Článek
Na 1. kongresu III. Internacionály-kominterny 2. března 1919 předseda Rady lidových komisařů Ruské sovětské federativní republiky V. I. Lenin prohlásil: „Cíl kominterny, spojení pracujících všech států do Svazu sovětských socialistických republik, bude dosažen Světovou revolucí!“ Po krachu německé Listopadové revoluce v roce 1918 a porážce Rudé armády (DRRA) u Lvova a Varšavy polským vojskem v létě 1920 učinili první nezbytný krok účastníci 1. zasedání I. sjezdu Ústředního výkonného výboru sovětů zástupců (CIK) 30. prosince 1922 vyhlášením Svazu sovětských socialistických republik (SSSR). Krátce poté V. I. Lenin zemřel a den před jeho pohřbem generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany (bolševiků) Stalin na 1. zasedání II. sjezdu CIK 26. ledna 1924 ukončil svůj projev „VELKOU PŘÍSAHOU“, z níž uvedeme jen 6. větu: „…Když jsi od nás odcházel, soudruhu Lenine, odkázal jsi nám upevňovat a rozšiřovat Svaz republik. Přísaháme Ti, soudruhu Lenine, že se ctí splníme i tento Tvůj příkaz.“ Garanci jeho plnění převezme Výkonný výbor kominterny (IKKI) a velení DRRA. Jenže po selhání dalšího pokusu německých sociálních demokratů o její inicializaci v tzv. „Německém říjnu 1923“, revoluční nadšení mezinárodního proletariátu ochladlo. Světová revoluce ustoupila do pozadí, pro stejné garanty ji nahradil závazek „globálního rozšiřování fronty socializmu“.
Na počátku 20. let zpracoval tajemník IKKI J. K. Berzin základní studii „O strategickém rozvinování Rudé armády pro případ války se Západem…“. Později se v Generálním štábu DRRA (GŠRA) pracuje na dalších variantách plánů podle reálné mezinárodně politické situace. Od podzimu 1939 je k dispozici dokument „Úvahy o principech strategického rozmísťování ozbrojených sil Sovětského svazu na Západě a Východě v letech 1940-1941“. V prosinci 1940 si předseda Obranné komise svazu sovětských spisovatelů a spolupracovník politického velení DRRA dramaturg V. V. Višněvskij do svého deníku zapsal: „Obraz velké války je stále jasnější a širší a my sotva zůstaneme stranou. Je třeba se rychle připravovat, avšak s naším zapojením vyčkáme, až před rozuzlením. Myslím: Proti státům „osy“!
Rok 1941 rozhodne, hlavní redaktor stranického listu „Pravda“ P. N. Pospělov 4. ledna 1941 v úvodníku uvedl: „Velký je tento stát, Země se musí otáčet 9 hodin, než začne pro celou naši vlast nový vítězný rok. Přijde doba, kdy k tomu bude třeba ne 9, ale celých 24 hodin. … A kdo ví, kde budeme slavit novoroční svátek za 5, za 10 let? Ve kterém pásmu, na kterém sovětském poledníku?“ Na jaře 1941 schválená směrnice „O úlohách propagandy v Rudé armádě pro nejbližší období“ zaměří pozornost „k politické, morální a bojové přípravě DRRA na spravedlivou, útočnou a devastující válku.“ Náčelník Hlavní správy politické propagandy DRRA armádní komisař A. I. Zaporožec na armádním stranickém aktivu zdůraznil: „Hlavní cíl zahraniční politiky SSSR je zajistit nezbytné podmínky pro vítězné řešení problému „kdo z koho“ v mezinárodním měřítku…“ Plukovní komisař V. V. Višněvskij se ve svém deníku 5. května 1941 tázal: „Můžeme očekávat útok Němců (pokud porazí Anglii) na SSSR? Nebo si Sovětský svaz najde vhodný okamžik a zahájí „revoluční válku, podkopávající nejvyšší plánovanou fázi kapitalismu““?
V Kremlu se 6. května 1941 koná vyřazení absolventů vysokých vojenských škol. Oslavu zahájil lidový komisař obrany maršál S. K. Timošenko a předal slovo předsedovi Rady lidových komisařů SSSR I. V. Stalinovi, jenž mimo jiné řekl: „…Německo zahájilo druhou světovou válku, úspěchy armády zmátly hlavu jeho velení, tamní vojenské myšlení stagnuje a jeho vojenská technika zaostává za naší… Kdo stále nechápe nezbytnost ofenzivních činů je měšťák nebo hlupák!“ V deníku 13. května 1941 plukovní komisař V. V. Višněvskij jásal: „Řeč ohromného významu. Začínáme ideologický a praktický útok… Hovoří se o bitvě světa! Sovětský svaz svede grandiózní boj za bolševizaci Evropy a ovšem i Asie… Před námi je pochod na západ! Před námi jsou činy, o nichž jsme dlouho snili!“
Hlavní vojenská rada DRRA projednala dokument s upřesněným názvem „Úvahy k plánu strategického rozvinutí Ozbrojených sil Sovětského svazu pro válku s Německem“. Po podpisu lidového komisaře obrany ho náčelník GŠRA, armádní generál G. K. Žukov, předal Stalinovi a 15. května 1941 jej schválilo usnesení politbyra. Tato 1. etapa „globálního rozšiřování fronty socializmu“ dostala kódové označení „Operace „GROZA““. Jenže mezitím se u Stalina soustřeďují varovná hlášení rozvědky o nebezpečí napadení SSSR wehrmachtem. Stalin zakazuje na ně reagovat, aby Hitlera nevyplašil k okamžitému útoku, neboť přesun jednotlivých armád DRRA a vojenského letectva z vnitrozemí k západní hranici SSSR dosud není ukončen. A tu do vrcholících příprav Stalinova „pochodu na Západ“ ráno 22. června 1941 razantně vpadl Hitlerův „pochod na Východ“. V roce 1970 náčelník Vojenské akademie Generálního štábu Sovětské armády armádní generál S. P. Ivanov napsal: „Německému velení se nás podařilo o tři týdny předběhnout!“
Říšský kancléř A. Hitler zdůvodnil vpád do SSSR prevencí proti chystanému útoku DRRA na Německo. Tento diskurz vyvolal v kruzích sovětských vojenských historiků a bolševických propagandistů desítky let trvající smršť hysterického vzteku a popírání. V období „glasnosti“ sice psali jinak: „…Nacistické politické vedení, generalita a zvláštní služby se mýlili, když pokládali přípravy Sovětského svazu za obranné právě tehdy, když v SSSR hodlali uskutečnit „osvoboditelský pochod do Evropy“ a připravovali se k napadení Německa již v létě 1941. Proto, i když na jaře 1941 chybně odhadli nejbližší Stalinovy záměry, nacisté měli v podstatě pravdu a jejich válku proti SSSR je třeba v širším významu považovat za preventivní. Pro tento názor svědčí počátkem roku 1990 odtajněné dokumenty sovětského předválečného vojensko-strategického plánování a také podklady k propagandistickým přípravám budoucí války.“ Nicméně v Putinově éře „restalinizace“ ruští historikové tento diskurz ukryli v šuplíku „Alternativní historie“.
Ještě zmiňme závěr finále příprav „Operace „GROZA““. K 10. červenci 1941 bude u západních hranic SSSR v pohotovosti 8 680 000 mužů DRRA vyzbrojených 148 000 děly a minomety, 37 000 tanky a 36 900 letadly. I. V. Stalin očekává, že od 4. do 10. července německé ozbrojené síly zaměstná invaze na Britské ostrovy. Agentura TASS vyhlásí: „SSSR již nemůže mlčet ke zločinům fašizmu v Evropě!“ a I. V. Stalin 12. července 1941 nařídí zahájení „Operace „GROZA““. Vzhledem k momentu překvapení, komplexní převaze DRRA, nepřítomnosti hlavních sil Wehrmachtu a Luftwaffe ve střední Evropě nastane rychlý postup na západ, 20. července jsou rudoarmějci očekáváni na linii Stockholm-Kodaň-Berlín…
Platná vojenská doktrína DRRA vylučovala vjezd nepřítele na území SSSR a podle toho také do listopadu 1941 tamní bitvy probíhaly. Po vyřazení většiny letectva DRRA na letištích u západních hranic SSSR, po obsazení Běloruska a Ukrajiny v září 1941 stojí nepřítel před Leningradem, v listopadu v předměstích Moskvy, počátkem července 1942 je obsazen Krym, 23. srpna dojel na břehy Volhy u Stalingradu a koncem října pod hlavní hřeben Kavkazu. Dodávky Západních spojenců podle smlouvy „O půjčce a pronájmu“ nabírají obrátky, přesto budou vítána ke společnému boji i jejich vojska. Kancléř A. Hitler dodal potřebný impulz počátkem prosince 1941 v Říšském sněmu vyhlášením války USA.
Po odražení nepřítele od Moskvy vrchní velitel DRRA Stalin 10. ledna 1942 nařídil „do konce roku 1942 úplné vítězství nad nepřítelem“. Nestalo se tak a když koncem roku nastaly rozpory s vládou Velké Británie kvůli lokaci a termínu invaze Západních spojenců do Evropy, Stalin 21. ledna 1943 na jednání Hlavního stanu DRRA řekl: „Zvítězíme, o tom není pochyb… V zahraničí si leckdo myslel a myslí, že nás válka zcela vyčerpá. Že budeme tak vysíleni, že ztratíme vliv na mezinárodní politiku, ztratíme autoritu a nám, byť neporaženým, potom budou diktovány podmínky. Proto musíme dojít do Západní Evropy s armádou zakalenou v bojích. Ať si nám pak zkusí páni Churchillové diktovat podmínky…!“
V srpnu 1943 přinesla vítězná bitva DRRA u Kurska zásadní obrat v průběhu války. Nyní rudoarmějci pochodují, ale na západ a nepřítel je z území SSSR postupně eliminován. Před překročením státní hranice SSSR náměstek lidového komisaře zahraničních věcí M. M. Litvinov 18. října 1943 navrhl oficiálně prezentovat výjezd Rudé armády do evropských států heslem „Osvoboditelský pochod do východní a střední Evropy“. Maršál Stalin při vědomí, že cíle 1. etapy „Operace GROZA““ budou splněny, návrh schválil a 1. května 1944 podepsal rozkaz Státního výboru obrany „O osvobození Evropy“. V červnu 1944 ho jen částečně narušila invaze Západních spojenců do Francie. V mohutném propagandistickém oslavném oblaku, nad nímž rudě září nápis „osvobození hrdinnou Rudou armádou“, si vláda SSSR podmanila řadu evropských států. V květnu 1945 válka v Evropě skončila. Přesto, že ji DRRA celou „osvobodit“ nestihla, po příjezdu jugoslávské delegace do Moskvy 10. června 1946 maršál Stalin ujistil maršála Tita: „Celé Německo musí být naše, sovětské, komunistické!“
Jelikož za řízení sovětské politické věrchušky uchvatitelské činy komunistů ve státech obsazených Rudou armádou je změnily na státy lidově-demokratické, bývalí Západní spojenci nemlčeli, a proto maršál Stalin uznal zásluhy na osvobození Evropy jen DRRA. O to více usiloval o splnění „VELKÉ PŘÍSAHY“, což umožní „Operace „GROZA 2““. Do Moskvy 8. ledna 1951 přijíždí v přísném utajení delegace pěti lidově-demokratických států. Generalissimus Stalin, v projevu mimo jiné uvedl: „V Koreji Američané nemají odvahu použít nukleární zbraně, nepoužijí je proti nám ani v Evropě - už proto ne, že je máme i my. Vojska OSN vedená Amerikou v Koreji nedokázala dva měsíce přejít do protiútoku. Naše ofenziva v Evropě by tedy skončila dříve, než americká vojska ve větším počtu dorazí z USA na evropský kontinent. Žádná evropská armáda není schopná postavit se na odpor našim vojskům. Máme jasnou převahu, která však může trvat jen 3-4 roky. Toto období je třeba využít k přípravě. Proto jsme vás svolali. Bude to jedinečná příležitost rozšířit socializmus do celé Evropy, zvláště nyní, když je francouzský a italský lid připraven uvítat své osvoboditele… komunisté jsou povinni využít této jedinečné a historicky neopakovatelné příležitosti k vítězství socializmu v Evropě…“ SSSR již má atomovou zbraň, disponuje více než 14 000 vojenskými letadly a několika tisíci nových tanků T-54. Po vítězství komunistů v Čínské lidové republice společné ozbrojené síly pokryjí pozemními vojsky celou Euroasii, takže v roce 1954 začne ozbrojená konfrontace s kapitalistickým světem!
Jenže nezačala, počátkem března 1953 operaci pozastavila smrt generalissima Stalina. Její idea přesto žije dál, přežila Chruščova a na podzim 1964 prohlásil generální tajemník ÚV KSSS Brežněv: „My, přesvědčením a srdcem internacionalisté do morku kostí, nemůžeme být a nikdy nebudeme lhostejní k osudům socialistické výstavby v ostatních zemích, k všeobecné podpoře socializmu a komunizmu na Zemi.“ „Operace „GROZA 2““ je oživena podle nového zámyslu: „Sovětské plány strategického rozvinutí ozbrojených sil pro vedení útočné války proti armádám NATO“. Prezídium ÚV KSSS zvýšilo výdaje na zbrojení, čímž v roce 1969 vyrovnalo sovětskou vojenskou paritu s USA. Velitel Varšavské smlouvy ujistil sovětskou vládu, že armády smlouvy, které disponují více, než 20 000 tanky, 7 900 letadly a arzenálem taktických jaderných raket, dosáhnou pobřeží Atlantického oceánu ještě před příjezdem vojenských posil z USA. Koncem 70.let je vše připraveno, avšak jakmile defektor, náčelník Oddílu všeobecného plánování 1. správy Generálního štábu Polské lidové armády, plukovník R. Kukliňski během roku 1981 dokončil pro velení NATO předávku cca 40 000 stran tajných informací včetně dokumentace plánu „Operace „GROZA 2““, tím ji definitivně pohřbil.
Zdroje:
Stalin, I.: Sočiněnija. T.6.Izdatělstvo „OGIZ“. M.-1947.
Volkogonov, D.: lenin- počátek teroru. Nakladatelství „Dialog“. Liberec-1996.
Kuzněcov, I.: Zaskrečjonnyje tragedii sovětskoj istorii. „KAMUNIKAT“. Minsk-2006.
Moškin, S.: „Naša armija gotoviťsa k napaděniju…“.Sovětskaja vojennaja propaganda nakanuně vojny. Žurnal „Svobodnaja mysl“. No6/2007.
Plan „GROZA“ napaděnija SSSR na Gěrmaniju., https://dudkinvitaly.livejournal.com/345539.html (citace originálu z Ústředního archivu Ministerstva obrany SSSR)
Bunič, I.: Operacija „groza“. Ošibka Stalina. Izdatělstvo „JAUZA“. M.-2004.
Višněvskij, V.: „…Sami pěrejďom v napaděnije“. Iz dněvnikov 1939-1941 godov. Žurnal „Moskva“, No5. 1995 g.
Mělťuchov, M.: Upuščennyj šans Stalina. Sovětskij Sojuz i borba za Jevropu:1939-1941. (Dokuměnty, fakty, sužděnija). „VĚČE“. M.- 2000.
Pospělov, P.: Pěredovaja staťja „Pravda“, No1 ot 4. janvarja 1941.
Solonin, M.: „K kakoj vojně gotovilsa Stalin? Novyje dokuměnty iz rossijskich archivov“. „DELFI“ 5 maja 2016.
Sěrďukov, A. i drugije. Vělikaja Otěčestvěnnaja vojna 1941-1945 godov v dvěnadcati tomach. T.1. „Vojennoje izdatělstvo“. M.-2011-2015
Ivanov, S.: Načalnyj pěriod vojny. Izdatělstvo „VOJENIZDAT“ M.-1974.
Samosnov, A.: Altěrnativnaja istorija: vozmožen li byl „krasnyj blickrig?“. Žurnal „Vojennoje obozrěnije“ 21 ijuňa 2011., https://topwar.ru/5226-alternativnaya-istoriya-vozmozhen-li-byl-krasnyy-blickrig.html
Sokolov, B.: Buďonnyj: Krasnyj Mjurat. Izdatělstvo „Molodaja gvardija“. M. 2007.
Džilas, M.: Lico totalitarizma. Izdatělstvo „Novosti“. M.-1992.
Stalin, I.: Sočiněnija.T.15. Izatělstvo „Pisatěl“. M.-1997.
Danilov, A., Pyžikov, A.: Rožděnije „schvěrchděržavy“. SSSR v pěrvyje poslevojennyje gody. Izdatělstvo „ROSSPEN“. M.-2001 g.
Zubov, A. i dr.: Istorija Rossii. XX věk: 1939 - 2007. Izdatělstvo „ASTRĚL“. M.-2010.
Brežněv, L.: Leninskim kursom. Rěči i stati. T.2. Izdatělstvo „POLITIZDAT.“ M.-1970.
Panov, S.: Ryšard Kuklinskij: pěrvyj polskij oficer NATO., https://vk.com/@catx2-ryshard-kuklinskii-pervyi-polskii-oficer-nato
