Článek
Karel
jednoho dne po výletě za praváky seděli kamarádi spolu u stolu a usrkávali kávu. Po celodenním chozenív lese jim všem přišlo docela vhod, ale nejen jim.
Vosy poletujícíkolem, přivábené vůní sladkého cukru zkoumaly jak se dostat na sladkou pochoutku. Za chvilku jižnestačilo rukama se ohánět se a plašit vosy, začalo jit do tuhého. .Vosy, zlákané neodolatelnou vůni sladkostí nalétávaly čím dál tím zuřivěji.
Dnes jižnevím koho napadlo začít s „tleskáním“, ale asi jsem to byl jákdo prvnítleskl a z rukou vypadla jedna vosa bez života a dlaně bez újmy žihadla .Vim jen, že po druhé úspěšnem zakončeníse přidal Mirek, a taktéždvětlesknutí a dvěnenasytné vosy se kácely k zemi.
Po Mirkovi skusil štěstí i Tomáš a nic se nastalo jen o další vosu méně.
Jenže pak začal Karel.
Celý princip tlesku je vlastně velmi jednoduchý, zaměřit letící vosu, tlesknout a rychle po zmáčknutí zase dlaně povolit a nechat tlakovou vlnou ochromený hmyz propadnout na zem.
Jenže to Karel nepostřehl .
Zaměřil obtěžující vosu , tleskl a.. podržel spojené dlaně o okamžik déle než bylo potřeba.
Vzápětí se ozval srdcervouci řev a to potom co se po tlesknutí vosa vzpamatovala a začala pracovat svou hroznou zbraní. Žíhala žihadlem jako o život, ale o ten ji šlo. Nakonec stejně prohrála. Jen následky žihadla na sebe nenechaly dlouho čekat. Dlaň začala rychle měnit svou velikost přímo před očima a v očích Káji se objevily i slzicky.
Všichni přispěchali s nezištnou pomocí pro svého postiženého kamaráda,nabízeli na pomoc to co znali, že funguje na žihadelní otok.
A tak přikládali cibuli, česnek, jenže nejlépe funguje osvědčený ocet a chladná voda.
Asi po hodině bylo vyhráno ,ocet ztlumil otok a dlaň začala být opět pohyblivá. …
