Článek
Anne Sophie Mutter
*29.6. 1963
Její housle rezonují se srdcem posluchačů již pět dekád. Že jsem to přehnal a že je to nějak moc? Ale ono to není moc. Její kariéra začala velmi brzy. Zde jí bylo devět let.
A v jejích třinácti letech došlo k jednomu nečekanému setkání, které velmi zásadně pomohlo její kariéře. Anne-Sophie potkala svého životního učitele a mentora, který ji naučil principy svojí práce a zásadně ovlivnil její kariéru. Ten mentor nebyl nikdo jiný než stárnoucí Herbert von Karajan.
Jsou zde zvláštní aspekty v Krajanově povaze. Říkalo se o něm, že je to zcela nesoudný ničitel umělců a že jeho nároky, které navíc prosazoval poměrně drsně feudálním způsobem, jsou tak velké, že se to nedalo zvládat. Na stranu druhou, on prý chápal, že mají mladí umělci strach. Tyto zvěsti jsou zcela proti sobě a já se v nich neumím orientovat.
Je zde taková věc, že se stávalo, že on poznal, že má někdo výjimečný talent. A to on někdy poznal během chvíle jako zrovna v případě Anne-Sophie. Zlí jazykové říkali, že když se tohle stalo, stali jste se jeho domácím mazlíčkem, asi tak něco jako koťátko. Zapomíná se, že on měl ale úplně ty největší nároky sám na sebe.
Ta jeho tolik zdůrazňovaná arogance a panovačnost myslím souvisely také s tím, že on se neuměl nikdy zastavit a pracoval snad i ve spánku. Jeho oddanost hudbě byla určujícím faktorem v životě a myslím si, že když měl pocit, že tomu někdo nedává dost, že se mu to nelíbilo. Je ale určitě pravda, že některé nároky, hlavně na pěvce, byly opravdu někdy nerealistické.
Když ale Anne-Sophie vzpomíná na setkání se starým sekerníkem, zmocní se nás pochybnost, kdo byl vlastně čí mazlíček. Myslím si, že Karajana měla Anne-Sophie docela slušně ochočeného. Na stranu druhou to pro ni znamenalo vojnu jako řemen. On ji sice přijal téměř jako svoji dceru, ale nikdy jí nic neslevil.
Její kouzelné vzpomínky, jak s ním létala vrtulníkem lyžovat na ledovec, jsou velmi roztomilé. Pro takovou mladou holku to muselo být něco úžasného.
Zde bych zmínil jednu starou vzpomínku. Zdůraznil bych, že je to zcela bez záruky a že vůbec nevím, zda ten hudebník byl to, co tvrdil. Vzpomínal, jak Anne-Sophie řešila úlohu do školy z matematiky. Bylo mimo Karajanovu rozlišovací schopnost, že by si s ní na to sedl sám. Dopadlo to tak, že prý ta úloha byla tak těžká, že to nakonec řešila půlka filharmonie. Je to krásně lidské a není-li to pravda, je to báječně vymyšleno.
Karajanovo školení pak jednoho dne skončilo a on byl na posledních koncertech, které spolu odehráli, tím druhým umělcem na pódiu, pouhým doprovázejícím dirigentem.
Tady doporučuji pozornosti jejich společný Beethovenův houslový koncert. Možná to nebude ta nejlepší možná interpretace, ale Karajan Anne-Sophie opravdu doprovází. Mimo zcela mimořádné senzitivity, je zde jedna zvláštní věc. Než vám to prozradím, nezkusíte to uhodnout?
Karajan má otevřené oči a dívá se na sólistku. On na konci kariéry oči otevíral docela často.
Na úplně posledních společných vystoupeních byl maestro již velmi vážně nemocen. V jednom záběru je vidět Karajanova až otcovská pýcha na výkonem jeho mladé žákyně a též slzy dojetí – na rozloučenou. Bohužel zmíněné video se mi nezdařilo najít. Zřejmě zmizelo někde v hlubinách YT.
Přikládám jiné video, Vivaldi, „Čtvero ročních dob, léto“. Významný dirigent Christian Thielemann vzpomínal, že při jednom z těchto vystoupení hrál v orchestru cello. Karajan tím sezením u cembala maskoval strašné bolesti a on jako cellista nevěděl, čeho se má chytit.
Když Karajan cítil, že se jeho čas krátí, nechal Anne-Sophie, aby rozepjala křídla a letěla slávě v ústrety. A ona letěla. Spolupracovala s těmi nejlepšími dirigenty a tělesy. Pořídila mnoho báječných nahrávek. Zde si dovolím malé rýpnutí, že i ona je v posledních letech malinko unavená a bohužel poněkud slevila z nároků stylu práce svého mentora. Ale stále její jméno zaručuje určitou úroveň kvality vzdor určité únavě. Navíc se mi zdá, že se opět vrací k původním vysokým standardům interpretace.
Myslím si, že zmíněná kritika zaznívá zčásti i proto, že se nám Anne-Sophie dala tak trochu na lehkou múzu. Zde s Johnem Williamsem. Mívám občas dojem, zda zmínění kritici v záchvatu purismu nakonec klasické hudbě spíše neškodí. Poslechneš si Harryho Pottera? „Ty jo, to bylo ale super. Nyní zkusíme třeba Beethovena. Sice si nepamatuji, co v Bradavicích učil, ale když se mi to bude líbit, jistě si to dohledám!“
A my zde nebudeme opisovat z Wikipedie a jenom připomeneme, že Anne-Sophie je po smrti svého prvního chotě Detlefa Wunderlicha, se kterým měla dvě děti, aktivní v různých nadacích bojujících proti rakovině.
Velkou pozornost, ba skandální pozornost budil její vztah s André Previnem, který je, řekněme, nepatrně starší než ona (34 let). Anne-Sophie se s Previnem rozvedla v roce 2006, ale manželé zůstali přáteli.
Z drbů bych ještě zmínil, že zcela zásadně vystupuje v šatech bez ramínek. Potřebuje prý vnímat vibrace svých Stradivárek na kůži.
Nyní žije v Mnichově a mimo hry na housle a výuky na tento nástroj zaznamenala též úspěchy v roli babičky svým vnoučatům.
Navíc, tolikrát zmiňovaná schovívavost k vlastním výkonům je poměrně relativní. A my to nyní na závěr zhodnotíme při poslechu „Ronda-Capricciosa“ Camilla Saint-Saënse.
„Vážená Anne-Sophie, přeji ti k dnešním narozeninám hodně zdraví a štěstí!“
Další zdroje
Podrobný životopis – zde
Oficiální stránky – zde
Classic FM – zde
