Článek
Blížící se nepřátelská vojska vyvolávají v závodech průmyslové zóny kolem Moskvy neklid. Tajemník závodního výboru VKS(b) v Ivanovských textilních provozech Filippov hlásil na Moskevský městský výbor VKS(b): „V poslední době se dělnice shlukují do skupinek, které samovolně opouštějí pracoviště před koncem směny… vyjadřují nespokojenost a antisovětské postoje…“
Čtyři tankové sbory armádní skupiny „Mitte“ 3. října zahájily útok na Moskvu. Po dřívějších ztrátách DRRA v obklíčených kotlech u Kyjeva, Vjazmy a Brjanska (více než 1 500 000 mužů a obrovské množství výzbroje) jsou podmínky pro obranu tristní. Z GŠRA (Generálního štábu Rudé armády) byl 8. října odeslán telegram: „…Není nikdo a nic, s kým by se Moskva dala bránit. Opakuji: není nikdo a nic.“ Týž den Stalin podepsal rozhodnutí GKO (Státního výboru obrany) „O provedení speciálních opatření pro moskevské oblasti a závody“. Týkalo se to jejich zaminování.
„Možajská obranná linie“ dosud není dokončena, ale když velitel Moskevského vojenského okruhu, generálporučík NKVD P. A. Artěmjev, žádal na LKO (lidovém komisariátu obrany) o podporu při náboru mužstva, zástupce lidového komisaře obrany a náčelník HPS (Hlavní politické zprávy), armádní komisař I. stupně L. Z. Mechlis, mu odsekl, že ji poskytne jen „v rámci možností, neboť hlavní je fronta a teprve potom starosti o obranu Moskvy“. Nezbylo tedy než nahnat mužstvo divizí NKVD (Lidového komisariátu vnitra), žáky vojenských učilišť a jako potravu pro děla necvičené dělníky ze stavby „Paláce sovětů“.
Nepřítel rychle postupuje, do 13. října jeho vojska obsadila úplně 17 a částečně 10 z 30 obvodů Moskevské oblasti. Mužstvo oddílů NKVD je v plné práci, z jednotek 43. a 33. armády Západního frontu za 5 dní zadrželo asi 23 000 dezertérů včetně 2 000 důstojníků. Rudoarmějci 43. armády zanechali na bojišti více než 100 děl, takže Mechlis nařídil odvolání a zatčení jejího velitele, generálmajora P. P. Soběnnikova. Předseda Vojenského kolegia Nejvyššího soudu mu uložil 5 let vězení.
Přísně tajný dekret GKO „O evakuaci hlavního města SSSR Moskvy“ platí od 15. října 1941 a téhož dne v Moskvě vypukla panika. Stalin ihned svolal společné jednání GKO a Politbyra, na němž bylo rozhodnuto o evakuaci města. Úřadovny Generálního štábu Rudé armády (GŠRA) budou přemístěny do Arzamasu, města poblíž Nižního Novgorodu. Pracovníci Prezídia Nejvyššího sovětu, Rady lidových komisařů s podřízenými lidovými komisariáty a diplomatických zastupitelství odjedou do Kujbyševa. Pod budovou tamního oblastního výboru VKS(b) je urychleně dokončován vládní kryt. Stalina se tento příkaz netýká, zařídí se až podle aktuální bezpečnostní situace, což ovšem obyvatelé Moskvy nevěděli. Řada z nich byla přesvědčena, že pracovníci „strany a vlády“ opouštějí město před nastupujícími oddíly Wehrmachtu. Šířily se „zaručené zprávy“, že Moskva bude Němcům odevzdána bez boje. Jedinou informaci totiž měli řadoví občané z ranní svodky „Sovinformbyra“ (Sovětské informační agentury): „Situace u Západního frontu se za posledních 24 hodin zhoršila“ a poté nastalo ticho. Od 16. října byly uzavřeny všechny vchody do metra, stanice odpojeny od proudu, zaminovány, případně připraveny k zaplavení.
Nepřátelské vojsko 18. října 1941 v plném rozsahu překonalo Možajskou obrannou linii a jeho postup pokračuje houfem místních prchajících ozbrojenců. Mezi prvními vzali nohy na ramena mnozí příslušníci NKVD společně s městskými i ústředními stranickými aparátníky. A nejen oni. Jakmile ráno došlo do štábu Moskevského vojenského okruhu tajné hlášení, že oddíly Wehrmachtu obsadily Možajsk, vzdálený 105 kilometrů od Kremlu, jeho důstojníci nasedli do služebních vozů a i s rodinami a vybavením ujíždí na východ. Řadoví pracující s příbuzenstvem vzali útokem pouze vlakové a autobusové nádraží. Vypukla vlna rabování. Organizovaná evakuace se změnila v masový exodus, jenž tento den město ponechal napospas osudu. Pamětník G. Mirskij vyprávěl:
Nejvíce pozornosti budily odpadkové koše na moskevských dvorech. až po okraj naplněny knihami v červené vazbě. Byla to Marxova, Leninova i Stalinova díla. Nebyla odvážena do skladů odpadu, hromadila se na ulicích a tam se pálila. Kouř z nich zahalil celé centrum Moskvy. Na Kuzněckém mostě, na Lubjance, na Mjasnické třídě padal černý sníh — popel spálených dokumentů. Po ulicích létaly svazky dokumentů s razítkem „Tajné“.
Členové GKO se přesunuli do Kirovovy stanice metra. Ve státním rozhlase po drátě kandidát Politbyra ÚV VKS(b) a 1. tajemník Moskevského oblastního výboru VKS(b) A. S. Ščerbakov 17. října vyzval obyvatele k obraně Moskvy „do poslední kapky krve“ a 18. října nařídil zatknout pracovníky městského výboru VKS(b), kteří na Kurském nádraží ztratili tajné složky s kádrovými záznamy vedoucích pracovníků.
V průmyslových podnicích Moskevské oblasti se vyhrotila atmosféra. Nahlédneme jen do Ivanova. Moskevský oblastní výbor VKS(b) v usnesení rozhodl o demontáži tkalcovských stavů a jejich odvozu na východ, s tím však textilní dělnice nesouhlasily a vzbouřily se. Soudruh Filippov je 19. října opět přijel uklidnit, ale když uslyšel: „Nechť stroje zůstanou na místě, pokud přijde Hitler, budeme pracovat pro něj …“, rozzuřil se a zařval: „My Hitlerovi nic nenecháme, vše zničíme vlastníma rukama a továrnu vyhodíme do vzduchu!“ Zahučely výkřiky, ženy se k němu vrhly a on utekl. Dalším těmto excesům zamezil ve městě výjimečný stav vyhlášený Ščerbakovem. Rovněž z oblasti povolal oddíly NKVD a ty situaci rychle dostaly pod kontrolu.
Aby Stalin moskevské pracující přesvědčil, že zůstal ve městě a normálně pracuje, promluvil 6. listopadu 1941 na slavnostním shromáždění Moskevského sovětu před Leninovým mauzoleem na Rudém náměstí k 24. výročí VŘSR. S připomínkou na odpor proti mongolskému útisku přejmenoval Kominternou nazvané „dělníky v německých uniformách“ na „hitlerovskou hordu“. Po obvyklé slavnostní adoraci sovětských vojevůdců řadové pracující povzbudil snůškou lží:
…Naše letectvo kvalitou předčí německé letectvo a naši slavní letci si vydobyli slávu statečných bojovníků. Ale letadel máme dosud stále méně než Němci. Naše tanky kvalitou předčí německé tanky a naši slavní tankisté a dělostřelci nejednou zahnali na útěk proslavená německá vojska s jejich velkým počtem tanků. Nicméně tanků máme několikrát méně než Němci. A v tom je tajemství dočasných úspěchů německé armády. Za čtyři měsíce války jsme ztratili 350 000 zabitých, zmizelých beze stopy 378 000 a raněných 1 020 000 mužů. Nepřítel není tak silný, jak ho hodnotí někteří ustrašení inteligentčíci. Německo ztratilo již 4 500 000 mužů, přetéká krví… Pokud Němci chtějí vyhlazovací válku, budou ji mít. Od nynějška bude náš úkol, úkol národů SSSR, úkol vojáků, velitelů a politických pracovníků naší armády a našeho loďstva vyhladit všechny Němce, kteří vnikli na území naší vlasti jako okupanti, do jednoho. Žádné slitování nad německými okupanty! Smrt německým okupantům! …“ Výzvu pro „Operaci GROZA“ „Pod praporem Lenina - vpřed, na Západ!“ si upravil na znění: „Pod praporem Lenina - vpřed, k vítězství!“ a tou svůj projev ukončil.
Po ujištění velitele Západního frontu, armádního generála G. K. Žukova, že nehrozí nálet Luftwaffe, se další den konala na Rudém náměstí vojenská přehlídka řízená velitelem Moskevské zóny obrany generálporučíkem P. A. Artěmjevem. Hlášení přijímal zplnomocněnec GKO pro formování vojsk a první náměstek lidového komisaře obrany, maršál S. M. Buďonnyj. Tato přehlídka ukončila rozruch ve městě, avšak ne v řadách DRRA. Náčelník 7. oddělení HPS, plukovní komisař Burcev, si stěžoval náčelníku HPS Mechlisovi na neúplné zprávy z jejich výslechů. Ten 12. listopadu upozornil členy VR frontů a samostatných armád na rozkaz HSPP (Hlavní správy politické propagandy) č. 077 ze 14. července a připomněl: „…nedocenění tohoto rozkazu maří ideové působení výchovy mužstva Rudé armády a sovětského obyvatelstva k smrtelné nenávisti k nepříteli. Nedostatek podkladů ztěžuje vydávání časopisů, letáků a speciálního sborníku dokumentů odhalující zvěrstva okupantů.“ Dne 14. listopadu nařídil náčelníkům politických zpráv frontů a samostatných armád zavést do jednotek současně s 32 tezemi z ruských a sovětských vojenských dějin heslo: „Soudruh Stalin - organizátor a vůdce zápasu Rudé armády s německými okupanty!“
15. listopadu 1941 začala druhá etapa ofenzivy Wehrmachtu na Moskvu. Ze severu postupují IX. armáda s III. a IV. tankovou skupinou k Solněčnogorsku a Klinu, z jihu se blíží přes Tulu a Kaširu II. tanková armáda.
Na místě již jsou jednotky DRRA z Dálného Východu a Sibiře, a proto 5. prosince vydala STAVKA (Hlavní stan nejvyššího velení Rudé armády) rozkaz velení Kalininského frontu zahájit „Moskevskou strategickou útočnou“ operaci!
Hromadné dezerce a statisíce zajatých rudoarmějců způsobily úbytek nejen členů VKS(b), ale i ručních palných zbraní. Armádní komisař Mechlis 5. prosince nařídil členům vojenských rad okruhů jejich povinnou konfiskaci z týlových zařízení s dovětkem „…do 8. prosince podat mně a náčelníku Hlavní dělostřelecké zprávy DRRA hlášení o počtu odevzdaných zbraní.“ Přes protesty náčelníka Hlavní týlové správy DRRA,generála Chruljeva, vydolovali z jejího štábu 100 pistolí pro velitelský sbor 30. armády a 1. úderné armády Západního frontu. Mimochodem, z aparátu Hlavní politické zprávy nikdo zbraně neodevzdal!
Ještě podrobněji zmíníme práci armádních propagandistů během této ofenzívy. Rozkaz HPS ze 7. prosince „O likvidaci zaostávání ústní propagandy a agitace“ zdůraznil: „Veškerá politicko-výchovná činnost, zvláště ústní propaganda a agitace musí… podnítit útočný elán a splnit příkazy vožďa našeho lidu a Rudé armády, soudruha Stalina, „za každou cenu zničit Němce, kteří vtrhli na území naší vlasti jako okupanti“. S tím 10. prosince souviselo Mechlisovo nařízení o úpravě tiskovin: „Heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“může klamat některé rudoarmějce. Ze všech armádních novin jej bez výjimky vyřadit a nahradit ho větou „Smrt německým okupantům!“ Heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“ dávat pouze do tiskovin určených nepřátelským vojákům“.
Náčelník Byra sovětské vojenskopolitické propagandy, armádní komisař Mechlis, seznal, že agitační úsilí německých komunistů se v zajateckých táborech stále míjí účinkem, přesto své úsilí nevzdal. Ke komunistické indoktrinaci poslouží jak nové směrnice o politické práci v táborech německých zajatců, tak i nový list „Das Freie Wort“, jenž pod patronací G. Dimitrova šířil zprávy Kominterny, vybraná nařízení lidového komisaře obrany i apely náčelníka 7. odboru HPS, které pranýřovaly podstatu režimu v Německé říši.
Mechlis hodlal k ideovému posílení mužstva DRRA zapojit umělecký potenciál Svazu sovětských spisovatelů, a proto 11. listopadu napsal jeho předsedovi, brigádnímu komisaři A. A. Fadějevovi: „Armáda potřebuje sborník studií a povídek věnovaný Velké vlastenecké válce. Trvá již pátý měsíc a nikdo se tím ještě ani nezačal zabývat. Žádám Vás o výběr skupiny spisovatelů a básníků, kteří by do měsíce sestavili sborník uměleckých děl a průběžně se tomuto tématu věnovali.“ Jenže týdny dále plynou, již vstoupil v platnost i Mechlisův rozkaz o vzniku knihovny „Na pomoc politrukům“, avšak kvartální alkoholik Fadějev stále nekoná. Tento aktivní účastník občanské války, jenž v roce 1921 pomáhal potlačit vzpouru bolševické námořní posádky v Kronštadtu, se nyní, v jiné válce, než očekával, potýkal s těžkými depresemi. Zkrušen nezdary Rudé armády po příjezdu ze služební cesty v září 1941 nenastoupil do redakce a týden se skrýval opilý na neznámém místě.
Předseda Komise stranické kontroly ÚV VKS(b) A. A. Andrejev ho předvolal, udělil mu výtku za chování nedůstojné člena ÚV VKS(b) a varoval ho: „Pokud nedojde k nápravě, bude uvážen přísnější stranický postih…!“ K nápravě nedošlo, takže na jednání politbyra 23. září většina přítomných navrhla další postih, ale Stalin ho vetoval. Fadějev se písemně omluvil, Stalin dopis předal Mechlisovi a on 13. prosince odepsal do Kujbyševa Andrejevovi: „Spisovatel Fadějev písemně požádal, aby mu ÚV VKS(b) umožnil odchod na frontu ve funkci korespondenta. Jako by mu v tom někdo bránil! Doporučuji přeložit Fadějeva na několik měsíců do dispozic HPS a my už ho přinutíme uspokojit armádu uměleckým slovem.“ Avšak soudruh Fadějev je příliš cenná osobnost, než aby se s jeho životem hazardovalo na frontě. Protestoval tajemník ÚV VKS(b) A. S. Ščerbakov, takže Stalin Fadějevovi svěřil řízení redakce listu „Literatura a umění“ v bezpečí moskevského Ústředí svazu spisovatelů.
Za týden nabrala ofenziva tří frontů tempo, 13. prosince Sovinformbyro oznámilo, že nejen Moskva vyvázla z hrozícího obklíčení, ale 15. prosince pod tlakem 30. armády a 1. úderné armády Západního frontu XXXXI. a LVI. tankový sbor IV. tankové skupiny „Mitte“ ustoupil z Klinu. Jakmile Mechlis dostal ze zajateckých táborů hlášení, že sovětská ofenziva zkrušila nemálo německých zajatců, 17. prosince předal členům vojenských rad 27 hesel, například: „…Německý vojáku! Pokud při odchodu do zajetí řekneš „Promiň Moskvo, pryč s Hitlerem“, ruské velení ti zajistí teplé oblečení, vydatnou stravu a možnost dopisování s rodinou.“ Tato primitivní vábnička platila po celou dobu trvání „Moskevské strategické útočné“ operace.
Útoky „psychickými atakami“ přinášely Rudé armádě hekatomby padlých. Právní stát by k nim zachoval náležitou úctu i ve válce, ne však „socialistický humanizmus“ stalinizmu. Velení 16. armády muselo překonat i Stalinův cynický normativ o drobných kolečkách v obřím soukolí státního mechanizmu, když se 22. prosince v rozkaze armádního komisaře Mechlise ocitla výtka náčelníkům Politických správ frontů a samostatných armád:
…padlí soudruzi často zůstávají nepohřbeni na bojišti, přesto, že by měli být pochováni s vojenskými poctami…Tento nešvar má nepříznivý dopad jak na morálně-politický stav vojáků, tak na autoritu velitelů i vojenských komisařů. Všichni padlí musí být řádně zdokumentováni a neprodleně pohřbeni. K 5. lednu 1942 oznámit, jaká opatření přijala vojenská rada 16. armády k odstranění nedostatků v této oblasti.
Stále více uprchlých zajatců se vrací k jednotkám DRRA, je třeba z nich eliminovat „podezřelé elementy“. Nařízení GKO 27. prosince 1941: „O opatřeních k odstranění zrádců vlasti, špionů a dezertérů z bývalých příslušníků Rudé armády, kteří upadli do zajetí nebo unikli z nepřátelského obklíčení“ stanovilo, že jejich kontroly vykonají jednotky NKVD.
V okolí Moskvy se ofenzíva Rudé armády úspěšně rozvíjí. Velení DRRA v čele se Stalinem věří, že v roce 1942 bude území SSSR od nepřátelských vojsk očištěno. Realita ovšem byla opět zcela jiná.
Zdroje:
Babičenko, D.: Pisatěli i cenzori. Sovětskaja litěratura 1940-ch godov pod političeskim kontrolěm CK. M-1994.
Bitva pod Moskvoj. „Vojenno-istoričeskij žurnal“. 1991g. No1.
Bunič, I.: Operacija „groza“. Izdatělstvo „JAUZA“. M.-2004.
Burcev, M.: Prozrenije. Vojenizdat. M. 1981.
Burovskij, A.: Vělikaja Graždanskaja vojna 1939-1945. „Eksmo“, „Jauza“. M.-2009.
Gusěv, N.: Brošěnnaja Moskva. 16 okťabrja 2023, „Novaya Gazěta“.
Kumaněv, G.: Govorjat stalinskije narkomy. Rusič. Smolensk, 2005.
Lomagin, N.: Něizvěstnaja blokada. Dokuměnty. Priloženija. Časť IV. Izdatělstvo „OLMA-PRESS. M.-2002.
Medvěděv, N.: Volevymi rešenijami. „Vojenno-istoričeskij žurnal“. No12. 1988.
Mlěčin, L.: Čěrnyj okťabr. „Novaya Gazěta“ no 114 ot 12 okťabrja 2011.
Mlěčin, L.: Odin děň běz Stalina. Moskva v okťabrje 41-go goda. „Cěntrolitograf“. M.-2012.
Mlěčin, L.: Stalin prikazal ničego ně měňať. „Novaya Gazěta“ No135 ot 5 děkabrja 2018.
Rubcov, J.: Alter ego Stalina. Izdatělstvo „Zvonnica-MG“. M.-1994.
Smyslov, O.: Geněral Abakumov. Palač ili žertva? „Věče“. M.-2012.
Stalin I.: O Vělikoj Otěčestvěnnoj vojně Sovětskogo Sojuza. „Vojenizdat“. M.-1946.
Werth, A.: Rusko vo vojne. 1941-1945. I. díl. Vydavateĺstvo politickej literatúry. Bratislava-1968.
Žurnal „Propagandist Krasnoj Armii“. 1941. No23-24.
Použité archivy: CAMO (Ústřední archiv Ministerstva obrany SSSR) a RGASPI (Ruský státní archiv sociálně-politických dějin (v současnosti)).
