Článek
Jelikož notoricky známá bitva v okolí Kurska a Bělgorodu v létě 1943 je podrobně popsána v dostupných, zejména sovětských, pramenech s předimenzovanou propagandistickou oblohou, my se zde po stručném uvedení kontextu zaměříme hlavně na fakta, která tamní vítězství Rudé armádě (DRRA) podstatně usnadnila.
Po bojích v prosinci 1942 zůstal na frontové linii v Kurské oblasti rozsáhlý výběžek území otevřený k západu, v němž byly rozmístěny armády Středního a Voroněžského frontu generálů K. K. Rokossovského a N. F. Vatutina. Hitler měl enormní zájem na jeho obsazení, aby z něj mohl opakovat útok na Moskvu. Nemenší zájem, ale na jeho udržení, měl Stalin, aby vyloučil ohrožení Moskvy a ofenzíva mohla pokračovat dále na západ. Na obou stranách se bojů o toto území účastnilo téměř 2 000 000 mužů, 6 000 tanků a 4 000 letadel.
Příslušná ofenzíva součástí Wehrmachtu má kódový název „Operace Citadela“. Z Armádní skupiny „Mitte“ generála polního maršála G. von Kluga zaútočí IX. armáda generálplukovníka W. Modela po severním křídle od města Orel a z jihu od Bělgorodu proti ní na sever ke Kursku a na severovýchod k Starému a Novému Oskolu z Armádní skupiny „Süd“ generála polního maršála E. von Mansteina vyjede IV. tanková armáda generálplukovníka H. Hotha. Obě hlavní skupiny se setkají u Kurska.
Výstavba masivní obrany území Kurského výběžku je již v plném proudu. Ke konci března 1943 do Kurska bylo přivezeno ze sovětských zbrojovek a muničních závodů v 500 000 železničních vagónech dělostřelectvo, obrněná vozba a munice. A nejen to. Například v oblasti působení Centrálního frontu bylo do konce května vybudováno 5 000 kilometrů zákopů a komunikačních chodeb, položeno 237 000 protitankových min, 167 000 protipěchotních min, 63 dálkově ovládaných nášlapných min a rozvinuto 805 kilometrů ostnatého drátu. Obranné pásmo místy dosahovalo šíře 100 km.
Kancléř Velkoněmecké říše Hitler na situačních poradách opakovaně zdůrazňoval nutnost absolutního utajení parametrů a termínu zahájení této operace, nicméně poněvadž renomované osazenstvo britské „dešifrovací skupiny ULTRA“ bylo promořeno sovětskými nelegály, jeden z nich, J. Caincross, prostřednictvím sovětského rezidenta R. Resslera ve Švýcarsku 12. dubna předal sovětské vojenské rozvědce do ruštiny přeložený text originálu Direktivy č. 6 vrchního velitelství Wehrmachtu „O plánu operace Citadela“ s doporučením operaci zahájit až po jarním vyschnutí půdy v centrálním Rusku. U Stalina tuto zprávu hned 12. dubna 1943 projednali jeho zástupce, maršál G. K. Žukov, náčelník Generálního štábu Rudé armády, maršál A. M. Vasiljevskij, a jeho náměstek, generálplukovník A. N. Antonov. Usnesli se urychleně dokončit obranu strategických frontových linií v Kurském výběžku.
Ofenzívě Wehrmachtu bude čelit „Kurská strategická obranná operace“, jež sestává z frontové obranné operace na Orlovsko-Kurském směru a frontové operace na Bělgorodsko-Kurském směru s celkovou délkou bojových linií 550 km. Do operace byli rovněž zapojeni sovětští partyzáni, například ve třech oddílech Samostatné motostřelecké brigády zvláštního určení NKVD (Lidového komisariátu vnitřních věcí), za účelem zničení Uněčského a Gomelského železničního uzlu na územích okupovaných německou armádou.
Opakované odklady zahájení „Operace Citadela“ využil náčelník týlu DRRA, generálplukovník intendanční služby A. V. Chruljov, k organizaci, soustředění a rozvozu komplexních komodit dodaných z USA podle smlouvy „O půjčce a pronájmu“ do součástí DRRA. Například jen do 30. dubna 1944 se jednalo o 427 000 terénních nákladních automobilů značek Studebacker, Dodge a jeepů Willys, přes milion tun kovů a dalších průmyslových surovin. V neposlední řadě také více než 4 000 000 tun potravin včetně důležitých „maličkostí“, statisíců metrů látky na vojenské uniformy, 5 500 000 párů kožených vojenských bot a milionů cigaret. Nelze vynechat ani 35 000 armádních vysílaček, 380 000 polních telefonů a 1 540 000 km telefonních kabelů. Dodávky této spojové techniky umožnily „kvalitativní skok ve vývoji radioelektronického boje v DRRA“.
Hitler podepsal příkaz k provedení „Operace Citadela“ až na poradě 15. dubna 1943. Nařídil: „Tento útok má rozhodující význam. Musí být proveden rychle a musí nám poskytnout iniciativu pro jaro a léto roku 1943. Vítězství u Kurska musí na svět zapůsobit!“ Jenže přítomní velitelé součástí tří Armádních skupin Wehrmachtu byli v rozpacích. Po neúspěchu u Stalingradu již nyní realizovat tak rozsáhlou operaci! Zejména váhali s hromadným nasazením nových obrněnců typů Panther, Tiger a Ferdinand, neboť věděli, že ještě neprošly reálnými zkouškami v bojových podmínkách. Avšak soustřeďování součástí DRRA v Kurském oblouku rychle pokračovalo, a navíc rozhodnutí účastníků konference vládních představitelů Západních spojenců v Marocké Casablance v lednu 1943 stanovilo po obsazení Tuniska realizovat vylodění na Sicílii a postupovat Itálií k severu, takže generál polní maršál E. von Manstein naléhal na zahájení operace do počátku května, avšak odklady z nejrůznějších důvodů stále pokračovaly.
Bitva u Kurska, výchozí stav 4. července 1943
Na tajné poradě v Berghofu 1. července 1943 s veliteli Armádních skupin, které se účastní „Operace Citadela“, Hitler rozhodl o závazném datu jejího zahájení doplněný závazkem dodávky 1 600 kusů nových typů tanků. Až později se ukázalo, že jich bylo málo, STAVKA (Hlavní stan nejvyššího velení Rudé armády)jich do boje nasadila téměř dvakrát více. Po skončení porady agent „Werther“ (patrně Hitlerův tajemník, Reichsleiter M. Bormann) o novinkách ihned zpravil Stalina.
Dne 5. července ve 3:30 hodin ráno vypukly těžké boje a brzy velitelé některých úderných jednotek obou armádních skupin hlásili, že protivník útok očekával a byl na něj dobře připraven. K panice v jeho řadách tentokrát zpravidla nedošlo.
Představitel STAVKY u Krymského frontu, armádní komisař I. stupně L. Z. Mechlis, nebyl po průšvihu svého „vojevůdcovského exkurzu“ v květnu 1942 ani popraven, ani zatčen, Stalin mu jen odebral funkce náměstka lidového komisaře obrany, náčelníka Hlavní politické správy Rudé armády a degradoval jej o dva hodnostní stupně. Sborový komisař Mechlis sestoupil do vojenských rad frontů a samostatných armád. Po zavedení generálských hodností 6. července 1943 generálporučík Mechlis zakotvil ve vojenské radě Brjanského frontu.
Velitel Stepního frontu, generálplukovník I. S. Koněv v pamětech napsal:
Po mém jmenování ke Stepnímu frontu se mne Stalin zeptal: „Potřebujete Zacharova?“ Zpozorněl jsem. Proč se na to ptá? „Jak ho hodnotíte?“ Pokračoval Stalin ještě, než jsem stačil odpovědět. „Vysoce,“ odpověděl jsem. „Byl u mne v Kalininském frontu náčelník štábu. Je to schopný náčelník štábu, znám ho dobře, hodnotím jej kladně!“ Stalin se obrátil k přítomnému Žukovovi. „A co vy říkáte na Zacharova?“ „V hodnocení Zacharova souhlasím s Koněvem.“ Stalin se rozesmál: „No vidíte. Hodnotíte jej vysoce, dobrý náčelník štábu, ale Mechlis mně napsal, že mu nevěří a žádal jeho odvolání“.
Tentokrát maršál Stalin svého stínového kádrového poradce nevyslyšel a generálporučík M. V. Zacharov 9. července nastoupil do funkce náčelníka štábu Stepního frontu.
Příkaz STAVKY 9. července 1943 přejmenoval Stepní vojenský okruh na Stepní front a zařadil ho do „Kurské strategické obranné operace“, takže nyní v Kurském výběžku bojují součásti tří frontů. (Složení vojenských rad (VR) v pořadí velitel, člen VR, náčelník štábu):
- Centrální front - generálplukovník K. K. Rokossovskij, generálmajor K. F. Tělegin, generálporučík M. S. Malinin
- Voroněžský front - armádní generál N. F. Vatutin, generálmajor F. F. Kuzněcov, generálporučík S. P. Ivanov
- Stepní front - generálplukovník I. S. Koněv, generálporučík I. Z. Susajkov, generálporučík M. V. Sacharov.
Na obou stranách frontových linií jsou těžké boje v plném proudu, a tu do nich nepřímo zasáhly armády Západních spojenců. V rámci „Operace Husky“ 10. července začalo vylodění na Sicílii. Hitler nikterak nespoléhal na kvalitu italských armád, obával se, že duce Mussolini uzavře se Západními spojenci separátní mír. Jak dále velení Wehrmachtu zpraví 14. července mimořádná porada na Berghofu.
A tu 13. července v severní části Kurského výběžku od města Orel začal v „Orlovské strategické útočné operaci „Kutuzov““ útok 11. gardové armády Západního frontu generálporučíka A. I. Lopatina na jih a další den se k ofenzivě připojily sbory 50. armády Brjanského frontu generálporučíka I. V. Boldina. Po těchto závažných novinkách Hitler v první reakci „Operaci Citadela“ pozastavil. Generál polní maršál G. von Kluge navrhl její ukončení a odvelení IX. armády mimo oblast bojů. Avšak na jihu Kurského výběžku je operační situace příznivější, sbory IV. tankové armády Armádní skupiny „Süd“ obnovily útok a hotoví se obklíčit 69. armádu Stepního frontu generálporučíka V. J. Kolpačkiho.
Na Sicílii se operační situace 6. italské armády rychle horší, 17. července Hitler nařídil přesun divize SS „Leibstandarte Adolf Hitler“ s několika letkami stíhačů Luftwaffe do Itálie a dvou tankových divizí k Armádní skupině „Nord“. Generál polní maršál E. von Manstein tak ztratil jednotky k dalšímu boji a „Operace Citadela“ musela být 22. července předčasně ukončena. Tento akt, do podzimu 1944 umocněný dalšími dodávkami bojových prostředků podle smlouvy „O půjčce a pronájmu“ a vynucenými redislokacemi letek Luftwaffe i pozemních jednotek z území centrálního Ruska do Západní Evropy, zásadně ovlivnil výsledek „velké vlastenecké války“!
Hlášení „Sovinformbyra“ (Sovětské informační agentury) tyto důvody předčasného ukončení „Operace Citadela“ zamlčela, naopak zdůraznila „nezměrné hrdinství rudoarmějců, které vedlo ke slavnému vítězství!“ Z dalších sovětských zdrojů jsou známy oslavné ódy na „geniální plánování Kurské operace“ maršálem G. K. Žukovem. Je škoda, že stejnou genialitu Žukov neprojevil při plánování „Operace MARS“ v listopadu 1942 při opakovaném neúspěšném osvobozování Rževa!
Návazná „Orlovská strategická útočná operace „Kutuzov““ skončila 18. srpna 1943. Celkové lidské ztráty v „Kurské a Orlovské strategické operaci“ (DRRA/nepřítel) oficiálně činily 607 737/247 449 mužů. I v těchto vítězstvích zůstal výrazný nepoměr mezi výší ztrát u obou stran.
Generál Mechlis se nepoučil ani v nižším služebním postavení. Jeho nebezpečné operačnídiletantství popsal v pamětech velitel 108. střelecké divize 44. střeleckého sboru plukovník P. A. Těremov:
Vzpomínám si, že 24. srpna jsem poprvé přišel na velitelské stanoviště generála Boldina… Než jsem stačil odejít, oznámili veliteli armády příjezd člena vojenské rady Brjanského frontu, generálporučíka Mechlise. Boldin vyšel z pokoje, ohlásil se, podal zprávu o situaci u armády a představil mne. Právě nad námi přelétalo 12 našich letadel směrem k frontě a během několika minut začaly bombardovat. Mechlis sundal čepici a upřeně za nimi hleděl. V tom řekl Boldinovi: „Ivane Vasiljeviči, oni bombardují naše pozice!“ „Těžko říci“, odpověděl Boldin, „nevidíme na bojiště.“ „Ne, oni bombardují naše!“, zvolal Mechlis. Otočil se k důstojníkovi, který stál u něj a nařídil: „K radiostanici, předat. Velitele před tribunál, ostatním letcům zakázat vzlety.“ Boldin vzteky zrudl. Odešel jsem k autu, předal Lozovskému potřebné rozkazy a sám jsem odešel ke 413. divizi. Na můj dotaz plukovník Chochlov odpověděl, že letci zaútočili přesně. Veliteli letky hrozí soudní tribunál, požádal jsem ho, aby rychle informoval Mechlise.
Paměti vyšly ještě během existence SSSR, avšak dnes je již možné publikovat, že na životě nějakého velitele letky generálu Mechlisovi ani maršálu Stalinovi vůbec nezáleželo, takže informování Mechlise bylo zbytečné.
Až bylo po všem, někteří velitelé Wehrmachtu rekapitulovali. Například generál polní maršál E. von Kleist v roce 1951 po propuštění z Ljubjanky sovětským historikům řekl: „S bitvou u Kurska se Němci opozdili o čtyři týdny, takový byl náš názor již před začátkem bojů.“ Ovšem rozhodnutí Hitlera – stejně tak jako Stalina – nebylo možné kritizovat.
Zdroje:
Andrew, Ch., Mitrochin, V.: Neznámé špionážní operace KGB. Mitrochinův archiv. „Academia“. Praha-2001.
Carell, P.: Spálená země. „Naše vojsko“. Praha 2003.
Filka, K.: Otazníky válečné historie. List „Lidová demokracie“ s.10, 16. březen 1991.
Chavkin, B.: Žurnal „Rodina“. 2013. No7.
Christoforov, V., Makarov, B., Chavkin, B.: Feldmaršal von Klejst na Lubjankě. „Rodina“, 2010. No6.
Irving D.: GÖRING. Biografie Hermana Göringa. Nakladatelství Bonus A. s.r.o. Praha 1997.
Kilzer, L.: Hitler´s traitor: Martin Bormann and the defeat of the Reich. Novato, Calif.: Presidio Press, 2000.
Krivošjejev, G., a kol.: Vělikaja otěčestvěnnaja bez grifa sekrětnosti. Kniga potěr. „Věče“. M. - 2010.
RUSSKIJ ARCHIV 16 5(3) „TĚRRA“-„TERRA“, M,-1999.
Simonov, K.: Glazami čelověka mojego pokolenija, Izdatělstvo „Kniga“. M.-1990.
Těremov, P.: Pylajuščije běrega. „Vojenizdat“. M.-1965.
Werth, A.: Rusko vo vojne. 1941-1945. II. díl. Vydavateĺstvo „Epocha“. Bratislava-1969.
Žukov, G.: Vospominanija i razmyšlěnija. „Olma-Press“. M.-2002.
