Článek
Prohraná válka přiměla diplomaty vlád Ruského Impéria a Německé říše podepsat v Brestu Litevském kapitulační akty, které deklarovaly ztráty rozsáhlých území, restrikce na armádu a zbrojní průmysl. Abdikoval ruský car i německý císař, vznikly republiky a v lednu 1919 novinář K. B. Radek navrhl Leninovi uzavřít s vládou Výmarské republiky dohodu o vojenské spolupráci.
Koncem roku 1919 se němečtí novináři H. Brandler a A. Tagelhimer vrátili do Berlína, kde se ujali vedení komunistické strany a správy jejího časopisu „Die Rote Fahne“. Poté, co v březnu 1920 generální stávka v Berlíně pod garancí sociální demokracie skončila fiaskem, další dění společně převzali internacionální a nacionální socialisté. Člen ústředního výboru Komunistické strany Německa (ÚV KSN) E. Thälmann 23. prosince 1920 napsal členu politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Ruska(bolševiků) (ÚV KSR(b)) a Prezídia Kominterny (IKKI) Stalinovi: „Neváhejme pochodovat pod standartou s hákovým křížem a skrytě šířit vlastní propagandu, když tím rozšíříme řady sympatizantů rudého praporu!“
Do mezinárodní revanše za neúspěšnou Listopadovou revoluci bude s vedením ÚV KSR(b), zapojeno i vedení Výkonného výboru kominterny (IKKI). Tajemník IKKI, Fin, a současně člen KSR(b) O. Kuusinen přesvědčil předsedu RLK (vlády) V. I. Lenina, že němečtí dělníci již dozráli k proletářské revoluci. V červenci 1921 je pod kuratelou předsedy IKKI G. J. Zinověva založen Frankfurtský fond s počátečním vkladem 50 miliónů marek. V březnu 1921 vedení ÚV KSN a sociálních demokratů pod záštitou IKKI vyvolalo ve středním Německu ozbrojené povstání. Prezídium IKKI 6. dubna vydalo výzvu „K revolučním dělníkům Německa“ a redaktor listu „Die Rote Fahne“ je článkem vybídl k rozšíření povstání na celé Německo. Opět neuspěli a následný propad německého hospodářství jen zostřil revoluční choutky proletariátu, které 18. prosince 1921 Stalin v listu „Pravda“ povzbudil článkem „Perspektivy“. Tajemník IKKI K. B. Radek 17. ledna 1922 znovu přijel do Berlína koordinovat činnost politbyra ÚV KSR(b), IKKI a ÚV KSN. V dubnu 1922 je schválena Deklarace Jednotné komunistické fronty vedené ÚV KSR(b).
Od podzimu 1922 vláda Výmarské republiky není schopna splácet reparace, proto francouzská a belgická armáda 11. ledna 1923 obsadila Porúří. Politbyro zprávu přijalo s nevolí, 18. ledna člen politbyra ÚV KSR(b) a IKKI L. D. Trockij řekl členu politbyra ÚV KSR(b) a Prezídia IKKI N. I. Bucharinovi: „Přesto, že Německá buržoazní republika není náš spojenec, německý národ je politováníhodnou obětí nebývale podlého kapitalistického útlaku a zotročení.“ Jako reakce pracujících na okupaci v březnu 1923 v Porýní vznikla Ruhrská rudá armáda, proti níž se postavily oddíly Freikorpsu. Když 26. května 1923 francouzský voják zavraždil člena NSDAP A. L. Schlagetera nacistická propaganda z něj vyrobila hrdinu a K. B. Radek vzdal hold „oběti francouzského imperializmu“.
Usnesení III. pléna IKKI 21. června 1923 vyzvalo vedení KSN, KSR(b) a NSDAP k boji s „Antantským kapitálem“. (Bývalá ANTANTA = Rusko + Velká Británie + Francie. Pozn.aut.) V červenci je L. D. Trockij uveden do řad sovětské delegace v IKKI. Na schůzi politbyra ÚV KSR(b) 7. srpna 1923 při diskuzi o aktuální situaci v ÚV KSN varoval G. J. Zinověv: „Buď rychlé komunistické povstání… a vyhlášení sovětské moci nebo rozpad německých revolučních sil … a vítězství fašizmu!“ I. V. Stalin doporučil: „… fašisté nespí, ale pro nás bude výhodnější, když začnou první. Semkne to dělnickou třídu kolem komunistů. …“. ÚV KSN má v pohotovosti 350 000 komunistů s 11 000 puškami, 2 000 revolvery a 150 kulomety. Na jednání jeho pléna v přítomnosti vedoucího Západoevropského byra IKKI G. Dimitrova 8. srpna zazněl návrh zahájit přípravy k občanské válce a L. D. Trockij v „Pravdě“ souhlasil: „V roce 1920 jsme se zmýlili, dnes je situace zcela jiná. Německo může být polapeno jediným úderem. Z poloazijské Rusi vyjdeme na širokou cestu Evropské revoluce, jež nás přivede k Světové revoluci!… Nastal čas, přiložit bodák na její tepnu. Já již doslova slyším kroky světové historie. Čekají nás u Rýna!“ Pro členy Německého byra IKKI Stalin doplnil dokument „Teze G. J. Zinověva ze 20. srpna 1920“, který analyzoval situaci v Německu a taktiku IKKI. Zdůraznil, že německý proletariát stojí před rozhodným bojem k převzetí moci a rozhodl, že němečtí komunisté tak učiní bez sociálních demokratů! Navíc, revoluce v Německu bude nepřímé vyhlášení války Polsku a Francii.
Na uzavřeném jednání politbyra ÚV VKS(b) předseda IKKI G. J. Zinověv 21. srpna shrnul: „Vzhledem k současné situaci v Evropě, zejména před nastávající proletářskou revolucí v Německu a k možné nové válce, je plně oprávněné vyhlásit tezi Spojených dělnicko-rolnických republik Evropy.“ Stalin doplnil: „Je nezbytné pokusit se rozbít některý nástupnický buržoazní stát a vytvořit koridor k Německu…“. Další den na společné schůzi ÚV KSR(b), ÚV KSN a IKKI v diskuzi K. B. Radek vyzval k zahájení proletářské revoluce. L. D. Trockij prorocky dodal: „Německá revoluce bude katastrofa imperialistického světa… Musíme vrhnout všechny své síly do boje, protože jeho výsledek rozhodne o všem. Jestliže zvítězíme, zvítězí i Světová revoluce, jestliže prohrajeme, pak prohraje i první proletářský stát světa a v Rusku ztratíme moc.“ Člen Revoluční vojenské rady Ruska S. I. Gusev navrhl: „Během války s Polskem a Rumunskem uvážit možnost „náhodného výpadu“ přes východní Halič na území ČSR s její okamžitou bolševizací!“ Stalin ukončil: „Pokud chceme Němcům pomoci, a my chceme a musíme pomoci, musíme se komplexně připravit k válce, neboť půjde o Sovětskou federaci a o osud Světové revoluce v nejbližším období…“ Jednání skončilo, usnesení politbyra pověřilo L. D. Trockého „čestným úkolem vedení předvoje průmyslového proletariátu Evropy, německého dělnictva, v proletářské revoluci“. Zplnomocněný představitel SSSR v Německu N. N. Krestinskij zajistí finanční podporu. Jelikož v Sasku a Durynsku již začala proletářská povstání, lidový komisař zahraničních věcí RLK G. V. Čičerin varoval vyslance Francie a Polska: „Porážka revoluce v Německu bude považována za válečný akt proti Rusku!“ Náčelník vojenského oddílu ÚV KSN s W. Ulbrichtem a H. Brandlerem již sestavují seznamy nepřátel.
Spřízněné „hnědé“ ozbrojené revolucionáře NSDAP soustředí „Bojová liga“. Začátkem září 1923 v Norimberku A. Hitler ohlásil národní revoluci pod vedením NSDAP. Začne v Mnichově 8. listopadu 1923 k výročí zániku „Druhé říše“. Na schůzi Berlínského vedení NSDAP vedoucí městského Freikorpsu standartenführer W. Stennes 12. září varoval: „Během dvou týdnů vypukne občanská válka. … Neztrácet ani den, jinak Rudá ulice svrhne Stresemannovu vládu.“
Na zářijovém jednání IKKI Stalin vyzval k diskreditaci německých levicových sociálních demokratů a navrhnout jim přechod ke komunistům pro vytvoření „jednotné fronty německých pracujících“. Na schůzi pléna ÚV KSR(b) 22. září 1923 G. J. Zinověv v projevu „Blížící se německá revoluce a úkoly KSN“ označil Polsko za hlavního nepřítele. Dále řekl: „Idea spojení Německa a SSSR má v Německu nejširší popularitu a miliony příznivců… Od svých prvních kroků bude mít proletářská revoluce v Německu ještě větší mezinárodní význam než ruská revoluce. Německo má rozvinutější průmysl než Rusko. Německo leží v samém středu Evropy… Sovětské Německo od prvních dnů své existence uzavře nejtěsnější spojení s SSSR… Probouzející se druhá, skutečně proletářská revoluce v Německu pomůže sovětskému Rusku definitivně zvítězit na rozhodující frontě socialistické průmyslové výstavby a současně vytvořit pevný základ pro vítězství socialistického hospodářství v celé Evropě…“
Vedení Výmarské republiky ovšem nespalo, prezident Ebert vyhlásil v německých zemských vládách stav ohrožení, 26. září předal výkonnou moc v zemi ministru obrany a veliteli pozemního vojska. V Bavorsku vláda vyhlásila mimořádné bezpečnostní opatření.
Na přísně tajném zasedání politbyra ÚV KSR(b) 4. října Zinověv navrhl k výročí vyhlášení Svobodné socialistické Německé republiky v Berlíně 9. listopadu 1923 zahájit povstání pod heslem „Německý říjen 1923“. Stalin poskytl novinářům Brandlerovi a Tagelhimerovi pro list „Die Rote Fahne“ rozhovor publikovaný v ruštině: „Klíčící revoluce v Německu je nejdůležitější světová událost. Pro evropské a americké dělnictvo bude vítězství revoluce v Německu významnější než vítězství ruské revoluce před šesti lety. Vítězství německého proletariátu přemístí střed Světové revoluce z Moskvy do Berlína…“
V Saských a Durynských zemských volbách zvítězila levice, a tak komunisté dostali od IKKI příkaz vstoupit v nových vládách do koalice s levicí sociálních demokratů. Stalo se 10. října jen v Sasku, avšak ani tam neobsadili vedení rezortu vnitra. Vláda Výmarské republiky nařídila připravit v Sasku odzbrojení bojovníků Rudé fronty, ale Zinověv vyzval vedoucího městské komunistické organizace v Hamburku E. Thälmanna k bojkotu těchto opatření. Pod vedením S. I. Guseva 20. října Vojenská komise ÚV KSR(b) dokončila přípravy mobilizace Rudé armády v rozsahu 20 divizí, přednost mají aktivní znalci němčiny. Do Berlína přijela komise IKKI pro řízení povstání v čele s Radekem, jenž při uvítání rozjařeně halekal: „My, předvoj Světové revoluce, utvoříme jedinou Rudou frontu proletářské revoluce od Volhy k Rýnu!“
V Chemnitzu 21. října začala konference o hospodářském programu saské vlády. Před jejím zahájením sice H. Brandler vyzval ke generální stávce, jenže přítomní podpořili legální vládu. Komunisté povstali 23. října pod vedením E. Thälmanna jen v Hamburku. Ozbrojené potyčky s bojůvkami Rudé fronty potlačila armáda již 25. října, a proto 27. října levicoví sociální demokraté odmítli vyhlásit ve Výmarské republice generální stávku. Na Zinověvův pokyn ji tedy Brandler odvolal. Koaliční vláda sociálních demokratů a komunistů je 29. října v Sasku rozpuštěna. Přesto, že 6. listopadu Stalin dostal zprávu o demoralizaci v řadách KSN, po bouřlivé diskuzi v politbyru společné usnesení ÚV KSR(b) a IKKI vyzvalo ÚV KSN za dva až tři týdny akci opakovat.
Večer 8. listopadu 1923 předseda NSDAP A. Hitler v sále Měšťanského pivovaru v Mnichově oznámil heslem „Národní revoluce začala! …“ spuštění „Pivního puče“. Po obsazení správních úřadů v Mnichově a ostatních bavorských významných městech začne pochod do Berlína, jenže sotva „národní revoluce“ začala, v krvi několika vedoucích nacionálních socialistů také skončila. Ještě v listopadu je vedení KSN odvoláno a strana na půl roku zakázána. Od roku 1925 je v jejím čele E. Thälmann.
Poslední nadějí je Trockého plán. Při oslavách výročí VŘSR 7. listopadu němečtí dělníci vyjdou do ulic a agenti ruské rozvědky, nelegálové kominterny s bojůvkami Rudé fronty vedenými poslancem Reichstagu a členem KSN H. Kippenbergerem napadnou policii. Vyprovokují pouliční boje a v noci na 9. listopad 1923 obsadí sídla důležitých státních orgánů. Jelikož sociální demokraté odmítli svou účast, revoluce se nekoná, takže pracovníci aparátu IKKI odjeli do Moskvy. Úsilí IKKI však nepřišlo vniveč, pracovník 4. Správy štábu Rudé armády W. G. Krivickij napsal: „V Německu jsme vybudovali na troskách komunistické revoluce pro Sovětský svaz velkolepou rozvědnou službu, kterou by nám mohl závidět každý stát.“
Hnědí i rudí revolucionáři skončili, v červnu 1934 Hitler nařídil likvidaci levice NSDAP.
Perspektiva Světové revoluce vyhasla. Po zradách německé sociální demokracie, které zmařily „Listopadovou revoluci“ i „Německý říjen 1923“ v prosinci 1923 na schůzi Prezídia IKKI, Zinověv obvinil Radeka, Brandlera a Thalgeimera z přecenění vlivu kominterny v Německu. Polemika přeskočila do politbyra, kde Trockij napadl Zinověva ze „zaspání kominterny“. Přidal se Stalin, jenž za hlavního viníka porážky „Německého října 1923“ označil L. D. Trockého a „trockizmus“ za největší herezi komunistického hnutí. Trockého selhání ukončilo jeho politickou kariéru a po letech násilně i jeho život. Definitivně budou zavrženi sociální demokraté a zlikvidováni jak, Zinověv, B. Kameněv, Radek a všichni jejich blízcí spolupracovníci. Svezla se s nimi i většina zahraničních organizátorů „Německého října 1923“.
Loajálně konalo i vedení IKKI. Jeho rezoluce 16. září 1924 stanovila: „Fašizmus a sociální demokracie jsou dvě strany téhož nástroje diktatury velkokapitálu. V boji proti fašizmu proto nikdy nemůže být sociální demokracie spolehlivý partner bojujícího proletariátu.“ Nastoupila éra „sociálfašizmu“, která v Německu přivedla k moci A. Hitlera.
Zdroje:
Wolton, T.: Rudohnědá - nemoc 20. století. „VOLVOX GLOBATOR“. Praha-2003.
Drabkin, J., i dr.: Komintěrn i iděja mirovoj revolucii. Dokuměnty. „Nauka“. M.-1998
Ďakov, J., Bušujeva, T.: Fašistskij meč kovalsja v SSSR. „Sovětskaja Rossija“. M.-1992.
Amiantovyt, J., i dr.: V. I. Lenin. Něizvěstnyje dokuměnty. 1891-1922 gg. „ROSSPEN“. M.-2000.
Putík, D.: Otto Vigelmovič Kuusinnen-Quisling narudo? Časopis „Na východ“. Č.2/2006.
Babičenko, L.: Komintěrn i sobytija v Gěrmanii v 1923 g. Novyje archivnyje matěrijaly. „Novaja i novějšaja istorija“. No2. 1994g.
Klevanskij (Vitten): Komintern i Germanija. Žurnal „PARTNER“. No12 (111). 2006 g
Krivickij, V.: „Ja byl agěntom Stalina“. „Těrra“. M.-1991.
Grejg, O.: STALIN. Tajnyje stranicy iz žizni vožďa narodov. Istoria 4. Lozung Kominterna-„krasnaja intervencija“, ili zachvat po Gegelju. „Algortitm.“. M.-2015.
Taras, A. i dr.: Osip Pjatnickij i komintěrn na věsach istorii. „Charvest“. Minsk - 2004.
Bezyměnskij, L.: Gitler i Stalin pěred schvatkoj. „Věče“. M.-2000., s. 23.
Valtin, J.: Komintěrn: pěrvyje děsjať let. „Rossija molodaja“. M.-1993.
August, F., & JAB.: Ve znamení temna. „VOTOBIA“. Praha-2001.
