Článek
Debut Michala Prokopa a Framus Five z roku 1969 má název Blues in Soul, a je zcela přesný. V souladu nejen s dobovými trendy, které přály ve světě i u nás černé hudbě, ale také se vkusem samotného zpěváka, pro něhož byl hlavním vzorem Ray Charles, se kapela zaměřila na převzatý souolový repertoár s letmým otiskem blues. Druhé album kapely Město ER šlo jinou cestou, bylo zčásti konceptuálním artrockovým projektem, který zabral celou jednu stranu alba a skladbu otextoval básník Josef Kainar.
Album se stalo milníkem českého rocku, ale současně paradoxně označilo konec první fáze kapely. Vyšlo se značným zpožděním až roku 1972, kdy už kapela Framus Five fakticky neexistovala (totéž se stalo i kapele Flamengo s jejím klíčovým albem Kuře v hodinkách, shodou okolností také otextovaným Josefem Kainarem). Normalizace, která se v Československu rozhořela po srpnové okupaci v roce 1968, přinesla nové podmínky, které pro rockové kapely znamenaly existenciální ohrožení.
Zásadním opatřením byl absolutní zákaz anglických názvů kapel a skladeb, včetně zpěvu v angličtině. Tyto politické represe a s nimi spojená (auto)cenzura vedly k rozpadu Framus Five, což v roce 1971 ukončilo jejich slibnou kariéru. Prokop se ocitl v situaci, kdy musel najít cestu, jak se na hudební scéně udržet. To ho vedlo k přechodu do prostředí středněproudé pop music.
Angažoval se v divadle Semafor, kde v roce 1972 měla premiéru vůbec nejúspěšnější hra v historii divadla Kytice. Michal Prokop v ní dostal velkou roli. Prokop sice hovoří o tom, že působit na tak slavných divadelních prknech pro něj byla velká čest a chodil si do tohoto „ostrůvku normality“ vyčistit hlavu, je ale jisté, že šlo spíše o z nouze ctnost, jeho pravé místo nepochybně bylo na rockových pódiích.
Paralelně s hraním v Semaforu Michal Prokop ještě působil na scéně vyslovené „popiny“. Jednak v rámci orchestru Ladislava Štaidla doprovázel na více než měsíčním turné po západním Německu jako vokální sborista Karla Gotta, jednak, jako partner (sám Prokop říká „jako béčko“), s nímž zpívala duety a sám měl v jejím programu několik sólových čísel, s Hanou Zagorovou. Tato angažmá mu sice přidala na dobově podmíněné umělecké frustraci, ale pomohla mu se pragmaticky uživit v oboru a nádavkem se dostat i na takzvaný „Západ“.
Normalizace zdaleka nejen Michala Prokopa, ale většinu populárních umělců donutila k různé míře vnitřních kompromisů a ohýbání páteře. Prokopovo angažmá v pop music bylo bezesporu veřejným projevem tohoto boje a vnitřního rozkladu, kterým si musel projít, aby se mohl nakonec vrátit ke své původní umělecké vizi. Na rozdíl od některých jiných kolegů je na toto téma ochoten s dnešním odstupem otevřeně mluvit - stejně jako o ponížení, které vnímá skrze podpis tzv. Anticharty v roce 1977.
Sám Michal Prokop na toto téma řekl pro dokument Paměti národa: „Nevzpomíná se na to dobře. Ale když bych měl upřímně zvážit, a teď říkám, co jsem ještě nikomu neřekl, co byla moje největší chyba v životě, tak si myslím, že to bylo rozpuštění Framusu. To odstartovalo celý ten sešup, který mířil až k té antichartě. To už byl poslední kamínek. Bylo to, pravda, vyvrcholení hodně hnusné, ale myslím, že nic není jen tak samo o sobě.“
Po letech strávených v popové branži se Michal Prokop rozhodl zkusit vrátit ke svým kořenům a na konci 70. let obnovil Framus 5. Prvním albem, které vyšlo z tohoto znovuzrození, bylo Holubí Dante z roku 1980. Přes svoji neujasněnost a bruslení mezi různými žánry od rocku přes soul až po pop rock je historická úloha alba Holubí Dante jednoznačně pozitivní: signalizuje totiž zpěvákův návrat tam, kam patří, totiž na rockovou scénu.
ten byl plně dokonán s následující deskou Kolej Yesterday, která vyšla v roce 1984. Přestože někteří posluchači i lidé z hudební scény měli Michalu Prokopovi za zlé, že převzal do obnoveného Framusu 5 (slovo „Five“ nesmělo být používáno) některé členy kapely ETC… Vladimíra Mišíka, jenž právě procházel nelehkým obdobím absolutního zákazu umělecké činnosti, a že Mišíkův houslista Jan Hrubý Prokopovo album poznamenal velice silně, z dnešního odstupu už tyto dobové marginálie nikdo příliš nevnímá - zbylo jen jedno z nejkvalitnějších českých rockových alb s řadou hitů, bez kterých se dodnes neobejde žádný Prokopův koncert.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michal_Prokop
https://www.michalprokop.cz/cs/interpret/framus-five
https://www.pametnaroda.cz/cs/prokop-michal-1946
https://www.youtube.com/watch?v=3gOSPzLi1rk
https://plus.rozhlas.cz/michal-prokop-normalizace-nam-zlomila-vaz-vic-nez-padesata-leta-kdy-bylo-jasne-8425079
https://musicserver.cz/clanek/76143/michal-prokop-clovek-citi-ze-dole-pod-podiem-jsou-lidi-radi-spolu/
https://www.casopismuzikus.cz/workshopy/pribeh-jedne-desky-michal-prokop-framus-five-kolej-yesterday-1984
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-vrchol-bidy-popu-byl-rok-1974-brodil-jsem-se-bahnem-vzpomina-michal-prokop-40345058
https://www.expresfm.cz/rozhovory/michal-prokop-nedovedl-jsem-si-predstavit-ze-bych-po-sedmdesatce-mohl-jeste-trdlovat-na-jevisti/
