Článek
Příběh začíná na jaře 1942 odjezdem lidového komisaře zahraničí V. M. Molotova na státní návštěvu USA. Prezident Roosevelt ho přijal 29. května 1942 a mimo jiné mu sdělil: „Informujte pana Stalina, že připravujeme otevření druhé fronty ještě tento rok“ a požádal ho, aby Stalinovi vyřídil jeho návrh na zapojení Rudé armády do války s Japonskem.
Delegace ministrů zahraničí USA a Velké Británie v Moskvě 19. října 1943 jedná tentokrát v Moskvě. V. M. Molotov 21. října předal státnímu sekretáři C. Hullovi tajný Stalinův vzkaz pro prezidenta Roosevelta: „Sovětská vláda prostudovala situaci na Dálném východě a rozhodla se ihned po skončení války v Evropě… zaútočit na Japonsko.“ Zajisté ne pomoci budoucímu hlavnímu nepříteli, ale pohlídat si Mongolskou lidovou republiku, opět ovládnout celý Sachalin, všechny Kurilské ostrovy a hlavně, pomoci čínským, korejským a japonským komunistům převzít moc.
Na Jaltské konferenci podepsaná „Dohoda tří velmocí o problémech Dálného východu“ akceptovala Stalinovu žádost „obnovit dřívější práva Ruska negovaná věrolomným napadením Japonskem v roce 1904“. Mongolská lidová republika bude mezinárodně uznána, do rámce SSSR se vrátí jižní Sachalin, Kurilské ostrovy a přístav Ta-lien s východní železniční dráhou v bývalém Mandžukuo. Avšak pro spolehlivý přístup do Tichého oceánu to stačit nebude, na to musí být ovládnuto celé Japonsko!
V létě 1945 se sjíždí delegace vítězů do Postupimi. Jednání začalo 17. července 1945, prim v něm hráli prezident USA H. Truman a předseda Státního výboru obrany SSSR Stalin, i když „bývalým obchodníčkem z Missouri“ otevřeně pohrdal, přesto se připojil k Postupimské deklaraci, v níž vlády USA, Velké Británie a Číny vyzvaly Japonsko ke kapitulaci.
Usilovná práce sboru amerických vědců, pozorně sledovaná sovětskými špiony, skončila. Na střelnici v Novém Mexiku 16. července 1945 proběhl úspěšný test atomové zbraně. Do Postupimi došla šifra prezidentu Trumanovi, on zprávu oznámil W. Churchillovi a 24. července ji sdělil i generalissimu Stalinovi. Toho již 20. července rozvědka informovala, ale sehrál komedii ironickým výrokem: „To mne opravdu těší. Doufám, že ji použijete proti Japonsku!“
Na výzvu prezidenta USA japonská vláda odmítla kapitulovat, a proto od 4. února 1945 soustředěné nálety amerického letectva systematicky pustoší japonská města. Na svůj podíl kořisti se již připravuje i sovětská „strana a vláda“. Lidový komisař zahraničí Molotov 5. dubna 1945 jménem Rady lidových komisařů jednostranně vypověděl „Sovětsko-japonský pakt o neútočení“ a diplomaté USA, Velké Británie a Číny 26. července předali japonské vládě ultimátum. Bez odpovědi, a tak prezident Truman vyhlásil hotovost k užití atomové zbraně. Stalin si uvědomil, že nelze otálet, aby Japonsko nekapitulovalo ještě před zásahem Rudé armády, takže 30. července 1945 vzniklo Hlavní velitelství sovětských vojsk na Dálném východě v čele s maršálem A. M. Vasilevským. Podřízeny jsou mu 3 fronty a 2 loďstva.
Prezident Truman vyslovil japonské vládě poslední varování. Ta místo odpovědi oslovila pro zprostředkování mírových podmínek Radu ministrů SSSR, takže Truman 31. července 1945 vydal osudný rozkaz. Strategický bombardér B-29 svrhl 6. srpna v 8.15 hod na Hirošimu první atomovou bombu „Little Boy“.
Stalin se o útoku dozvěděl ráno 7. srpna. Jaderný útok vojenského letectva USA na Hirošimu ho vyburcoval, ihned svolal poradu atomových fyziků a nařídil jim co nejrychlejší dokončení jejího vývoje, výroby a testů bez ohledu na bezpečnost práce a finanční náklady.
Týž den V. M. Molotov předal japonskému velvyslanci „Deklaraci o válečném stavu“, rozkaz Hlavního stanu nejvyššího velení Rudé armády nařídil maršálu Vasilevskému obsadit Mandžukuo, přístav Ta-lien, Korejský poloostrov, Jižní Sachalin, Kurilské ostrovy a připravit se k výsadku na japonský ostrov Hokkaidó.
Sovětská média jaderný útok ignorovala, v „Pravdě“ se objevila noticka až 8. srpna. Její autor bagatelizoval devastační účinky atomové bomby zvýšenou hořlavostí japonských staveb. V Mandžukuo 9. srpna v 01.00 hod. zaútočilo sovětské vojenské letectvo na Kuantungskou armádu. Začala „maňčžurská strategická útočná“ operace, k Japonskému a Žlutému moři se rozjely armády tří frontů doplněné oddíly čínských komunistů.
Japonská vláda stále není rozhodnuta před kým kapitulovat, proto je 9. srpna v 11.02 hod svržena na Nagasaki druhá atomová bomba, Americké vojenské letectvo obnovilo nálety na Sachalin a v noci na 10. srpna stovky bombardérů svrhly bomby na Tokio. Je třeba konat, problém rozhodl postoj k císaři. Zatímco sovětská vláda jeho trestní imunitu odmítla respektovat, vláda USA ji zaručila císaři i jeho rodině. Japonský ministr zahraničí proto 11. srpna oznámil prezidentu Trumanovi bezpodmínečnou kapitulaci. Císař Hirohito 15. srpna ve svém poselství o zastavení bojů japonské armádě připomněl, „…nejkrutější bombu, jejíž síla může způsobit škodu, která je nevyčíslitelná a vybírá si daň v podobě mnoha nevinných životů“.
Vrchní velitel ozbrojených sil USA v Tichomoří armádní generál D. MacArthur již má „Všeobecný rozkaz č.1 o obsazení Japonska“, a tu 16. srpna dostal prezident Truman šifrované poselství od generalissima Stalina: „…Jak známo, Japonci v letech 1919-21 okupovali celý sovětský dálný Východ. Ruské veřejné mínění by bylo velmi uraženo, pokud by ruská vojska neměla okupační oblast v libovolné části současného japonského území… Velmi bych si přál, aby se mé výše uvedené skromné požadavky setkaly s pochopením“. V. M. Molotov připojil návrh, aby funkci hlavního velitele spojeneckých vojsk v Japonsku zastávali maršál Vasilevskij a generál MacArthur společně. Jenže bývalý „obchodníček z Missouri“ není Stalinem uhranutý Roosevelt, ale pragmatik! Proto pochopil, že nejde o uražené city ruské veřejnosti, ale o vytvoření mocenské základny pro bolševizaci Japonska, a tak 18. srpna stručně odepsal „NE!“. Dodal protinávrh na pronájem jednoho z Kurilských ostrovů pro leteckou základnu amerického vojenského letectva, což zase rozladilo Stalina.
Porada Státního výboru obrany 20. srpna 1945 přijala usnesení „O zvláštním výboru pro využití atomové energie“. Jeho vedením je pověřen maršál L. P. Berija. Sovětští fyzici využijí informace od špionů nejen z laboratoří v Los Alamos a vězni z táborů „GULAGU“ stachanovským tempem vyrobí přesnou kopii bomby „Little Boy“. Problém je jen dostatek uranové rudy. Jelikož na jaře 1945 sovětští geologové v SSSR znali jen ložiska v Kazašské SSR, každé další objevené naleziště mělo cenu zlata.
Jednotky 56. sboru 2. dálněvýchodního frontu jsou již na Sachalinu, maršál Vasilevskij 20. srpna 1945 generalissimu Stalinovi oznámil, že 87. střelecký sbor 1. dálněvýchodního frontu je na Jižním Sachalinu připraven k desantu na Hokkaidó. Avšak jelikož Sovětská armáda atomové zbraně nemá a Stalin nevěděl, kolik atomových bomb má vojenské letectvo USA k dispozici, 27. srpna 1945 šifroval Vasilevskému: „Abychom předešli konfliktům a nedorozuměním se spojenci, kategoricky zakázat vyslání jakýchkoli lodí a letadel směrem k ostrovu Hokkaidó“! Nebude okupační zóna, a nebude tedy ani bolševizace Japonska. Navíc trvalá přítomnost armády USA v Evropě zmaří dokončení bolševizace evropských států. Poté, když na poradní komisi spojenců v Londýně sovětská delegace neprosadila veto časově neomezené kontroly USA v Japonsku, v sovětských médiích explodoval gejzír uraženého vlastenectví: „Předem s námi nekonzultované letecké útoky na Hirošimu a Nagasaki a projev císaře Hirohita ukradly Rudé armádě vítězství nad Japonskem!“ Třídně to vyjádřil V. M. Molotov slovy: „…atomové bomby, které Američané shodili na Japonsko vlastně mířily na Sovětský svaz!… Kapitulaci Japonska zajistil útok Rudé armády na asijské pevnině“! Usnesení politbyra zvýšilo finanční podporu japonským komunistům a spustilo další vlnu hysterické antiamerické kanonády, která vrcholila prohlášením USA za „hlavního nepřítele“. Jedna z arzenálu Molotovových břitkých floskulí „… Američané použili atomovou zbraň jako první!“ přesto, že se tak stalo také na Stalinovu výzvu a s jeho souhlasem, zůstává v mezinárodním historickém diskurzu dodnes.
Japonská delegace 2. září podepsala na bitevní lodi „Missouri“ kapitulaci, druhá světová válka skončila. I když Stalin vyhlásil 3. září za „Den vítězství nad Japonskem“, sovětská ofenzíva pokračuje, čtyři jižní Kurilské ostrovy u Japonska jsou obsazeny až 4. září. Místní obyvatelstvo bude vysídleno a více než 520 000 zajatých japonských vojáků Stalin nařídil deportovat do zajateckých táborů na sovětský Dálný východ.
Jakmile v září 1945 „strana a vláda“ nárokovala exploataci ložisek uranové rudy na Jáchymovsku, premiér Z. Fierlinger ihned vyvinul mimořádnou aktivitu; po tajné dohodě s velvyslancem V. A. Zorinem bez vědomí prezidenta Beneše i vlády pověřil ministra zahraničního obchodu H. Ripku jednáním s RM SSSR o dodávkách smolince do SSSR „výhradně pro mírové účely, včetně úplného odběru i z nových nalezišť“! V Moskvě ministr H. Ripka 23. listopadu 1945 podepsal přísně tajnou dohodu „O rozšíření těžby rud a koncentrátů obsahující rádium a jiné radioaktivní prvky“. Zpočátku ji těžili vězni sovětští, a nakonec českoslovenští vězni političtí. Navzdory podmínce dohody posloužil vytěžený smolinec v „boji za světový mír“ sovětským vědcům a technikům prioritně k výrobě jaderných zbraní.
Zdroje:
Butler, P.: A Korean Survey. „International Affairs“. July 1946. vol.22. No3.
CAMO RF. F.66. Op.178499. D.1. L.266.*, CAMO RF. F.66. Op.178499. D.8. L.379-380*.
CAMO. F.66. Op.178499. D.9. L.61*
Fenby, J.: Spojenci. „Práh“. Praha 2008.
Katasonova, J.: Staryje mify o važnom. „Vojenno-promyšljonnyj kurjer“. No18(435) za 9 maja 2021 g.
Kiričenko, A. „Pobědnaja sěmidněvka v Maňčžurii“. „Informacionno-anailitičeskij bjuletěň“ No14. Spěcialnyj vypusk. Okťabrj 2001 g.
Kuklík, J., Němeček, J.: Osvobozené Československo očima britské diplomacie. „Karolinum“. Praha-2010
Medvěděvovi Ž. a R.: Neznámý Stalin. „Academia“. Praha-2003.
Uspenskij, V.: Tajnyj sovětnik vožďa. Čast vtoraja. Federalnyj informacionno-analitičeskij žurnal „SENATOR“.
Werth, A.: Rusko vo vojně. 1941-1945. II. díl. „Epocha“. Bratislava-1969.
Zubok, V.: Něudavšajasja IMPĚRIJA. Sovětskij Sojuz v cholodnoj vojně ot Stalina do Gorbačěva. „ROSSPEN“. M.-2011.
* Označení dokumentů je ve tvaru: Archiv, fond (F), karton (Op), složka (D), list (L).
CAMO RF - Ústřední archiv Ministerstva obrany Ruské federace
