GLAVLITU skartaci písemností bez souhlasu ÚV VKS(b). Tajemník stranického kolegia Ústřední kontrolní komise při ÚV VKS(b) M. F. Škirjatov 16. prosince 1937 vyloučil ředitele GLAVLITU Ingulova ze strany a 29. prosince ho Orgbyro odvolalo z funkce a předalo orgánům NKVD k dalšímu šetření. Vojenské kolegium Vyššího soudu SSSR mu 3. září 1938 udělilo nejvyšší míru trestu za „členství v kontrarevoluční teroristické organizaci“. Týž den byl zastřelen.

Ve dnech 26. ledna až 10.února 1934 přelomový XVII. sjezd VKS(b) deklaroval vítězství socialismu. Připravuje se „Velká Stalinská ústava“, a proto v květnu 1935 politbyro rozhodlo vydat pod ideovým dohledem A. I. Stěckého „Politický slovník pro dělníky a kolchozníky“. Dřívější rozpracovaný záměr bude rozšířen o další kapitoly. Usnesení ÚV VKS(b) stanovilo: „Dne 10. května 1935 ÚV VKS(b) přijal rezoluci o publikování „Politického slovníku pro dělníky a rolníky“. Do redakční rady byli zařazeni B. M. Tal, V. G. Knorin a K. N. Kantor…“. Skupiny vybraných pracovníků v redakčních sekcích zahájily přípravné práce…

Dohledu Oddělení tisku a nakladatelství ÚV VKS(b) podléhala rovněž periodika cizích komunistických stran. Na obvyklou adresu Mechlis 2. prosince 1937 poslal hlášení „O vážných chybách novin bratrských komunistických stran“. Přesto, že se jedná o oficiální státní představitele i události, pohoršuje se nad publikováním portrétů Hitlera, Mussoliniho a nad reportážemi z přehlídek Wehrmachtu. Mechlis prohlásil za nevhodný i článek o situaci ve Španělsku v listu ÚV Komunistické strany USA „Daily worker“, neboť jeho citát, „…jen Strana proletářské jednoty (POUM) zůstala věrná komunistickým tradicím“ je pomlouvačný výpad proti soudruhu Stalinovi. Vyzval informovat vedení Prezídia Výkonného výboru Kominterny.

Nad dosud respektovaným B. M. Talem houstnou temná mračna. Anonymní udání člena redakce Izvěstija: „…za Talova vedení se redakce Izvěstijí změnila v hnízdo trockisticko-bucharinských špionů…“ z nich spustilo bouři a 2. prosince 1937 je Tal zatčen. Při výslechu z něj poručík státní bezpečnosti B. V. Rodos vytloukl přiznání, že kryl již odvolaného redaktora listu „Sovětský obchod“ V. A. Noděla. Na protokol výslechu Stalin 5. prosince napsal: „s. Malenkovovi. Společně s. Mechlisem pročtěte a u Ježova zajistěte zatčení všech mizerů uvedených ve výpovědi lumpa Tala. J. Stalin.“ Další střípek do Talovy škůdcovské mozaiky 5. prosince Mechlis zaslal tajemníkům úv VKS(b) ve zprávě „O situaci v OGIZu, kam Oddělení tisku a nakladatelství ÚV VKS(b) posílalo nepřátele“:

Podrobnosti obrazu zločinů Tala a jeho přisluhovačů, kteří posílali do OGIZU nepřátele lidu, trockistické a další špiony se vyjasňují až dnes. I soudr. Judin, který nyní řídí OGIZ, je v nemalé míře odpovědný za jeho zaplevelení. Mně poslal seznam 29 lidí, kteří v různé době vedli oddělení tisku v OGIZU. Převážná část z nich je již vyloučena ze strany nebo zatčena, avšak ještě zde zůstaly desítky lidí podezřelých z nepřátelství k sovětské moci… Situace v KOGIZu je ještě vážnější. Na návrh jeho Tiskového oddělení ÚV již odvolal vedoucího Štraucha, ale základní očista aparátu dosud nezačala… Stalin dopsal: „Soudr. Ježovovi: Pozatýkat celý ten odizovský svinčík“!

OGIZ byla Asociace státních knižních a časopiseckých nakladatelství pod správou Lidového komisariátu školství RSFSR, KOGIZ „Asociace státních nakladatelství knižního obchodu“, tiskařské trusty, Moskevský polygrafický institut, Výzkumný ústav polygrafického a vydavatelského průmyslu.

Osobnost redaktora Tala 9. prosince 1937ideově dokreslilo Mechlisovo přísně tajné hlášení tajemníkům ÚV VKS(b) „O ideovém zaplevelení aparátu redakce listu Izvěstija“:

V posledních letech se stal aparát listu Izvěstija útočištěm trockisticko-bucharinských špionů. Talem provedená „čistka“ bucharinského dědictví v listu… měla, jak se nyní ukázalo, jen jeden cíl, pod záminkou upevnění aparátu redakce rozestavit na vedoucí místa redakce trockistické a jiné špiony. Na manipulaci s kádry redakce listu Izvěstija si Tal vytvořil monopol, a tak se mu podařilo dostat do redakce takové nepřátele lidu, jako Muskina a Tovarovského, záhy oba zatčené orgány nkvd. Tal šel dokonce tak daleko, že do redakce přijal tři své blízké příbuzné-zetě, sestru a bratra své ženy… Pro charakter kádrů redakce listu Izvěstija je příznačné to, že příbuzní 31 pracovníků žijí v zahraničí, přičemž významná část z nich emigrovala již během sovětské moci… Zatím se nepodařila nutná prověrka vydavatelství listu Izvěstija. Připravím návrh usnesení úv.

Jelikož předseda Byra redakce Pravdy Mechlis nyní má v aparátu ÚV VKS(b) práce nad hlavu, 10. prosince 1937 jej na jeho žádost usnesení Sekretariátu ÚV VKS(b) odvolalo z této funkce.

Schůze politbyra se zabývala situací v redakci vládního listu Izvěstija a 17. prosince kurýr NKVD doručil Mechlisovi, Malenkovovi a Ježovovi „Výpis z rozhodnutí politbyra ÚV VKS(b) č. 56 „O zaplevelení redakce listu Izvěstija“:

Aparát redakce listu Izvěstija, v němž řadu let působili trockisticko-bucharinští a jiní škůdci, je v obtížném postavení. Dosud není zcela očištěn od radekovsko-bucharinských a Talových pohrobků…

  • Nařídit Oddělení tisku a nakladatelství ÚV VKS(b) důslednou očistu redakce listu Izvěstija od podezřelých elementů a uvést do redakce skupinu politicky prověřených pracovníků.
  • Nařídit Oddělení tisku a nakladatelství ÚV VKS(b) nejpozději do 20 dní předložit ÚV VKS(b) k schválení seznam nových členů redakce listu Izvěstija.
  • Nařídit Oddělení tisku a nakladatelství ÚV VKS(b) prověření kolektivu pracovníků vydavatelství listu Izvěstija.

Čas běží, ale přípravy k vydání „Politického slovníku pro dělníky a rolníky“ váznou, takže na podzim 1937 nařídil vedoucí oddělení Mechlis mimořádnou kontrolu v redakci Slovníku. Komise Oddělení tisku a nakladatelství ÚV VKS(b) zjistila kádrové i politické závady. Mechlis 28. prosince 1937 podal zprávu do Orgbyra:

Ještě před přijetím rezoluce ÚV VKS(b) Tomskij a s ním spojení trockističtí špioni v ní vykonali „mnoho práce“. V 16 kapitolách, které redaktoři Tal a Knorin předložili ÚV VKS(b) ke schválení, jsem nalezl zmínky o spoustě trockistických špionů. Mnoho jiných osob, získaných v průběhu práce do redakční rady, byli nepřátelé…Tento nepřátelský kolektiv doporučoval kontrarevoluční protimarxistické podklady a záměrně zdržoval publikování slovníku. Například v oddíle „Vývoj kapitalismu“ je podán detailní popis této kontrarevoluční teorie a také se tvrdí, že teorie je chybná pouze „jako důsledek krachu rodící se světové ekonomické krize a jako výsledek fašistické vlády v demokratickém Německu a jiných kapitalistických státech“. Slova „kontrašpionáž“ a „gestapo“ jsou užity jen k popisu jevů uvnitř daných zemí, chybí zmínka o subverzi v antisovětských činnostech.

V jiných oddílech slovníku je mnoho dalších kontrarevolučních chyb. Tal a buržoazně nacionalistický špion Tulěpov napsali kapitoly o národnostech, a přitom nezahrnuli do slovníku takové pojmy, jako „nacionalismus“ a „buržoazní nacionalismus“…

Oddělení tisku a nakladatelství ÚV VKS(b) považuje za nezbytné: Pověřit Oddělení kultury, propagandy a agitace ÚV VKS(b) organizací publikování Politického slovníku. Do nové redakční rady jmenovat N. L. Rubinsteina, V. P. Poťomkina a V. V. Klimova. Podle přiloženého seznamu jmenovat členy redakcí sekcí. Nařídit Oddělení kultury, propagandy a agitace ÚV VKS(b) a nové redakční radě, ukončit přípravu slovníku do tří měsíců.

Vedoucí Oddělení stranické propagandy a agitace ÚV VKS(b) A. I. Stěckij byl 26. dubna 1938 zatčen a jelikož „podle Trockého instrukcí podporoval antisovětsky zaměřené spisovatele B. Pilňaka, P.Vasiljeva, I. Babela a další“, byl 1. srpna 1938 zastřelen. Vedení oddělení přešlo na jeho zástupce, majora Státní bezpečnosti N. L. Rubinštejna, a Politický slovník vyšel až v roce 1940.

Na podzim 1938 vyšetřování Tala skončilo, 17. září výrok Vojenského kolegia Nejvyššího soudu rozhodl, že Tal, člen „antisovětské trockistické organizace“, bude týž den zastřelen.

Zdroje:

Dollen,S.: Stalin i jego diplomaty. Sovětskij sojuz i Jevropa 1930-1939. „ROSSPEN“. M.-2009.

Figes, O.: ŠEPTEM. Soukromý život ve Stalinově Rusku. Beta. Dobrovský-Ševčík. PRAHA-PLZEŇ-2009.

Michajlov, N.: Čistka v „Izvěstijach“. Ob odnoj zapiske Mechlisa. Gazeta „Žurnalist“, Ijul 2006.

Protokol zasedanija Politbjuro No56, 1937g.

Rasstrělnyje spiski: Moskva, 1937-1940: „Kommunarka“, Butovo. M.-2000.

Rogovin, V.: „Trockizm“: vzgljad čerez gody. „Těrra“. M.-1992.

Sopelňak, B.: GOLGOFA XX VĚKA. T.1. „TĚRRA“. Knižnyj klub. M.- 2001.

Vodopjanova, Z., i dr.: Istorija sovětskoj političeskoj cenzury. Dokuměnty i kommentarii. „ROSSPEN“ M.-1997.

Použité archivy: APRF (Archiv prezidenta Ruské federace), GARF (Státní archiv Ruské federace), RGASPI (Ruský státní archiv sociálně-politických dějin (v současnosti)), RCCHIDNI (Ruský státní archiv sociálně-politických dějin (v minulosti)) a RGALI (Ruský státní archiv literatury a umění).

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz