Ministr Mechlis: od provokace k průšvihu

Socialistický stát vyžadoval zejména u komunistů přísnou socialistickou morálku. Jenže ve skutečnosti toto dogma nerespektovali ani mnozí pracovníci vrcholných orgánů „strany a vlády“. Hospodářských trestných činů přibývalo a jejich stíhání kladlo vysoké nároky na práci Ministerstva státní kontroly (MGK). Již v létě 1947 ministr státní kontroly L. Z. Mechlis rozpracoval schémata inspekcí MGK od výkupu bavlny, přes železniční dopravu, až po distribuci alkoholu. Avšak ani stagnující zločinnost ho nepřesvědčila o neúčinnosti státních kontrol, neboť nadřadil třídní a ideovou bezúhonnost kontrolorů nad jejich morální a odbornou způsobilost.

Takže např. kvůli „zatajení členství v anarchistické mládežnické organizaci ve dvacátých letech“, „rodinný příslušník nepřítele lidu“ a „práci v Ježovově aparátu“ propustil za tři roky více než 60 pracovníků. Těm, co zůstali, zahnalo předvolání „na koberec“ k Mechlisovi spánek, neboť po jeho výhružných hysterických tirádách často následoval telefonát ministru Státní bezpečnosti, generálplukovníku V. S. Abakumovovi, jenž si káraného nechal předvést rovnou z Mechlisovy pracovny.

Předseda RM (Rady ministrů) Stalin dosud neměl k řízení rezortu státní kontroly výhrady, proto „Ázerbájdžánský případ“ dokládá, že se ministr Mechlis stal obětí politické provokace. Po zavedení měnové reformy v prosinci 1947 se rozmáhají bankovní podvody zejména u soukromých střadatelů. Vedoucí inspektor MGK F. D. Naboka na běžné kontrole si po pročtení zprávy o auditu pobočky Státní banky na předměstí Baku všiml neobvyklých finančních transakcí na účtu místopředsedy Rady ministrů Azerbajdžánské SSR (RM AzSSR) A. M. Azizběkova. Od konce listopadu 1947 kolovaly mezi tímto účtem a provozním účtem RM AzSSR značné finanční obnosy. Podrobnější šetření odhalilo, že na něj byla ukládána finanční hotovost z prodeje produktů z Azizběkovy soukromé zemědělské farmy.

Inspektor Naboka 9. ledna 1948 v hlášení ministru Mechlisovi navrhl „nařídit zvláštní kontrolu činnosti Úřadu RM AzSSR“. Ještě v lednu do Baku odcestoval nejprve inspektor MGK Bodrov a poté i náměstek ministra MGK S. G. Jemeljanov. Dne 11. května 1948 ministr Mechlis dodal Stalinovi a do Byra RM SSSR návrh rozhodnutí RM SSSR:

Azizběkov zneužíval své oficiální postavení. Jménem republikové vlády nakupoval materiál a vybavení pro svou chatu za státní ceny, přičemž produkty ze své farmy prodával za tržní ceny… Jen v letech 1945 až 1947 bylo z dokumentů nalezených v obchodních organizacích zjištěno, že prodal (…) ovoce a zeleninu v hodnotě 668 900 rublů… Připomínám, že získané finance byly připsány na Azizbekovův osobní účet.

Závěrem doporučil: „Odvolat Azizběkova z funkce místopředsedy RM AzSSR a soudit ho za zneužití úředního postavení. Chatu ve vesnici Šuveljany, kterou si postavil nelegálně a na státní náklady, vyvlastnit do fondu RM AzSSR.“

Součástí zprávy bylo i stanovisko vedení Kontrolní stranické komise (KPK ÚV VKS(b)), podepsané zástupcem jejího předsedy M. F. Škirjatovem: „Za nedůstojné chování udělit s. Azizběkovovi A. M. přísnou výtku se záznamem do stranické osobní karty!“

Jelikož se jednalo o vedoucího stranického a vládního činitele, 17. května 1948 usnesení Politbyra pověřilo ministra Mechlise zajištěním komplexní finanční a hospodářské prověrky celé RM AzSSR. Na poradě kolegia ministra Mechlis určil náčelníkem kontrolní komise S. G. Jemeljanova, svému dalšímu zástupci M. I. Starostinovi nařídil vybrat její členy. Ten sestavil 10 skupin inspektorů a Jemeljanov předložil více než 25-stránkový měsíční plán kontrol do 20. června 1948. Mechlis před odjezdem oba přijal, uložil věnovat zvýšenou pozornost finančnímu rozpočtu a investicím v rezortech zdravotnictví, sociálního zabezpečení, zásobování a odbytu. Závěrem Jemeljanovi zdůraznil: „Prověrku vykonat nenápadně, nevyvolávat senzace, nepřipustit kontrolu stranických orgánů, ani jejich pracovníků!“

Po příjezdu na místo Jemeljanov rozdělil členy komise do několika kontrolních skupin a určil jejich vedoucí i dílčí oblasti kontroly. Jakmile se kontroly rozjely, Jemeljanov zasílal z Baku ministru Mechlisovi průběžná hlášení a jejich kopie předával ministru státní kontroly rm AzSSR. Na zprávu o masivní korupci v Ali-Bajramlinské strojně traktorové stanici 18. června Mechlis připsal: „s. Jemeljanovi. Předpokládám, že nálezem se bude podle vašich návrhů zabývat RM AzSSR. Ředitele, agronoma a bývalého účetního zatknout a soudit!“ Předseda RM AzSSR T. I. Kulijev pak Mechlise informoval o uložených trestech.

Vedoucí kontrolních skupin soustředili od terénních pracovníků údaje o krádežích ropy i o rozsáhlé nelegální výstavbě nemovitostí. Zjistili, že T. I. Kulijev vlastní pod státním pláštíkem rozsáhlý pozemek, který předseda místního kolchozu nelegálně vyjmul ze státního majetku. Nyní již na něm stojí dvoupodlažní dům s vedlejším hospodářstvím, vše pořízené za státní finanční prostředky. Poblíž si ředitel trustu „Aznafťtex“ A. Z. Zimanov nechal postavit vilu za 20 000 rublů. Vedoucí skupin odevzdali S. G. Jemeljanovi od řadových zaměstnanců trustu více než 2000 udání na tamní vedoucí stranické kádry a na nižší vedoucí evidovali dalších téměř 1000 trestních oznámení.

Jemeljanov odeslal ministru Mechlisovi celkový komplet udání. Jenže přehlédl, že čím hlouběji kontroly vnikaly do detailů správy trustu, tím více závad v jeho řízení objevily, takže houf ohrožených kádrů propadá panice. Nálezy, implikující stranické a soudní stíhání s potupným odsunem od plného žlabu k vězeňské misce, je vybičovaly k horečné aktivitě. Rozruch vyvřel až do pracovny člena ÚV VKS(b), 1. tajemníka ÚV KS(b)-KS Ázerbájdžánu M. D. A. Bagirova, s obvyklou kriminální minulostí vedoucích zakavkazských bolševiků.

Pro pochopení dalšího kontextu se ohlédneme do historie. Během velké vlastenecké války se v dubnu 1942 na Krymském poloostrově v okolí Kerče hotoví k útoku součásti Kerčského frontu pro jeho opětné obsazení. Na činnost Vojenské rady Kerčského frontu tehdy dohlížel představitel Hlavního stanu nejvyššího velení Rudé armády, zástupce lidového komisaře obrany a náčelník Hlavní politické správy, armádní komisař I. stupně L. Z. Mechlis. Doplnění součástí frontu mužstvem z Gruzie a Ázerbájdžánu v nich vyvolalo závažné kázeňské i ideové problémy. Mechlis nařídil odvolat náčelníka Politické správy frontu, brigádního komisaře P. M. Solomka, a vyloučit Gruzínce a Azerbajdžánce ze speciálních jednotek frontu. Bývalý předseda Svazu azerbajdžánských spisovatelů R. Reza rozkaz svévolně oznámil na ústředí svazu, odkud zpráva doputovala k M. D. A. Bagirovovi.

Tato „zločinná diskriminace“ u něj vyvolala značnou animozitu k armádnímu komisaři Mechlisovi, a proto nyní začal konat. Osvědčeným způsobem – provokací. Nařídil sledování kontrolorů komise MGK pracovníky Státní bezpečnosti. Jelikož počátkem roku 1920 pod Bagirovem sloužil v Ázerbájdžánské kontrarozvědce L. P. Berija, nyní ho Bagirov požádal o laskavost. Maršál Berija - místopředseda RM - z Jemeljanova kádrového spisu zjistil, že „má rád děvčata“ a dohodl tedy s Bagirovem, aby nařídil předsedovi RM AzSSR Kulijevovi zajistit mu a jeho asistentu Bělachovi náhodné setkání se dvěma atraktivními ženami v nočním podniku.

Agenti pořídili fotografie, ale protože u vedlejšího stolku seděl pracovník íránského vyslanectví, hned na schůzce obě ženy zatkli, obvinili je ze špionáže ve prospěch cizí mocnosti a odeslali písemnou zprávu o stycích členů komise se zahraničními agenty na ústředí Ministerstva státní bezpečnosti (MGB) do Moskvy. Ministr Mechlis nařídil předčasné ukončení kontrol, rozpuštění komise a její členy povolal na ústředí MGK.

Jakmile si Bagirov pročetl kopie nálezů inspekce, druhému tajemníkovi ÚV KS(b)-KS Ázerbájdžánu Seidovovi pohrdavě řekl: „Nic zvláštního se nepodařilo zjistit, obvyklé nedostatky, chyby, opomenutí… A tak soudím, že postačí zavolat soudruhu Stalinovi, vyžádat si u něj přijetí a osobně mu referovat o této Mechlisově šikaně.“ Bagirov se toho ujal osobně, Stalin svého starého kumpána ochotně přijal, vyslechl a převzal jeho stížnost na členy komise MGK. Rychle pochopil, že rozetnutí Ázerbájdžánského mocenského propletence hrozí vážnými celosvazovými politickými důsledky, proto ani on neporušil Bagirovovu nedotknutelnost.

Stalin 21. července 1948 zprávu předložil na jednání Politbyra. Na její závěr dopsal poznámku, která indikuje blížící se průšvih: „S. Mechlis svěřuje důležité státní úkoly morálně pochybným lidem!“ Ustavil komisi ve složení Malenkov, Berija, Mikojan, A. A. Kuzněcov, Bagirov, Ponomarenko a Mechlis a nařídil: „Stranicko-politicky rozebrat materiály komise MGK a ÚV KS(b)-KS Ázerbájdžánu o kontrole finančně-hospodářské činnosti Rady ministrů AzSSR!“ Na příštím jednání místopředseda RM SSSR G. M. Malenkov přednesl nález:

„Komise konstatovala porušení bolševického principu výběru a výchovy kádrů, a tím v aparátu MGK SSSR vznikla skupina soudruhů s politickými a pracovními vlastnostmi nepřijatelnými pro práci ve státní kontrole… Dále zjistila narušení principu nezávislosti inspektorů v práci, jejich zpychnutí a odklon od místních stranických, státních a zákonodárných orgánů. Vedoucí skupiny, soudruh Jemeljanov, používal ve své politické práci škůdcovské metody, které vyvolaly v jeho řídící činnosti zaujatost a záměrnou nedůvěru k vedení republiky…“

Přítomní rozhodli, že S. G. Jemeljanov a M. I. Starostin budou odvoláni z funkcí se zákazem zaměstnání ve státní správě. Soudruh M. F. Škirjatov si ministra Mechlise s oběma výtečníky předvolá na kárné řízení před KPK ÚV VKS(b).

Společná schůze Politbyra a vedení KPK ÚV VKS(b) 20. srpna 1948 schválila usnesení „O upřesnění pravomocí ministerstva státní kontroly SSSR a jeho místních představitelů“. Ministru Mechlisovi zakázalo inspekce celých rezortů, hlavních správ ministerstev, výkonných orgánů sovětů i rad ministrů svazových a autonomních republik, sledování rodinných příslušníků vyšších státních funkcionářů a nařídilo rozložit postihy i na zainteresované řadové pracovníky. O výsledcích každé kontroly podá zvláštní zprávu, odvolávat z funkcí a soudně postihovat viníky bude moci až po schválení RM. Usnesení shrnulo:

Závěrem M. F. Škirjatov přednesl samostatné usnesení KPK ÚV VKS(b):

„…soudruh Mechlis projevil ve výběru spolupracovníků nedostatek politické ostražitosti a lehkomyslnost při řízení rozsáhlé kontroly. Podcenil význam tohoto případu, čímž klamal ÚV VKS(b), a proto je mu udělena výtka!“

I když Mechlis chápal svéhlavou účelovost postihu, jako kovaný ideový komunista věděl, že „strana má vždy pravdu“, a proto se neodvolal. Na výjezdním zasedání republikových ministrů MGK 23. – 27. srpna přítomné informoval, zprávu o usnesení politbyra přednesl stranickému a hospodářskému aktivu vedoucích pracovníků MGK 3. září 1948. Náčelníka inspekční komise Jemeljanova obvinil z přehlížení stranických orgánů AzSSR, ze spekulativních obvinění jejich pracovníků a z kontaktů s morálně pochybnými ženami. Závěrem sebekriticky prohlásil:

„K včasnému odstranění nezpůsobilých pracovníků z ministerstva jsme udělali nedostatečnou práci. Je nevyhnutelné pěstovat kritické ovzduší a inspekce vykonávat v duchu stranickosti, principiálnosti a pravdivosti. Při práci nezapomínat, že státní zájmy jsou pro inspektorský aktiv vším.“

Ještě 14. prosince 1948 na kolegiu ministra zdůraznil:

„Objevily se nesprávné tendence, vidím to v řadě zpráv. Místo aby se kontroly soustředily na jeden podnik, jsou snahy vztahovat je na místní skupiny závodů a zevšeobecňovat problémy. To je nesprávné, nyní musíme předkládat do rady ministrů každý problém samostatně.“

„Ázerbájdžánský případ“ měl kromě ponížení autority ministra Mechlise také značné kádrové důsledky, od července 1948 do ledna 1949 bylo propuštěno z aparátu MGK 47 pracovníků a z ústředních aparátů republikových ministerstev MGK 99 pracovníků.

Ozvěny tohoto skandálu musí být veřejnosti zahlazeny ještě před oslavami výročí vzniku rezortu státní kontroly. Úvodem oslav ministr Mechlis 9. dubna 1949 publikoval v „Pravdě“ článek „30 let socialistické státní kontroly“. Začal větou: „ÚV VKS(b) zvolil soudruha Stalina do funkce generálního tajemníka na Leninovo doporučení“ a dále shrnul vývoj resortu: „Státní kontroloři měli prověřovat sovětskou administrativu a sovětské pracovníky bez ohledu na osoby. To mnohonásobně zvyšuje odpovědnost za výsledky práce. Naše stálá povinnost je nezklamat důvěru lidu, důvěru ústředního výboru strany, důvěru velikého Stalina!“ Na slavnostním zasedání kolegia ministra pak shrnul vývoj odvětví od Dělnicko-rolnické inspekce přes lidový komisariát, až k Ministerstvu státní kontroly. Text propletl Stalinovými citáty, okořenil výčtem jeho zásluh na vzniku a rozvoji resortu a skončil povinnou burleskní adorací: „Sláva, sláva, věčná sláva největšímu vojevůdci generalissimu Stalinovi, moudrému a prozíravému vůdci, pod jehož vedením komunismus zvítězí na celém světě!“

Oslavy ukončil výnos Předsednictva Nejvyššího sovětu SSSR z 18. května 1949 „O výkonu služby vedoucích pracovníků MGK“, jenž jim udělil hodnosti a přiznal právo nosit uniformu po více než osmi letech služby doživotně.

Zdroje:

Bězugolnyj, A.: „Němec nikdě ně najďot prijuta. Uběžav ot mesti čerkesa, on natkňotsa na kinžal čečenca, jevo srazit pulja inguša…“. „Vojenno-istoričeskij žurnal“. No7. 2012.

Gosudarstvěnnyj finansovyj kontrol v pěriod 1941-1991.

Grek, O.: Žestokij uran (fragmenty iz knigi)

Chlevňuk, O. i dr.: Politbjuro CK VKP(b) i Sovět Ministrov SSSR. 1945-1953. „ROSSPEN“, M.-2002.

Ismailov, E.: Vlasť i narod. Poslevojennyj stalinizm v Azerbajdžaně 1945-1953. Izdatělstvo „ADILOGLY“ Baku_2003.

Mir Džafar Abbasovič Bagirov. Gosudarstvěnnoje upravljenije v Rossii v portretach

Nikonorova, T.: „Azěrbajdžanskoje dělo“ 1948 g. Oběrnuvšěěcja razgromom Ministěrstva goskontrolja SSSR

Rubcov, J.: Alter ego Stalina. Izdatělstvo „Zvonnica-MG“. M.-1994.

Rubcov, J.: Iz-za spinny vožďa. „Těrritorija“. M.-2001.

Rubcov, J.: MECHLIS. Těň vožďa. „Jauza –Eksmo“. M.-2007.

Použité archivy: GAPPOD (Státní archiv politických stran a všeobecných hnutí Azerbajdžánské republiky), GARF (Státní archiv Ruské federace) a RGASPI (Ruský státní archiv sociálně-politických dějin (v současnosti)).