Článek
Na 1. zasedání X. sjezdu Všeruského ústředního výboru zástupců Ruské sovětské federativní republiky 27. prosince 1922 je oznámen brzký „vznik Svazu republik, jednotné fronty sovětských republik před kapitalistickým obklíčením…“ a na následném 1. zasedání I. sjezdu Ústředního výkonného výboru sovětů zástupců Svazu sovětských socialistických republik (CIK SSSR) 30. prosince 1922 I. V. Stalin vyhlásil vznik SSSR. Současně se „Velkou přísahou“ zavázal k jeho upevňování a rozšiřování. V diskuzi kandidát Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (bolševiků) S. M. Kirov prohlásil: „… Je nutné ukázat, že bolševici umí nejen bořit paláce bankéřů, statkářů a carů, ale rovněž stavět paláce pracujících. PALÁC SOVĚTŮ se musí stát symbolem naší rostoucí moci, symbolem vítězství komunismu nejen u nás, ale na celém světě!“ Palác o 100 podlažích vybudují nejlepší stavitelé z nejlepších materiálů a jeho exkluzivní interiéry vyzdobí nejlepší sovětští umělci. Na temeni stavba přechází do 100 metrů vysoké sochy V. I. Lenina, pokovené speciálním nerezovým povlakem s tisíciletou trvanlivosti. Každý večer, když v okolí paláce slunce již zapadlo, sochu bude ještě dlouho ozařovat svými paprsky. Až se setmí, rozsvítí se reflektory v Leninových očích a celý palác osvětlí věnec okolních reflektorů. Tento ústřední památník V. I. Lenina, nejvyšší budova na světě s celkovou výškou 416 metrů a nová dominanta Moskvy, bude viditelný z každého moskevského domu.
Kde bude Palác sovětů postaven? Účastníci I. sjezdu CIK SSSR 30. prosince 1922 rozhodli postavit palác „na nejkrásnějším a nejlepším moskevském náměstí“. Kde tedy jinde, než na Rudém náměstí poblíž Kremlu? Na počest vítězství ruské armády nad vojskem císaře Napoleona v prosinci 1812 na místě sice stojí Chrám Krista Spasitele, ale to nevadí. V prosinci 1931, po zbourání chrámu, je projekt paláce začleněn do generálního plánu socialistické rekonstrukce Moskvy. Jelikož kolem zatím virtuálního paláce vede trasa metra, v místě plánovaného podzemí stavby 1. ledna 1935 1. tajemník Oblastního výboru strany v Moskvě L. M. Kaganovič slavnostně otevřel jeho stanici a nazval ji „Palác sovětů“.(Dnes má název Kropotinské náměstí).
Vedle hlavního vchodu paláce situovaného naproti Kremlu stojí sochy jen Marxe a Engelse, nikoli Trockého, ani dalších vedoucích revolucionářů z Leninova okruhu. Nad vstupním portálem paláce bude umístěn reliéf státního znaku SSSR a pod ním, vysázen zlatým písmem, svítí text „Velké přísahy“. Hlavní sál v přízemí, určený pro slavnostní shromáždění delegací zákonodárců republik přijímaných do SSSR, pro jednání poslanců Nejvyššího sovětu SSSR a pro účastníky sjezdů komunistické strany SSSR, má kapacitu 22 000 osob. V průčelí jeho 100 m vysoké kopule stojí sousoší dělníka s rudým praporem a rolníka. Po obvodu sálu září zlatý nápis v jazycích členských států SSSR: „LENIN VEDE NÁRODY SSSR KE KOMUNISMU“. Vedle tohoto hlavního sálu je několik dalších sálů, z nichž největší s kapacitou 6 000 osob je určen pro jednání vedoucích pracovníků nejvyšších stranických, exekutivních a zákonodárných orgánů. Zaměstnanci pracovišť umístěných v paláci a návštěvníci budou mít k dispozici výtahy a řadu eskalátorů. V hlavě Leninovy sochy, přístupné samostatným interním výtahem, bude pracovna I. V. Stalina, kanceláře jeho sekretariátu a zasedací místnost Politického byra Ústředního výboru komunistické strany SSSR.
Koncem 20. let zvláštní komise Rady lidových komisařů dokončila expertízu dodaných mezinárodních studií projektů Paláce sovětů. Členové komise vybrali ze 160 návrhů projekt předního sovětského architekta B. M. Iofana, ustavili „Dočasnou radu výstavby paláce“ s členy od Stalina až po spisovatele M. Gorkého a „Správu výstavby Paláce sovětů při RLK“.
Jedinečný Palác sovětů postavený v metropoli jedinečného Svazu republik, si zaslouží jedinečné jméno metropole. Stavba ještě nezačala a již 28. prosince 1937 nedočkavý soudruh D. Zajcev podal lidovému komisaři vnitra N. I. Ježovovi podnět: „Navrhuji přejmenovat Moskvu na Stalinodar. Stalinodar bude hrdě a slavnostně znít mnohá tisíciletí, neboť na věky uchová slávu a chloubu hrdinských vítězství nynějších pokolení. Miliony lidí bezvýhradně oddaných věci komunizmu v této slávě uvidí plody svého boje, své práce. Všichni občané naší vlasti budou hrdi na to, že jméno velikého Stalina bude glorifikováno na kolébce světového komunismu!“ Ježov návrh přednesl v politbyru, avšak Stalin odmítl, vždyť dosud není dobojováno ani dotvořeno!
Vzhledem k extrémním požadavkům na trvanlivost paláce budou stavební materiály od kameniva přes ocel až po cement zajišťovány ve zvláštních závodech vybranými pracovními kolektivy speciálními technologickými postupy. Vysoce kvalitní nerezová ocel a cement mají značku „DS“ (Dvorěc sovětov).
Do Moskvy se sjíždějí nejlepší stavební dělníci-stachanovci, umělci, další vybraní řemeslníci z celého SSSR. V roce 1938 stavba začala údernickým tempem, a proto 20. února 1939 uložilo usnesení XVIII. sjezdu strany dokončit hrubou stavbu paláce již v roce 1942. Poté se práce přesunou do interiérů a až bude hotovo, v roce 1950 proběhne slavnostní ceremoniál otevření Paláce sovětů. Tehdy bude již na Velkém a Malém náměstí Paláce sovětů k dispozici parkoviště pro 5 000 automobilů.
A tu 22. června 1941 nastala nečekaná osudová událost, vláda Německé říše vyhlásila SSSR válku a německá vojska vnikla na jeho území. Jelikož platná vojenská doktrína Rudé armády vylučovala vjezd nepřítele na území SSSR a Rudá armáda se stahovala k svazovým hranicím pro útok na Polsko, Německo a Rumunsko v rámci Operace „GROZA“ s plánovaným zahájením v červenci 1941, situace podle toho vypadala. Kvapný ústup za obrovských ztrát! Na prvním zasedání Státního výboru obrany 4. července 1941 jeho předseda I. V. Stalin nařídil výstavbu Paláce sovětů zastavit, hotový železobetonový základ a masivní ocelovou kostru centrální části paláce tyčící se již do výše desetipatrového domu rozebrat a použít pro dokončení bunkrů rozestavěné Možajské obranné linie, na výrobu protitankových překážek a k obnově zničených mostů u Moskvy. V půli října 1941 se již nepřítel dobojoval k branám Moskvy, ale obranné stavby Možajské obranné linie dosud nejsou hotovy. Rudoarmějci bojují na frontě, takže „strana a vláda“ pohnala na jejich dokončení žáky vojenských učilišť a pracovníky ze stavby Paláce sovětů. V následných bojích téměř všichni zahynuli.
Válka neskončila podle Stalinových představ. Aktivní zapojení spojenců ovlivnilo poválečnou mezinárodní politickou situaci, která si vynutila změnu strategie rozšiřování SSSR. Přijímání dalších států do Svazu nahradily smlouvy o spolupráci s jednotlivými suverénními státy ze sféry vlivu SSSR dohodnuté na spojeneckých konferencích v Teheránu a Jaltě. Jelikož chybí jak budovatelé paláce, tak komunizmus, dostavba paláce není na pořadu dne. Rozhodnutí Rady ministrů „O stavbě vícepatrových budov v Moskvě“ ze 13. ledna 1947 se Paláce sovětů netýkalo, nařídilo postavit okolo virtuálního paláce v letech 1947-1952 osm „Stalinových mrakodrapů“. Dostavělo se jich jen 7, stojí dodnes, ale bez své dominanty.
Dokončení Paláce Sovětů nepodpořil 1. října 1949 vznik Čínské lidové republiky, ani v srpnu 1950 úspěšný začátek války v Koreji. Zvítězili jen čínští pracující, takže dostavba paláce setrvala ve spánku. V březnu 1953 Stalin zemřel a jelikož Světová revoluce ani Operace „GROZA“ se nekonaly, komunismus nezvítězil nikde a socialismus jen v nedokončeném SSSR, neboť již v roce 1940 jeho šíření zamrzlo jen na 16 republikách. Po osmnácti letech usnesení politbyra ÚV KSSS dostavbu paláce zrušilo a nařídilo vybudovat na jeho staveništi vyhřívaný otevřený bazén „Moskva“, opět největší na světě. Jenže v mrazivých sovětských zimách byl jeho provoz zcela nerentabilní, a proto po zániku SSSR na parcele koupaliště vyrostla replika chrámu Krista Spasitele nazvaná „Chrám Kristova vzkříšení“ zasvěcená ruským a sovětským ozbrojeným silám.
Zdroje:
Sbornik „Istorija Sovětskoj Konstitucii (v dokuměntach)“. „Gosjurisdat“. M.-1957
Grejg, O.: STALIN. Tajnyje stranicy iz žizni vožďa narodov. „EKSMO“. M.-2011
Dvorěc sovětov – věličajšeje zdanije mira., https://cont.ws/@paolo/322298?fbclid(podrobný popis paláce)
Strojitělstvo Dvorca Sovětov i sodružěstvo iskussti., https://ussr.totalarch.com/palace-of-soviets-1939/2
Sborník: Stalin, k šestiděsjatiletiju so dňa rožděnija. Izdatělstvo „Pravda“. M.-1940.
„Dizajn, kotorogo ně bylo: Dvorěc Sovětov“., https://skillbox.ru/media/design/dv_sovetov/
Dvorěc Sovětov., https://ru.wikipedia.org/wiki/Дворец_Советов
Kol. Kak my strojili mětro. Šmidt, Ch., Mitkin, L. Stancija „Dvorěc sovětov“. „Poligrafikniga“. M.-1935.
Starkov, A.: Kak Moskva čuť ně stala Stalinodarom. „Izvěstija CK KPSS“.1990 g. No12.
Pečeňkin, A.: Gosudarstvěnnyj komitět oborony v 1941 godu. Žurnal „Otěčestvěnnaja istorija“. 1994g. No4-5.
Chmělnickij, D.: Architěktura Stalina: psichologija i stil.Priloženije k gazětě „Kommersant“. No31 ot 21/02/06.
