Článek
Jakmile Rudá armáda vyhnala z Vnějšího Mongolska bělogvardějská vojska barona Ungerna a 11. července 1921 jednotky „mongolského Lenina“ Damdina Süchbátara území obsadily, je vyhlášena samostatná Mongolská republika. Podle ujednání konference ve Washingtonu se japonská vojska stahují kromě jižního Mandžuska také z východní Sibiře.
Mongolsko-mandžuská státní hranice podél řeky Chalcha zůstala v terénu nevytyčena, a proto mongolští pastevci obsazují tamní vodní zdroje a vytlačují místní obyvatele do okolní pouště. Po protestech jejich zástupců na japonské oblastní správě emisaři japonské vlády s odvoláním na zasedání Čančuňské konference v září 1922 předložili na jednáních s diplomaty Ruské sovětské federativní socialistické republiky (RSFSR) a Mongolské republiky mapy se zákresem státní hranice souběžně s korytem Chalchy, ale o 20 kilometrů východněji, jenže ruští diplomaté oponovali, že vede řečištěm. Své tvrzení zdůvodnili „posovětsky“: „Výstavba železniční trati údolím řeky na Mandžuském území k sovětské hranici vytvoří logistickou podporu pro napadení Zabajkalska japonskou armádou“. Jelikož Mongolskou republiku uznala jen RSFSR, o průběhu státní hranice jednali jen diplomaté Mongolska, Japonska a Ruska, takže výsledek je jasný. Své „právo“ RLK RSFSR (ruská vláda) potvrdila ozbrojenými provokacemi Rudé armády (DRRA) pod vyfabulovanou záminkou ochrany Mongolů.
Vláda Mongolské republiky 5. listopadu 1924 předložila sovětské „straně a vládě“ návrh smlouvy „O dobrých sousedských vztazích s RSFSR“. Po jejím podpisu sovětští bolševici podpořili vítězství mongolského „pracujícího lidu“ reprezentovaného Lidovou stranou. Vedení strany 26. listopadu 1924 vyhlásilo Mongolskou lidovou republiku (MoLR) s hlavním městem Ulánbátárem. Její ozbrojené síly byly transformovány na Mongolskou lidově-demokratickou armádu (MoLDA).
Po schválení „Protokolu o vzájemné pomoci MoLR a SSSR“ se pracovníci sovětského rezortu vnitra (NKVD) začali „po stalinsku“ věnovat příslušníkům MoLDA i civilistům. V červenci a srpnu 1937 „trojky“, ustavené 1. náměstkem lidového komisaře vnitra, komkorem M. P. Frinovským, povraždily na 20 000 „reakčních elementů“, duchovních, představitelů inteligence a armády.
Od září 1937 je MoLDA reorganizována do 57. střeleckého sboru a zařazena do rámce Zabajkalského vojenského okruhu. Náčelník Politické správy Rudé armády (PSRA), armádní komisař II. stupně P. A. Smirnov, rozhodl o výměně vojenských komisařů v řadě jednotek okruhu a příslušníci NKVD vyčistili kádry okruhu od japonských špionů. Od 8. září 1938 přišel na řadu 57. zvláštní střelecký sbor a v říjnu již armádní komisař Mechlis očistu osobně dokončil až do úrovně praporů. Z Ulánbátáru 20. října poslal Stalinovi a lidovým komisařům obrany a vnitra telegram s návrhem na zatčení náčelníka Politické správy MoLDA Najdana, „jenž svou japonofilskou názorovou orientací mařil politickou práci a chystal se dezertovat do Číny“. Velení sboru - komdiv N. V. Feklenko a plukovní komisař I. T. Korovnikov - 14. února 1939 ohlásili Stalinovi, Vorošilovovi i Mechlisovi v MoLDA odhalení „projaponské kontrarevoluční organizace „Vojenské centrum““ a u Mechlise si vyžádali příjezd politických instruktorů.
Opakované narušování mongolské státní hranice generuje ozbrojené konflikty. Napříkladv březnu 1939 mongolští pohraničníci s jednotkami 57. zvláštního střeleckého sboru překročili řeku Chalchu na východ a v Mandžusku s podporou sovětského vojenského letectva (VVS) obsadili horu Bain-Cagan, na což 11. května 1939 reagovaly jednotky japonské Kuantungské armády. Podobných konfliktů bylo více, takže bojové ztráty VVS okruhu rostou, na 2 sestřelená japonská letadla připadá18 sovětských. Na rozkaz lidového komisaře obrany se v Moskvě shromáždila skupina více než 50 letců se zkušenostmi z občanské války ve Španělsku v čele s komkorem J. V. Smuškevičem, z nichž polovina má ocenění Hrdina SSSR. Na schůzi Hlavní vojenské rady (HVR) 24. května se při hodnocení operačních výsledků velení sboru rozvinula pitoreskní diskuze:
„Kdo tam, na Chalchyn-golu, velí jednotkám?“ zeptal se Stalin. „Kombrig Feklenko,“ odpověděl Vorošilov. „Co je to zač, ten Feklenko?“ Vorošilov odpověděl, že přesně neví, neboť osobně Feklenka nezná. „Co to má znamenat? Tví lidé bojují a Ty nemáš ponětí, kdo tam bojuje, kdo velí vojákům?…“
Další střet s Japonci vypukl 28. května a 1. června agentura TASS publikovala prohlášení RLK SSSR: „…hranice Mongolské lidové republiky budeme hájit jako své vlastní!“ Ovšem hranice uznané pouze sovětskou vládou.
Jednotky DRRA a MoLDA opět nerespektovaly státní hranici Mandžuska, a tak je jednotky Kuantungské armády 3. června varovaly preventivním útokem na jejich pozice v Mandžuském pohraničním pásmu. „Strana a vláda“ to ovšem zhodnotila po svém. Mechlis 4. června 1939 povolal na poradu o situaci v MoLR kolektiv propagandistů, pedagoga moskevské Vojenské akademie mechanizace a motorizace M. I. Burceva, prozaika V. V. Višněvského, vojenského novináře K. M. Simonova a další. Generál Burcev v pamětech napsal:
Armádní komisař nás vyzval, abychom se posadili, vzal ukazovátko a obrátil se k politické mapě světa visící na stěně. „Japonsko narušilo státní hranici spojeneckého Mongolska, u Chalchyn-golu se bojuje.“ Zpozorněli jsme. V našem tisku se o těchto věcech ještě nepsalo. „Je jasné, že to není ani epizoda,“ pokračoval L. Z. Mechlis, „ani pouhá provokace, ani pohraniční incident. Bojů se účastní jednotky japonské armády dislokované v Mandžusku. Jejich letadla bombardují linie a týl sovětských a mongolských vojsk“. Armádní komisař nám sdělil, že pro odražení agresora jsou přijímána opatření podle nařízení sovětské vlády a PSRA vysílá k 57. zvláštnímu sboru umístěnému v oblasti Chalchyn-golu skupinu propagandistů. Vyzval nás upevnit bojeschopnost jednotek sboru a revoluční agitací podkopat morálně-politické a operační schopnosti nepřítele. Upřesňující pokyny dostaneme na místě v politickém oddělení sboru. Ve 14 hodin nám L. Z. Mechlis nařídil odcestovat.
Maršál Vorošilov si nechal zjistit z přísně tajné kádrové „Černé kartotéky“ v PSRA údaje o Feklenkovi a když mu náčelník Operační správy Generálního štábu Rudé armády (GŠRA), plukovník M. V. Zacharov, podal návrh na nového velitele sboru, 11. června se znovu ohlásil u Stalina:
„Žádám o odvolání komdiva Feklenka, zklamal moji důvěru a nezvládl velení sboru.“ Stalin odvětil: „Je třeba jmenovat někoho jiného, kdo situaci napraví a bude schopen aktivně jednat. Potřebuji takového velitele, který by Japonce nejen porazil, ale zuřivě je roztrhal na kusy, aby ztratili chuť jít na Sever. Ať jdou do Oceánie!“ „Doporučuji jmenovat velitelem 57. zvláštního střeleckého sboru zástupce velitele Běloruského zvláštního vojenského okruhu, komdiva G. K. Žukova, a současně jej vyslat na prověrku jednotek sboru.“
Stalin souhlasil, takže Žukov odletěl s komkorem Smuškevičem a skupinou letců na místo bojů ve východním Mongolsku. Zpět do Moskvy se vrátili Feklenko a plukovní komisař Korovnikov s vedením Politického oddělení sboru. Od 12. června Žukov převzal velení.
Jelikož incidenty podél mongolské státní hranice neustávají, Mechlis 26. června šifroval Vojenské radě (VR) Zabajkalského vojenského okruhu:
Okamžitě zrušit dovolené, zabezpečit návrat mužstva ze školících zařízení k jednotkám a zvýšit ostražitost. Kvůli japonským provokacím na státních hranicích uvést vojska do plné pohotovosti a zahájit vysvětlovací kampaň. Připravit k boji pracoviště politických oddělení u jednotek. V divizních novinách v bojovém duchu publikovat články o japonských provokacích. Ihned potlačit projevy malomyslnosti, panikářství a nemorálního chování.
Politrukům v jednotkách nařídil seznámit mužstvo DRRA s fejetonem redaktora Pravdy D. I. Zaslavského „Hloupí chvastouni ze štábu Kuantungské armády“ z vydání 29. června a s další zprávou Agentury TASS o ozbrojených střetech na státní hranici MoLR a Mandžukuo.
2. července dopoledne jednotky Kuantungské armády opět překročily řeku Chalchu a obsadily horu Bain-Cagan. Rozkaz HVR 5. července ustavil Správu frontové skupiny vojsk s velitelstvím v Čitě a jejího velitele, komarma G. M. Šterna, přímo podřídil lidovému komisaři obrany. Skupina je složena ze dvou Zvláštních dálněvýchodních armád Rudého praporu Zabajkalského vojenského okruhu a 57. zvláštního střeleckého sboru.
Řízení redakce armádních novin „Geroičeskaja krasnoarmějskaja“ převzal plukovní komisař D. I. Ortěnberg. V politickém oddělení 57. zvláštního střeleckého sboru vzniklo pracoviště speciální propagandy nazvané „Oddělení pro práci u vojsk a obyvatelstva nepřítele“ pod velením staršího praporního komisaře Burceva. Aby jeho činnost získala zákonný podklad, 10. července 1939 armádní komisař Mechlis podepsal rozkaz „O ustavení redakcí a tiskáren novin v cizích jazycích pro mírové období“ s jazykovým spektrem od němčiny až po japonštinu a 13. července vymezil práci redakcím a tiskařům.
Podle svodek vojenských komisařů tamních jednotek o politické situaci náčelník PSRA 16. července hlásil Stalinovi a maršálu Vorošilovovi kázeňské problémy: „U nově dislokované 82. střelecké divize byly zjištěny případy krajní nekázně a zločinnosti… Nikým neškolené mužstvo je mimořádně zanedbáno … Nejhorší situace je u prvosledového 603. pluku, kde se vyskytly stovky případů úmyslného sebezraňování střelbou do rukou… Hned první den boje mužstvo pluku provokativně opustilo bojové pozice … Předtím se škůdcovsky pokusili zastřelit členy politického sboru pluku!“ Další reorganizace je za dveřmi.
Rozkaz maršála Vorošilova 19. července 1939 vyčlenil z podřízenosti Správy frontové skupiny vojsk 1. armádní skupinu složenou z 57. zvláštního střeleckého sboru a několika divizí MoLDA. Velí jí členové VR (komdiv Žukov, brigádní komisař M. S. Nikišjev a kombrig M. A. Bogdanov) a hned začaly problémy.
Žukov se ujal funkce a ihned velel po svém. Mužstvo 11. tankové brigády 82. střelecké divize poslal bez podpory pěchoty z chodu do boje. Komarm Štern si ho předvolal a vytkl mu, že jeho rozkaz odporuje bojovému řádu DRRA a incident ohlásil maršálu Vorošilovovi. Na místo přijela vyšetřovací „trojka“, zástupce lidového komisaře obrany, komarm I. stupně G. K. Kulik, náčelník Automobilní a tankové správy LKO, komkor D. G. Pavlov, a náčelník dělostřelectva DRRA, komkor N. N. Voronov. Samolibý Kulik, jenž své podřízené motivoval sloganem „řád nebo vězení“, bez vědomí Žukova nařídil přemístit jednotky 57. zvláštního střeleckého sboru k doplnění a přeskupení na západní břeh řeky Chalchy. A tak si tentokrát stěžoval lidovému komisaři obrany Žukov. Kulikovo vysvětlení maršál Vorošilov odmítl, po duchaplném telefonickém dialogu mu udělil výtku a 15. července jej povolal zpět do Moskvy.
Kázeňské problémy neustávají, proto v srpnu přijel do Čity armádní komisař Mechlis v čele komise PSRA prověřit činnost politických orgánů 1. armádní skupiny. Vyslechl brigádního komisaře Nikišjeva, tajemníka stranické komise, praporního komisaře A. M. Pomogajla, a v přítomnosti člena VR Správy frontové skupiny vojsk, divizního komisaře N. I. Birjukova, i komdiva Žukova. Poté se věnoval politickému oddělení 1. armádní skupiny. Jejímu náčelníkovi, brigádnímu komisaři P. I. Gorochovovi, ostře vytkl chyby v kádrové a propagandistické práci. Po jeho bědování na těžké podmínky k práci zajistil z Čity tiskárnu pro vydání novin v japonštině, čínštině a mongolštině, z Moskvy povolal akustiky s pěti skupinami reproduktorů o dosahu 10 kilometrů a brigádnímu komisaři Gorochovovi nařídil uspořádat pro novináře dvoutýdenní kurz s tématikou speciální propagandy. Závěry a doporučení z inspekce telegrafoval Stalinovi.
Podle osvědčené bolševické praxe - vlastní činy přesouvat na protivníky - 27. července Agentura TASS hlásí: „…japonské provokace pokračují!“ Morálně-politický stav mužstva 57. zvláštního střeleckého sboru upevní opatření speciální propagandy podle Mechlisova rozkazu z 29. července: „Ideologický boj s nepřítelem je základ činnosti politických orgánů Rudé armády, proto musí sehrát zásadní úlohu při rozkladu jeho jednotek i týlu… Obsah letáků bude krátký, konkrétní, založený na faktech včetně jmen i fotografií. Psychologickým nátlakem dosáhnout, aby zajatci sami psali výzvy ke kapitulaci svým bývalým bojovým soudruhům…“
První vzorový leták koncipoval Mechlis osobně: „…Japonští vojáci a důstojníci! Svrhněte císaře - hlavního viníka sociální nespravedlnosti a krveprolévání na pláních Mongolska…“. M. I. Burcev toto „dupání slona v porcelánu“ v pamětech kritizoval:
Jako člověk víceméně obeznámený se speciální propagandou jsem poznal, že Mechlis k těmto věcem nepřistupuje správně. Obracel se k Japoncům tak, jak si zvykl promlouvat k sovětským vojákům. Týmiž obraty, stejnými argumenty třídně-revolučního slovníku. V jednom letáku se při charakteristice japonského císaře neovládl a nazval ho čubčím synem, agresorem, zkrátka nepřítelem japonského národa. Když jsme ukázali leták japonským zajatcům, nevěřícně kroutili hlavami. Jak něco takového mohl říci? Císař je přece božské podstaty. On neválčí, to generálové touží po cizích územích a vyznamenáních. Tyto letáky japonští důstojníci odmítali. Bohužel, stejně tak Mechlis konal i ve válce s Finskem a v prvním období Velké vlastenecké války.
V půli srpna navštívil štáb 1.armádní skupiny vrchní velitel MoLDA, maršál Ch. Čojbalsan. Přivítal jej náměstek lidového komisaře obrany Mechlis, výklad o plánu operace podali komarm Štern a brigádní komisař Nikišjev. Host rozdal vyznamenaným mongolským a sovětským vojákům řády, 18. a 19. srpna se konala slavnostní shromáždění. Na politickém aktivu velitelského sboru 1. armádní skupiny Mechlis zdůraznil: „Rudá armáda chrání hranice MoLR od Bajkalu k Vladivostoku i území Sovětského svazu a brání Japonsku vytvořit z Mongolska předmostí pro rozpoutání války proti SSSR.“
Jakmile náčelník štábu, kombrig M. A. Bogdanov, dokončil přípravu operace proti Kvantungské armádě, Mechlis nařídil brigádnímu komisaři P. I. Gorochovovi: „Na schůzkách s mužstvem zbavit japonské generály svatozáře, zdůraznit roli našich velitelů a komisařů, Rudých synů vlasti. Rozšířit leták, bez jalového nadšení, ale pochopitelný vojákům. Totéž provést i u nepřítele, aby jejich vojákům pomohl udělat si správné závěry.“
V poledne 20. srpna Stalin šifroval do Čity komkoru Žukovovi rozkaz k útoku. Brigádní komisař Gorochov také zavelel: „Vpřed, soudruzi! Smrt válečným provokatérům! Za bratrský mongolský národ!“ Pod transparenty „Pozvednout třídní bdělost!“, „Zemřu za vlast, nepříteli nedám ani píď naší země“ mužstvo s rudými prapory za zpěvu Internacionály zahájilo ofenzívu.
Díky rozvědným svodkám od skupiny sovětského špiona R. Sorgeho z Tokia, absenci japonského letectva a „stalinskému stylu velení“ komkora Žukova 28. srpna bitva s jednotkami Kuantungské armády skončila vítězně. Poměr celkových ztrát SSSR/Japonsko je 25 655/61 000 mužů. V sovětském tisku zvučí jásot, provázený mohutným oblakem adorující propagandy, která Žukova vynesla až do nebes. Výnos Předsednictva Nejvyššího sovětu SSSR ho vyznamenal Leninovým řádem a titulem Hrdina SSSR.
Od rána 31. srpna je celé území MoLR očištěno od japonských vojsk, avšak „Smlouva o neútočení mezi SSSR, MoLR a Japonskem“ stanovila klid zbraní až od 16. září ve 24.00 hod., neboť je třeba dát wehrmachtu náskok při jeho útoku na Polsko, než se k němu připojí jednotky DRRA. Zmocněnci sovětské a japonské vlády schválili průběh státní hranice MoLR.
Aby si sovětská „strana a vláda“ před zahájením pochodu DRRA na západ do Evropy zabezpečila týl, iniciovala u japonské vlády uzavření další smlouvy. Lidový komisař zahraničí Molotov 13. dubna 1941 podepsal s japonským ministrem zahraničí Macuokou „Sovětsko-japonský pakt o neútočení“. Signatáři uznají státní hranice Mandžuska a Mongolské lidové republiky. Po podpisu Molotov připomněl její význam, ovšem jen pro sovětské zájmy: „Uzavřením smlouvy získá japonská vláda závažné výhody, neboť zlepšení jejích pozic na severu jí umožní rozvinout aktivní opatření na jihu.“ Tím vyloučil z příští možné expanze japonské armády území SSSR a později DRRA nemusela bojovat na dvou frontách.
Druhá světová válka skončila a jelikož je Japonsko poražený stát, 12. listopadu 1945 na zasedání „Tokijského tribunálu“ obvinil člen Vojenského kolegia Nejvyššího soudu SSSR, generálmajor I. M. Zarjanov, japonskou vládu, že bez ohledu na „Sovětsko-japonský pakt o neútočení“ pokračovala v přípravách agresivní války proti Sovětskému svazu. Rozsudek Tokijského tribunálu „Agrese proti SSSR u jezera Chasan a na Chalchyn-golu“ v 36. paragrafu deklaroval lživé tvrzení: „…ozbrojené akce zahájili Japonci!“ Takže po Stalinově smrti „strana a vláda“ odměnila generála Zarjanova za porušování socialistické zákonnosti degradací a vyloučením z KSSS.
V prosinci 1949 náčelník Hlavního štábu vojenského námořnictva, admirál A. G. Golovko, během „Chabarovského procesu“ u soudu potvrdil, že na mapě z roku 1933 je u jezera Chasan státní hranice SSSR zakreslena na východním úpatí a nikoli na hřbetnici sopek, jak urputně tvrdila sovětská diplomacie. Příslušná mapa pro jistotu v roce 1938 zmizela ze sovětských archivů, zůstala jen u Japonců.
Cenzurou učesaná publikace „Boje u Chalchyn golu. Stranicko-politická práce v bojové situaci“ jen shrnula obehrané floskule vojenských komisařů. Cenzoři se však snažili marně, v roce 2001 profesor A. A. Kiričenko napsal, že ozbrojené konflikty ani u jezera Chasan, ani u řeky Chalcha, Japonci nevyvolali!
Až opadly vášně, zazněla nad adoracemi komkora Žukova otázka: Byly oprávněné? V zářijovém čísle listu „Vojenno-istoričeskij archiv“ z roku 2006 je uvedeno: „Žukovovo velení neodpovídalo požadavkům vojenské vědy, zvítězili jsme nad Japonci výraznou převahou živé síly a zbraní, nikoli vojenským uměním. Zde je zdroj našich ohromných, ničím neomluvitelných ztrát. Velitel frontové skupiny G. M. Štern, kterému byl Žukov podřízen, nejednou radikálně zasáhl do řízení boje a napravoval Žukovovy hrubé chyby, avšak později v pamětech si Žukov připsal vítězství na Chalchyn-golu jen sobě.“
Závěrem dodáváme, že generálplukovník G. M. Štern byl 7. června 1941 zatčen, po útrpných výsleších obviněn z účasti na trockistickém spiknutí v DRRA a ze špionáže pro tehdejšího sovětského spojence - Německou říši. V říjnu 1941 byl zastřelen a v srpnu 1954 rehabilitován.
Zdroje:
Burcev, M.: Prozrenije. „Vojenizdat“. M. 1981.
Čerevko, K.: Sěrp i molot protiv samurajkogo měča. „Věče“. M.-2003.
Ďatlov, V., Milbach,V.: Sovětskaja artillerija v konfliktě na rěke Chalchin-Gol. „Vojenno-istoričeskij žurnal“. No1. 2013.
Gazěta „Pravda“, 1939. 1 Ijuňa.
Kiričenko, A.: „Pobědnaja semidněvka v Mančžurii“. „Informacionno-analitičeskij bjulletěň“ No14. Spěcialnyj vypusk, okťabrj 2001 g.
Komandarm Frinovskij. Bez prava na reabilitaciju. „ulica Moskovskaja“. subbota, 18 maj 2013. 08:35
Korotkov, A., i dr.: Na prijome u Stalina. Izdatělstvo „Novyj chronograf“. M.-2008.
Kozlov, V., i dr.: Archivy Krěmlja i Staroj ploščadi. Dokuměnty po „Dělu KPSS“. „Sibirskij chronograf“. Novosibirsk-1995.
Krasnov, V.: ŽUKOV. Maršal Vělikoj impěriji. „Olma-Press“. M.-2005
Moskva-Tokio: politika i diplomatia Kremla. 1921-1931: sb.dok v 2 kn. Kn.1. 1921-1925. „Nauka“. M.-2007.
Možanin, V.: Chalchyn-gol: pravda i vymysel. Žurnal „Zěrkalo nědělji“ No 22(243) 5-11 ijuňa 1999.
Něvěžin, V.: „Jesli zavtra v pochod…“. „Jauza. Eksmo.“ M.- 2007.
Partijno-političeskaja rabota v RKKA No13 (Tekst). „Partizdat“. M-1939.
Partijno-političeskaja rabota v Krasnoj Armiji. Dokuměnty. Ijuľ 1929g.-maj 1941g.
Prikaz narodnogo komissara oborony ot 4 senťabrja 1937 goda N 0037.
Pychalov,I.: Ot Chasana k Chalchin-Golu. „Spěcnaz Rossii“. N7 (94) Ijul 2004 goda.
Rubcov, J.: Alter ego Stalina. Izdatělstvo „Zvonnica-MG“. M.-1994.
Rubcov, J.: Iz-za spiny vožďa. OOO „Kompanija Ritm Estejt“. M.-2002.
Šišov, A.: Rossija i Japonija. Istorija vojennych konfliktov. Věče. M. 2001.
Vlček, R.: Ruský panslavismus-realita a fikce. Historický ústav AV ČR. Praha-2002.
Žukov, D., Kovtun, I.: Lev Mechlis i Chasso von Bedell, Geněrali ot propagandy. „Sověršenno sekrětno“. No.36/365. 2 okťabrja 2015.
Žurnal „Vojenno istoričeskij Archiv“ No9. 2006.
Použité archivy: CGASA (Ústřední státní archiv sovětské armády) a RGVA (Ruský státní vojenský archiv).
