Článek
Zážeh světové revoluce uložil ruským bolševikům již V. I. Lenin. Po vzniku III. internacionály, kominterny (IKKI), čili „štábu světové revoluce“, která ideově, kádrově, a hlavně finančně podporuje komunistické strany světa a po ustavení SSSR má Stalin téměř všechny ideové nástroje, zbývá reforma, přezbrojení Rudé armády (DRRA) a slavnostní krajkoví propagandy. Nejlépe se osvědčilo nařknout své protivníky. Vždyť již v lednu 1918 V. I. Lenin prohlásil: „Cesta k socialismu vede přes války!“, takže floskuli „obvinit protivníka z toho, co jste sami vykonali nebo co sami zamýšlíte vykonat“ sovětští bolševici nevymysleli, ale převzali od říšského ministra J. Goebbelse! Osvědčila se, a proto zůstala v repertoáru i současných ruských propagandistů.
Po přijetí SSSR do Společnosti národů, v listopadu 1935 rozkaz lidového komisaře obrany k 18. výročí VŘSR varuje: „… sílící hrozba nové světové války se rýsuje stále zřetelněji… Nejzatvrzelejší imperialističtí uchvatitelé neustávají v usilovných přípravách k napadení Sovětského svazu!“ Náčelník Rozvědné správy štábu DRRA, komkor S. P. Urickij, 5. prosince 1935 předložil obsáhlé hlášení „Koalice proti SSSR“ založené na memorandu bělogvardějského důstojníka pro francouzskou armádu. Náčelník Generálního štábu Rudé armády (GŠRA), maršál A. I. Jegorov, 1. prosince 1936 v rozkaze „Výchozí stav operativní části plánu války na západě pro roky 1937-1938“ uvedl: „… Do agresivního antisovětského bloku zahrnujeme Německo, Polsko, Maďarsko a Finsko. Pozice Estonska, Lotyšska a Bulharska se ujasní podle výsledku našich prvních bojů s vojsky bloku… Hlavní pozornost nutno věnovat německo-polským a finským ozbrojeným silám!“ Historik A. A. Svěčin ve spisu „Budoucí válka a naše vojenské úkoly“ fabuloval: „… válku proti SSSR povede koalice států Polsko, Rumunsko a možná i Pobaltské státy v čele s Francií a Anglií s cílem zničit proletářskou moc a rozbít SSSR do tříště národnostních států se statutem kolonií, aby nahradila válečné výdaje“.
Na podzim 1936 při jednání Vojenské rady Lidového komisariátu obrany (VR LKO) o plánu operací DRRA pro léta 1937-1938 lidový komisař obrany, maršál K. J. Vorošilov, předvídal: „Za několik let se bude pod pochodující Rudou armádou otřásat československá země; pak přijde čas osvobození proletariátu i v Rakousku, Maďarsku, Rumunsku a Polsku… myslíme na velkou Podunajskou sovětskou republiku a Balkánské sovětské republiky.“
Blízký spolupracovník náčelníka Politické správy Rudé armády (PSRA), armádního komisaře L. Z. Mechlise, literát V. V. Višněvskij, 20. listopadu 1937 navrhl generálnímu tajemníkovi Svazu spisovatelů SSSR V. P. Stavskému zřídit „Obrannou komisi Svazu spisovatelů“ a „ve spolupráci s PSRA do ní převelet kompetentní soudruhy ze Svazu spisovatelů“. Po schválení se stal jejím předsedou. Psal si deník, v němž uvedl své poznámky k přípravám na „globální rozšiřování fronty socialismu“. Stalinisté obsah deníku považovali za nepřijatelný, zmizel tedy v trezoru. Vojenský historik V. A. Něvěžin část z něj publikoval během „pěrestrojky“ v časopise „Moskva“ č. 5/1995 pod názvem: „„… Sami pěrejďom v napaděnije“. Iz dněvnikov 1939-1941 godov“. Předtím ho cenzoři ořízli na období od ledna 1943 do května 1945 a pod novým názvem „Dněvniki vojennych let (1943, 1945)“ ho vydali v roce 1974.
Na slavnostním aktivu LKO k 21.výročí VŘSR 7. listopadu 1938 lidový komisař obrany varoval: „Ať si všichni uvědomí, že nejsme povinni omezovat aktivitu našich vojsk státními hranicemi na něž lupičsky a drze zaútočí nepřítel. Naopak, pro nás je výhodnější a jednodušší ničit nepřátele na jeho území. A tak tomu bude i nadále!“
Koncem října 1938 zástupce vedoucího Oddělení stranické propagandy a agitace ÚV VKS(b) P. N. Pospělov dokončil „Stručné dějiny VKS(b)“. Usnesení politbyra „O stavu stranické propagandy“ je 14. listopadu nazvalo „mohutnější výzbrojí bolševismu, novou encyklopedií základních znalostí marxismu-leninismu… V propagandě marxismu-leninismu musí být hlavní zbraní prezentace tiskem, ústní agitace musí zaujmout pomocné místo!“
Mechlis 9. prosince 1938 umístil do sloupku „Krasnoj Zvjozdy“ „Na pomoc propagandistovi DRRA“ svůj článek „Druhá imperialistická válka již začala!“:
Válka proti SSSR bude pro buržoazii válkou nejnebezpečnější. Svobodné a šťastné národy SSSR se budou hrdinsky bít za svou vlast. Válka bude pro buržoazii nejnebezpečnější proto, že na pomoc DRRA a sovětskému lidu přijdou pracující kapitalistických zemí a vpadnou do zad svým utlačovatelům, kteří vyvolali zločinnou válku proti vlasti pracujících celého světa. Soudruh Stalin řekl: „Sotva lze pochybovat, že…válka proti SSSR skončí úplnou porážkou útočníků, povede k revoluci v evropských a asijských zemích a zániku buržoazně-statkářských vlád těchto zemí.“ Tato slova inspirují každého bojovníka DRRA připraveného kdykoli odpovědět na útok podněcovatelů války zničujícím protiútokem.
Podle nařízení lidového komisaře obrany „O bojové a politické přípravě vojsk na rok 1939“ náčelník PSRA 18. prosince 1938 podepsal rozkaz „O politické výuce rudoarmějců a mladších velitelů v učebním roce 1938/1939“, v němž uvedl: „„Stručné dějiny VKS(b)“, vydané na pokyn s. Stalina a schválené ÚV VKS(b), jsou základní encyklopedie poznatků marxismu-leninismu. Výchova našich vojenských kádrů v duchu marxismu-leninismu podle nich je náš prvořadý úkol!“
Čas pokročil, je třeba dokončit reformy v Rudé armádě. Výnos Nejvyššího sovětu (NS) SSSR 3. ledna 1939 schválil novou Vojenskou doktrínu DRRA doplněnou o text vojenské přísahy. Její preambule stanovila: „Jakýkoli útok na socialistický stát dělníků a rolníků bude odvrácen veškerou mocí ozbrojených sil SSSR přenesením operací na území útočícího nepřítele… ozbrojené síly a prostředky nepřítele zcela zničí jen rozhodný útok na hlavním směru a jeho následné pronásledování.“
Německý vojenský historik J. Goffmann shrnul její teze do sedmi bodů:
- Rudá armáda je nejútočnější ze všech armád.
- Válka se bude v každém případě odehrávat na území protivníka a bude ukončena jeho úplným zničením při co nejmenších vlastních ztrátách.
- Nedáme nepříteli ani píď vlastní země.
- Rudou armádu podpoří povstání proletariátu v týlu nepřítele.
- Příprava na napadení nepřítelem se ztotožní s přípravou k válce (vlastní ofenzivě).
- Zakazuje se příprava obranných opatření, neboť se očekává, že případná obranná fáze bojů potrvá jen několik dní.
- Zámysl útoku vojsk nepřítele realizovaný jeho agresí na území SSSR je vyloučen!
Maršál Vorošilov 13. ledna 1939 zařadil armádního komisaře Mechlise do seznamu příjemců svodek Rozvědné správy DRRA. Usnesení politbyra 9. února 1939 schválilo povýšení soudruhů Mechlise a Ščaděnka na armádní komisaře I. stupně, ekvivalent armádního generála pozemního vojska. Tuto nejvyšší vojenskopolitickou hodnost v DRRA získali jen J. B. Gamarnik, P. A. Smirnov, L. Z. Mechlis, J. A. Ščaděnko a A. I. Zaporožec. Příslušníci DRRA, včetně reaktivovaného I. V. Stalina v základní hodnosti rudoarmějce, 23. února 1939 podepsali novou vojenskou přísahu.
V únoru 1939 v časopise „Bolševik“ publikoval 1. náměstek lidového komisaře zahraničí V. P. Poťomkin článek „O druhé vlně proletářských revolucí“, v němž uvedl: „Front II. imperialistické války se stále šíří a vtahuje do sebe jeden stát za druhým. Lidstvo kráčí k velkým bitvám, které zažehnou Světovou revoluci. A potom, mezi dvěma mlýnskými kameny-hrozivě vztyčeným Sovětským svazem do své obří velikosti a neporazitelnou hradbou lidově-demokratických států, které mu povstanou na pomoc, budou zbytky kapitalistického systému zničeny na prach a popel!“
V březnu 1939 se v Moskvě koná XVIII. sjezd VKS(b). Generální tajemník ÚV VKS(b) Stalin zde ve výroční zprávě řekl: „… Hitler, i když si to sám neuvědomuje a nepřeje, podrývá kapitalistický systém… Druhá světová válka již začala a zakončí ji revoluce v Evropě. Proto je zbytečné kalit ovzduší vyvoláním konfliktu mezi SSSR a Německem, k němuž nejsou zřejmé důvody…“ I když Japonci řinčí zbraněmi v Číně již dávno, označil za válečné štváče jen francouzskou a britskou vládu. Obě vtáhnou do probíhající války ostatní evropské státy, samy zůstanou stranou, po jejich vyčerpání vstoupí na scénu a ostatním nadiktují své mírové podmínky. Poté se ujal slova člen Prezídia a předseda redakční komise sjezdu, armádní komisař I. stupně Mechlis. Promluvil i o odhaleném „fašistickém spiknutí v DRRA“:
... Je hrdé a povznášející být delegátem XVIII. sjezdu strany Lenina-Stalina, sjezdu, který bude mít výjimečnou roli v životě naší strany a mezinárodního dělnického hnutí. … Soudruh Stalin určil i pozdější úkoly DRRA v socialismu. Tyto úkoly jsou následující:
- Nezapomínat na kapitalistické obklíčení a chránit jako oko v hlavě před špiony a diverzanty Dělnicko-rolnickou Rudou armádu.
- Vždy a všude být připraveni k zničení nepřítele.
- Nejen udržovat v suchu střelný prach, ale také mít v pohotovosti dostatek rubášů pro ty pomatence, kteří blouzní o „křižáckém tažení“ na Sovětský svaz.
Jakmile druhá imperialistická válka zasáhne ostřím svého meče první socialistický stát světa, přeneseme bojové operace na území nepřítele a zvýšením počtu sovětských republik splníme své internacionální závazky! …
Vnitřní nepřítel je poražen a zničen. Rudou armádu jsme ozdravili očistou od chcíplých koček, Gamarnikových a Bulinových protekčních dětí. Gamarnikovsko-bulinská banda špionů nejvíce poškodila velitelsko-politický aparát, neboť vyzvedla nepřátele lidu, bezcharakterní, zcela rozložené osoby, které prodaly svou duši agentům zahraničních rozvědek, na nejvýznamnější funkce. Nejlepší komisaře a politické pracovníky, osobnosti kulturní, schopné a věrné Leninově-Stalinově straně, banda držela v podhodnocených funkcích s poměrně skromným uplatněním. Nyní, za vedení soudruhů Stalina a Vorošilova, jsou na vedoucí funkce zdola vyzvednuty tisíce vynikajících bolševiků leninsko-stalinského zakalení. Tyto nové kádry, plné energie a rozhodnosti, přinášejí mužstvu s láskou leninsko-stalinské slovo… Nepřátelé a zrádci jsou špína a kal, jenž budeme smývat každý den a hubit je jako vzteklé psy. Podlé spiknutí skupinky špionů se v Rudé armádě nikdy nebude opakovat. V očistě vojenských řad nešlo o nic menšího, než o „rebolševizaci“ Rudé armády. Potvrdilo se, že úbytek velitelů zvýšil požadavky na politickou práci v armádě. Vzplál otevřený konflikt mezi vojenskou efektivitou a politickým působením. Oproti předchůdcům budou noví vojenští komisaři bděle pracovat jako oči a uši strany, připraveni vymýtit jakoukoli klíčící velezradu… Rudá armáda je gigantická síla… nepřítel bude rychle zničen… Rudá armáda je prvotřídní, technicky vyzbrojená a znamenitě proškolená. Je lepší než jakákoli jiná armáda… Soudruzi!! Rudá armáda je neporazitelná! … Soudruzi, naše armáda vychovaná k internacionalismu, na náhlý výpad nepřítele odpoví podporou pracujících v zemích agresorů pro jejich osvobození od jha fašismu, kapitalistického otroctví a zničí kapitalistické obklíčení, o němž hovořil soudruh Stalin.
O přestávce jednání sjezdu zasedá „Rada starších“. Vedoucí delegací oblastních stranických úřadů velkých měst a svazových republik v ní projednávají s tajemníky ÚV VKS(b) kádrové návrhy na nové členy ÚV VKS(b). Stalin se zeptal zástupce chabarovské oblasti, komarma I. S. Koněva: „Soudruhu Koněve, jak vy hodnotíte práci soudruha Mechlise?“ Koněv odvětil: „Negativně, chová se nevhodně k velitelským kádrům, založil na ně „Černou kartotéku“. To je nedůstojné.“ Přesto je zvolen členem ÚV VKS(b) i orgbyra.
Stalin si v závěrečném projevu povzdechl, „…kdybychom uměli ideologicky správně připravit naše kádry, pak můžeme považovat devět desetin našich problémů již za vyřešené!“ Usnesení ÚV VKS(b) 22. března 1939 proto schválilo zřízení Kádrové správy ÚV VKS(b) pod vedením tajemníka ÚV VKS(b) G. M. Malenkova. Od 3. srpna 1939 náčelník Správy propagandy a agitace ÚV VKS(b), tajemník ÚV VKS(b) A. A. Ždanov, dohlédne na ideologicky korektní přípravu kádrů. Pro její činnost stanovil dva základní ideové okruhy:
- Mírumilovnost socialistů. Mírumilovnost vzývali fašista Mussolini, nacionální socialista Hitler i internacionální socialisté Lenin, Trockij, Stalin a všichni rozpoutali války! V červenci 1930 na XVI. sjezdu VKS(b) Stalin hovořil o mírumilovné politice „kterou povedeme všemi silami, všemi prostředky. Nechceme ani píď cizí země, ale ani píď, ani kousíček své země nikomu nedáme! ...“ . Neřekl však to, co již dávno řekl maršál M. I. Kutuzov: „Každá země, na niž kdy vkročila noha ruského vojáka a v níž je ruský voják pohřben, bude podle spravedlivých a zákonných nároků ruská země na věčné časy!“
- Strašení pracujících válkou. Na jaře 1920 velitel Kavkazského frontu M. N. Tuchačevskij oprášil floskuli vedoucího činitele sociálně-demokratického hnutí G. V. Plechanova: „Proletářský stát je ostrov v moři buržoazních států. Socialistický ostrov nemůže v tomto moři přežít, buržoazie nemůže dopustit jeho existenci. Buď pod jejími údery zahyne, nebo občanskými válkami rozšíří socialistickou revoluci po celém světě.“ Armádní propagandisté se činí, v PSRA jsou pro rudoarmějce připraveny písně, například „Pochod sovětských tankistů“ na slova B. S. Laskina, v němž je verš: „... Když nás soudruh Stalin pošle do boje, „První maršál“ nás povede! ...“
Přesto si redaktor časopisu „Válka a revoluce“, komkor R. P. Ejdeman, posteskl: „…na literární frontě jsme velmi zaostali, nutně potřebujeme umělecká díla o budoucí válce“. Agitační spisovatelé se dali do práce a vyplodili oslavná díla o tažení DRRA do Evropy. Pozadu nezůstali ani novináři, redaktor časopisu „Znamja“ v lednovém čísle roku 1939 vydal novelu N. N. Španova „První útok. Příběh budoucí války“. Děj je očividný a prostý. Válku zahájila a rozšířila do ostatních států německá armáda. Až po její porážce tyto ujařmené státy zaniknou, pracující během slavnostní manifestace na Rudém náměstí v Moskvě volají „Ať žije mír, ať žije lidstvo!“ Přesto, že tuto primitivní agitku zkritizoval i V. V. Višněvskij, Stalin ji schválil, a proto si publikaci novely vyžádal i Mechlis. Náčelníkovi armádního nakladatelství „Vojenizdat“ nařídil dílo vydat v edici „Knihovna velitele“ a prapornímu komisaři A. B. Amělinovi publikovat v „Krasnoj Zvjozdě“ jeho pozitivní recenzi. Až 21. května 1939 praporní komisař napsal „…skutečnost předčí fantazii tohoto příběhu…!“, svitlo i V. V. Višněvskému a v listu „Bolševik“ uveřejnil správné hodnocení.
Odpoledne 19. srpna 1939 se ve Stalinově pracovně konala přísně tajná schůze „Obranné komise politbyra“ s vedením ruské sekce IKKI, která byla oficiálně hystericky popírána politiky po celou dobu existence SSSR. Stalin přítomným mimo jiné sdělil:
…první etapa bude zničení Polska… současně musíme vést aktivní komunistickou propagandu v anglo-francouzském bloku, zejména ve Francii… Úkolem (francouzských soudruhů) bude v prvé řadě rozložit a demoralizovat armádu a policii. Pokud bude náležitě splněn, bude zajištěna bezpečnost sovětského Německa, a to urychlí i bolševizaci Francie… Jsme si naprosto jisti, že pokud uzavřeme smlouvu o vzájemné pomoci s Anglií a Francií, Německo zmírní své nároky k Polsku. Potom bude možné se vyhnout válce, ale důsledky budou pro nás velmi nebezpečné. Pokud uzavřeme s Německem smlouvu o neútočení, pak jistě zaútočí na Polsko, takže intervence vlád Anglie a Francie ve prospěch Polska bude nevyhnutelná.
Závěrem jednání je přijato usnesení „O vyčlenění 4 000 komunistů pro politickou práci v DRRA“. Předseda NS SSSR M. I. Kalinin, pověřen svolat mimořádné zasedání Nejvyššího sovětu SSSR, po přijetí novely branného zákona podepíše výnos o tajné mobilizaci. Lidový komisař obrany zajistí zvýšení počtu divizí DRRA na 186.
Rusko ztratilo smlouvami Brestský a Ruský mír nemálo území, takže stále věří, že v ozbrojených silách kapitalistických států „dělníci v uniformách“ obrátí zbraně proti svým vykořisťovatelům. Rudá armáda jim pomůže, ale až na žádost jejich vlád, neboť „SSSR nikoho nenapadá, jen se brání“! Ideu popsal a zdůvodnil plukovní komisař N. J. Osipov v článku, který vyšel v časopisu PSRA „Politučoba krasnoarmějca“:
VÁLKY SPRAVEDLIVÉ A NESPRAVEDLIVÉ …Války vedené vojskem socialistického státu jsou vždy spravedlivé, a proto nezáleží na místě, kde probíhají boje a už vůbec ne na tom, kdo je začal. Jelikož Rudá armáda má internacionální závazky, pomoc, pokud přinese žádoucí politické výsledky, bude poskytnuta. Spravedlivý charakter válek vedených SSSR ovšem nevylučuje útočné akce Rudé armády ve strategickém a operačně-taktickém smyslu. Podle Stalinových příkazů překročí státní hranice SSSR a věrna Leninovu odkazu zničí nepřítele svými zbraněmi na jeho území.
Podpis dokumentů Paktu Molotov-Ribbentrop 24. srpna 1939 obrátil ideové priority kominterny naruby. Členové Výkonného výboru IKKI, němečtí komunisté W. Ulbricht a W. Pieck, Pakt přivítali jako společnou obranu pracujících proti francouzsko-anglosaskému imperialismu. Pieck dodal: „… je zřejmé, že zmizení Polska z mapy světa bude v zájmu světového proletariátu.“ Takže to, „co platilo včera, neplatí dnes a jen sovětská „strana a vláda“ ví, co bude platit zítra!“ Zejména francouzská a italská sekce bombardují vedení kominterny dotazy, jak dál, když je zakázána protifašistická agitace. Generálnímu tajemníku IKKI G. M. Dimitrovovi a členu Prezídia IKKI D. Z. Manuilskému nezbylo, než dotazy 27. srpna předat do ÚV VKS(b) a požádat Stalina o přijetí. Co si k důsledkům Paktu do svého deníku 31. srpna zapsal V. V. Višněvskij?
SSSR si uvolnil ruce, vyhrál čas… Nyní přebíráme iniciativu my, neustupujeme, ale útočíme. Diplomacie s Berlínem je jasná: oni chtějí naši neutralitu a potom zúčtovat s SSSR; my chceme jejich uváznutí ve válce a potom zúčtovat s nimi… Pro SSSR nastalo období mezinárodní činnosti. Za 22 let jsme nejen obnovili, ale znásobili ozbrojené síly vlasti… O našem přístupu do Středozemního moře: Co se nepovedlo kvůli porážce ve Španělsku, to se později může podařit přes Karpaty, Balkán a třeba i Turecko… Problém Polska. Až přijde čas, možná vyhlásíme heslo „obnovy Polska“… Budeme řešit obtíže, jak Pobaltí, Československa, Rumunska, Přední Asie, tak obrovské problémy kontinentální Asie. Je těžké předvídat, jak se věci vyvinou. Jasné je, že svět bude znovu přestavěn. Po každé válce si důsledně zajistíme své dosažené pozice. Přitáhneme k sobě řadu zemí. Nenápadně, tady vlídností, támhle silou…
Maršál Vorošilov 1. září 1939 před poslanci NS SSSR zdůvodnil předložený návrh zákona „O všeobecné branné povinnosti“ slovy: „Služba v DRRA je čestná povinnost a posvátný závazek každého občana bez ohledu na jeho třídní původ a stav“. V příloze je k vojenské přísaze vložen přísně tajný Stalinův dodatek: „Vzdát se nepříteli je zrada vlasti, zrada přísahy… Bolševici se do zajetí nevzdávají, to je svatý zákon našich hrdinných vojáků… Příslušník Rudé armády si raději nechá vyrvat srdce z těla, raději zemře smrtí statečných, než by se vzdal do zajetí a tím zradil svou vlast!“
K ránu 7. září 1939 Stalin v přítomnosti členů politbyra V. M. Molotova a A. A. Ždanova Dimitrova s Manuilským přijal a „třídně“ jim vysvětlil:
Mezi dvěma skupinami kapitalistických států se vede válka za rozdělení světa, za panství nad světem! Nemáme nic proti tomu, aby se trošku porvali a vzájemně se oslabili. Nebude špatné, že německé ruce podlomí pozice nejbohatších kapitalistických zemí. Hitler, aniž si to uvědomuje a přeje, podkopává kapitalistický systém… My můžeme manévrovat, popichovat jednu stranu proti druhé, aby se více potloukly. V jisté situaci Pakt o neútočení pomáhá Německu. Potom-postrčit druhou stranu.… Pokud jde o Polsko, pak v současných podmínkách by zničení tohoto státu znamenalo, že bude o jeden stát s fašistickou vládou méně! Co by na tom bylo špatného, jestli bychom zničením Polska rozšířili socialistický systém na nová území? … Dělnické třídě je nutno říci: válka je vedena pro vítězství nad světem! Hospodáři kapitalistických zemí bojují za své imperialistické zájmy. Pracujícím tato válka přinese jen útrapy a strádání… Odhalujte licoměrnost neutrálních buržoazních zemí, které u sebe hlásají neutralitu a v cizině pro svůj prospěch podporují válku… odpor demokracií proti fašismu byl do vzniku války zcela správný, ale během války mezi imperialistickými státy správný není. Teze o dělení kapitalistických států na fašistické a demokratické ztratila dřívější význam. Válka způsobila zásadní obrat… Lpět dnes na pozici včerejška, (jednotná lidová fronta, jednota národa) znamená sklouznout na pozice buržoazie. Tato teze se ruší. Je nutné připravit a publikovat nové teze Prezídia IKKI.
Proti světovému kapitalismu tedy budou společně bojovat ideově spříznění spojenci, internacionální Svaz sovětských socialistických republik a nacionálně socialistická Německá říše. Hned zpočátku společně spustili druhou světovou válku, přičemž vzájemně výhodný obchod mezi oběma spojenci nerušeně pokračoval až do 21. června 1941.
Úvodem k novým tezím 9. září Prezídium IKKI publikovalo oběžník: „… Současná válka je imperialistická, nespravedlivá, jejím rozpoutáním je vinna buržoazie všech bojujících států.… Mezinárodní proletariát v žádném případě nemůže hájit fašistické Polsko, které odmítlo pomoc SSSR a utiskuje menšinové národnosti!“ Za týden Dimitrov zakázal v odděleních IKKI nábor dobrovolníků na pomoc Polské republice.
Zdroje:
Afanasjev, J.: Drugaja vojna. Rossijskij gossudastvěnnyj gumanitarnyj univěrsitět. M.-1996.
Aliběkov, G., i dr.: Politbjuro CK RKP(b)-VKP(b) i Komintěrn. 1919-1943. Dokuměnty. „ROSSPEN“. M.-2004.
Bajerlajn, B.: „Predatěl-ty, Stalin!“ Komintěrn i kommunističeskije partii v načale Vtoroj mirovoj vojny (1939-1941). „ROSSPEN“. M.-2011.
Běšanov, V.: Kadry rešajut vsjo: Surovaja pravda o vojně 194-1945. Něizvěstnyje vojny. „AST“. M.-2006.
Běšanov, V.: „Krovavo-krasnaja“ armija. „Eksmo“. M.-2010.
Durman, K.: Útěk od praporů. Nakladatelství „KAROLINUM“. Praha-1998.
Geller, M., Někrič, A.: Istorija Rossiji:1917-1995. Izdatělstvo „MIK“. M.-2000.
Goffman, J.: Podgotovka Sovětskogo sojuza k nastupatelnoj vojně, „Otěčestvěnnaja istorija“ 1993 g., No 4.
Grigorjev, A.: I tělmanka so znakom Rot Fronta. In.: Otkryvaja novyje stranicy… Měždunarodnyje voprosy: sobytija i ljudi. „Politizdat“. M.-1989.
Hofer, W.: Die Entfesselung des Zweiten Weltkriegs. Lit. Verlag. Münster-2007.
Ključnik, R.: Kto repressiroval v 30-ch: braťja Běrmany? Stalin? ili… CPb:OOO. „SPb SRP „Pavěl“ VOG“. Sankt Petěrburg-2011.
Koňušenko, J.: Bolševiki i Rossija. K načěrtaniju rossijskoj istorii XX věka. Revolucija Stalina i dviženije k novoj vojně v Jevropě. INFOLIO“. Elektronnaja bibliotěka.
Korotkov, A., i dr.: Na prijome u Stalina. Izdatělstvo „Novyj chronograf“. M.-2008.
Kuzněcov, I.: Zaskrečjonnyje tragedii sovětskoj istorii. KAMUNIKAT. Minsk-2006.
Michejenkov, S.: KONĚV. Soldatskij maršal. „Molodaja gvardija“. M.-2013.
Minakov, S.: Sovětskaja vojennaja elita v političeskoj borbě 20-30 godov. Žurnal „Kadrovaja politika“, No1/2003.
Něvěžin, V.: Sovětskaja politika i kulturnyje svjazy s Gěrmanijej (1939-1941 gg.) „Otěčestvěnnaja istorija“. 1993g. No1.
Osipov, N.: Vojny spravedlivyje i něspravedlivyje. „Politučoba krasnoarmějca“. 1939. No17.
Osmačko, S.: Krasnaja Armija v lokalnych vojnach i vojennych konfliktach (1929-1941 gg.): „Jaroslavskij zenitnij rakětnyj institut protivovozdušnoj oborony“. Jaroslavl-1999.
Partijno-političeskaja rabota v Krasnoj Armiji: Dokuměnty. Ijul 1929g.-maj 1941 g. „Vojenizdat“. M.-1985.
Pavlova, I.: Mechanizm stalinskoj vlasti: stanovljenije i funkcionirovanije, 1917-1941. Disertacionnaja rabota, Novosibirsk-2002.
Pfaff, I.: Sovětská ZRADA 1938. Nakladatelství „BEA“. Praha 1993.
Pronin, A.: Sovětsko-gěrmanskije soglašenija 1939 g. Istoki i posledstvija. Monografija. Izd. „UrGJUA“. Jekatěrinburg 1998.
Rešenija partii o pečati. Politizdat při CK VKP(b). M.-1941.
Richter, K.: Přes krvavé řeky. Nakladatelství „JOTA“. Brno-2017.
Solonin, M.: Pěrvyj udar-časť I. „Vojenno promyšlennyj kurjer“ No24(441) za 20 ijuňa 2012 g.
Stalin, I.: „Korěnnym obrazom pěredělať našu vojennuju iděologiju.“ „Vojenno-istoričeskij žurnal“. 2001. No3.
Španov, N: „Pěrvyj udar“. Vojenizdat. 1939.
Višněvskij, V.: Kniga o buduščej vojně. „Bolševik“. 1939. No11-12.
Višněvskij, V.: „…Sami pěrejděm v napaděnije“. Iz dněvnikov 1939-1941 godov. Žurnal „Moskva“ No5. 1995g.
Zaslavskij, D. O krěpkich něrvach i věrnoj politike. Gazěta „Krasnaja Zvězda“ No 7, nojabrja 1938.
Zubov, A.: Rukotvornaja katastrofa. Polnaja věrsija lekcii. „Novaya Gazěta“, No66, 22 ijuňa 2016.
Gazěta „Izvěstija“. No 22(286), 28 janvarja 1918g.
Gazěta „Krasnaja Zvjozda“ 1938, No 281.
„Litěraturnaja gazěta“, 10 marta 1935.
„Litěraturnaja gazěta“. 1940g. 20 ijuňa.
„Vojenno-istoričeskij žurnal“. No12. 1980.
Žurnal „Bolševik“ No4, 1939 god.
Žurnal „Voprosy istorii“. 2005. No8.
Vreměnnyj polevoj ustav RKKA 1936 (PU-36). „Vojenizdat“. M.-1937
XVIII sjezd Vsjěsojuznoj kommunističeskoj partii (b). 10-21 marta 1939 g. Stěnografičeskij otčjot. „OGIZ“. M.-1939.
Použité archivy: AVP SSSR (Archiv zahraniční politiky Ministerstva zahraničních věcí SSSR) a RGVA (Ruský státní vojenský archiv).
