Článek
Pozorujete, jak se OSN vytrácí z mezinárodních vztahů? Základním principem, na kterém stál systém spojených národů, byl odvozen od výsledků poslední světové války. Předpokládalo se, že vítězné mocnosti budou natolik zdrženlivé, rozvážné, morálně odpovědné a oddané základním lidským právům, že jim lze svěřit odpovědnost za udržování světové bezpečnosti. Získaly proto stálé místo v Radě bezpečnosti OSN. Za hlavní příčinu válek se tehdy považovala územní agrese – tedy situace, kdy stát vojenskou silou obsadí cizí území. Úkolem velmocí bylo zajistit, aby k takovému jednání nedocházelo. Tento princip se částečně obcházel konceptem „sfér vlivu“, jak to údajně formuloval Brežněv: „Silné státy dělají, co chtějí, slabé státy dělají, co musí.“
Tato hra skončila po ukončení studené války. Leckdo se domníval, že nastává doba, kdy se budou státy svobodně rozhodovat samy podle svých zájmů. Snad to nějakou dobu platilo, ale už to neplatí. V roce 2014 došlo k zásadnímu zlomu. Územní agrese Ruské federace proti Ukrajině otřásla světovým pořádkem založeným na Chartě OSN. Jestliže jeden z garantů globální bezpečnosti použije sílu k anexi cizího území, nelze nadále vítězným mocnostem důvěřovat. Henry Kissinger tehdy varoval, že pokud nikomu nestojí za to bránit existující pravidla, světový řád se zhroutí. A tehdejší politikové zbaběle nic neudělali, jednotní v bezradnosti. Zánik mezinárodního řádu ovšem nenastává ze dne na den. Trvalo dalších osm let, než Ruská federace opět sáhla k územní agresi.
Když přestanou platit mezinárodní pravidla, platí pouze právo silnějšího. Pokud hrozí zhoršení bezpečnostní situace, vyvozují z toho silné státy jediný závěr: je třeba preventivně silou eliminovat velká rizika dříve, než se naplní.
Jestliže se naplňují varování o blížícím se velkém konfliktu, a pokud NATO tvrdí, že se musíme urychleně připravit na rozsáhlou, desetiletí trvající konfrontaci a že musíme nyní v době, kdy se ještě neválčí, přejít na válečnou produkci zbraní, pak nová situace bez pravidel mnohé události vysvětluje.
Změny v globálním pořádku symbolicky znázornil izraelský velvyslanec při OSN Gilad Erdan, když demonstrativně skartoval Chartu OSN.
Když jedna z mocností, která měla pravidla hájit, přestane tato pravidla respektovat, stává se to nebezpečně nakažlivým. Když nedodržuje pravidla jeden, proč by je měl dodržovat kdokoli jiný? Příkladem je zničení zařízení na produkci jaderných zbraní v Íránu „půlnočním kladivem“. Pokud už nefunguje OSN, plně to odpovídá novému globálnímu prostředí.
Slabým státům z toho plyne jednoznačné ponaučení: okamžitě přejít na válečnou výrobu a zbrojit proti bezohlednosti mocných.
Pro teoretiky mezinárodních vztahů z toho plyne úkol navrhnout nový systém globální bezpečnosti pro období po odeznění současného napětí. Například by se dalo uvažovat o tom, že na podobném principu, jako jsou antimonopolní opatření, by se velmoci rozdělily na menší části, nebo by byly pod mezinárodní kontrolou. Místo dosavadního valného shromáždění OSN by mohl fungovat dvoukomorový systém. Rada bezpečnosti by mohla být nahrazena dvěma orgány – výkonným a soudním – které by odrážely dělbu moci.
A konečně – mírotvorci by si měli přiznat jedno: pokud chtějí omezovat zbrojení, musí zároveň otevřeně říci, že chtějí omezit státní suverenitu. Slabé státy totiž dělají to, co musí.
