Arturo Toscanini, poněkud vzteklý dirigent

Arturo Toscanini se narodil v Parmě do rodiny krejčího. Získal stipendium na tamní konzervatoři, kde studoval hru na violoncello. Život na konzervatoři byl drsný a disciplína velmi přísná. Studenti během zimního období dostávali k jídlu pouze ryby, což vedlo k tomu, že Toscanini do konce života nesnášel cokoli, co by rybu, byť jen připomínalo.

V roce 1886 podnikl turné do Brazílie. Dne 25. června 1886, v pouhých 19 letech, neočekávaně debutoval jako dirigent opery Aida v Riu de Janeiru. Zaskočil za dirigenta, který odstoupil z osobních důvodů. Tato událost se stala legendární a později byla ztvárněna ve filmu Mladý Toscanini (1988) režiséra Franca Zeffirelliho.

Po návratu do Itálie se Toscanini plně zaměřil na dirigování. V listopadu 1886 debutoval v Turíně a o několik měsíců později, 27. února 1887, poprvé dirigoval v La Scale operu Edmea od Alfreda Catalaniho. Nadále však hrál na violoncello a byl účasten premiéry Verdiho opery Otello 5. února 1887 v Teatro La Scala. Verdiho důslednost a kritika dirigentů ovlivnily mladého Toscaniniho, který si osvojil přísné principy respektující skladatelovu vůli.

Toscanini působil v La Scale až do roku 1908 jako hudební ředitel. Kromě toho dirigoval i mimo Itálii, což mu zajistilo mezinárodní renomé. Do La Scaly se však vracel i v pozdějších letech, například po druhé světové válce při znovuotevření rekonstruované budovy.

Americké období

V roce 1908 nastoupil Toscanini jako šéfdirigent do Metropolitní opery v New Yorku. Společně s impresáriem Giuliem Gatti-Casazzou nastavili standardy, které v MET platí dodnes. V roce 1930 se Toscanini rozhodl opustit Itálii kvůli Mussoliniho režimu a usadil se v USA.

Ve Spojených státech dirigoval Newyorskou filharmonii, ale v roce 1936 z tohoto postu odstoupil. Na podnět Davida Sarnoffa, manažera společnosti RCA Victor, založil NBC Symphony Orchestra, kde působil až do konce života. Pro společnost RCA potom nahrával. Je zde legenda, kterou neumím potvrdit, že Toscanini urychlil nástup LP desek, ke kerým byla u společnosti RCA nedůvěra. Toscanini údajně zjistil, že nahrávání na LP desky nepřináší taková omezení jako nahrávání na desky standardní (šelakové, 78 rpm) a vysvětlil to vedení společnosti svým klasickým výbuchem vzteku. Nevím, zda je to pravda, ale docela bych tomu věřil.

Toscanini dirigoval 25. 4. 1926 premiéru Pucciniho opery Turandot po skladatelově smrti. Po árii „Tu che di gel sei cinta“ zastavil orchestr a pronesl: „Na tomto místě maestro zemřel.“ Tento dramatický moment dodnes patří k nejvýznamnějším událostem operní historie. Opona byla spuštěna a představení ukončeno. Teprve následné reprízy obsahovaly Alfanovo zakončení v podobě, jak ho dnes známe.

Toscanini dirigoval bez brýlí a všechny partitury znal zpaměti. Tato schopnost ho neopustila až do roku 1954, kdy ho na koncertě zradila paměť. Po tomto incidentu se rozhodl odejít z koncertního života a o tři roky později zemřel.

V paměti měl prý až 80 oper a desítky koncertů.

Arturo Toscanini byl od roku 1897 ženat s Carlou de Martini, se kterou zůstal až do její smrti v roce 1951. Pár měl čtyři děti: syna Waltera, dceru Wally, syna Giorgia, který bohužel zemřel v dětském věku na záškrt, a dceru Wandu, která se později stala manželkou slavného klavíristy Vladimira Horowitze. Je však nutné poznamenat, že manželská věrnost nepatřila mezi Toscaniniho silné stránky, což lze do jisté míry přičíst jeho bouřlivé povaze a charismatickému temperamentu. Byl přeci Ital, že?

Toscaniniho odkaz žije dodnes jako symbol důslednosti, věrnosti partituře a hlubokého respektu ke skladatelům.

Nyní opustíme strohá data a zkusíme pár osobních dojmů.

Toscanini dává odpověď na otázku, zda je možné slyšet někoho dirigovat orchestr. Rozhodně si myslím, že Toscaniniho jsem dirigovat určitě slyšel. Zdá se mi, že Toscanini má orchestr za všech okolností přímo na taktovce. On je zakladatelem moderního přístupu k hudbě, který spočívá v respektování přání skladatele a striktního držení se partitury. Jak bylo řečeno, on znal Verdiho osobně, znal jeho přání a názory na některé věci. Dirigoval některé Pucciniho premiéry. Od toho se ledacos odvíjí. On věděl věci, které jiní dirigenti nevědí. Byl geniální.

Orchestr na taktovce. Nemyslím si, že je to jen můj dojem.

Jeho styl práce byl velmi autoritativní a nebylo to asi úplně příjemné. Byl prostě „poněkud vzteklý“. Ema Destinnová pro něj vymyslela krásnou přezdívku „Vztekanini“. Jeho návaly vzteku vstoupily do dějin. Lámal taktovky jako na běžícím pásu. Členové souboru (Ramon Vinay a spol.) mu tedy koupili ocelovou a nezlomitelnou. Prý si jí Toscanini moc pochvaloval. Také je třeba zmínit zlatou taktovku, kterou Toscanini dostal k nějakým narozeninám od Destinnové a spol. Jedná-li se o dvě taktovky k různým událostem, nebo o jednu v různých verzích příběhu, nejsem schopen prověřit.

Zde bych uvedl příklad velmi nepříjemné zkoušky. Chudáci basisté, asi bych na jejich místě utekl s brekem. Toscanini tady „vzteky leze po zdi“. Navíc nevím, zda má pravdu. Basová vlna zvuku se šíří prostorem prostě pomaleji a basová sekce je od dirigenta nejdále. Rozdíly mohou být řádově milisekundy a já nevím, zda se tohle opravdu řeší.

Jeho perfekcionismus, konflikty s pěveckými hvězdami, které posílal do háje, že jeho zajímá hudba, a ne jejich ego, zanechaly nesmazatelnou stopu v dějinách hudby. A já ho velmi obdivuji.

Mám tady další unikátní telecast recording

Nahrávky Artura Toscaniniho

Úvod

Nahrávky Artura Toscaniniho jsou kapitolou samy o sobě. Tento génius neměl nahrávání rád, přesto se dochovalo mnoho jeho interpretací, které mají nevyčíslitelnou historickou hodnotu. Avšak kvalita těchto záznamů není pro audiofily; technická omezení doby jsou neoddiskutovatelná. Pro milovníky hifi zvuku je třeba přijmout, že tohle je Toscanini. Lepší to nebude a je nutné se s tím vyrovnat. To ale nic neubírá na hodnotě jeho umění.

My si uvedeme jen některé příklady:

Otello, Arturo Toscanini, NBC Symphony Orchestra, Ramón Vinay, Giuseppe Valdengo, Herva Nelli

Verdi – Otello, Label: RCA Red Seal – LM-6107

Tato nahrávka je fascinující kombinací uměleckého výkonu a technických kompromisů. Ramón Vinay zde září a Toscanini z něj dostal maximum. Samozřejmě, existují alternativy, jako je verze s dirigentem Fritzem Buschem, který mimo Vinaye dále obsadil Licii Albanese a Leonarda Warrena, ale technická stránka této nahrávky je doslova katastrofální. Poslouchat ji je náročné, i pro zkušené uši. Toscaniniho Otello je jiný, dirigentské vedení je jistější a i když možná není technicky dokonalý, je to kus historie, který si zaslouží pozornost. Zde je to k poslechu.

Lidí, kteří tvrdili, že nebudou hrůzně technicky nekvalitní Toscaniniho nahrávku Otella poslouchat, znám několik. On jim to ale Ramon Vinay vysvětlil sám.

Verdiho Requiem

Requiem, Verdi, Verdi, Toscanini, Herva Nelli, Giuseppe di Stefano, Cesare Siepi

Label: RCA Red Seal – RB-16131/2

Jedním slovem – dechberoucí. Mladý Giuseppe di Stefano, Cesare Siepi a Shawův sbor dávají této nahrávce neuvěřitelnou energii. Ano, Herva Nelli není vždy perfektní a některé části, jako „Dies Irae“, mohou znít drsně. Ale komu to vadí? Je to Toscanini ve své největší síle. Tato nahrávka je jednoduše ikonická. K poslechu jsem to nalezl zde.

Při prohledávání YT jsem narazil na fragment ještě další nahrávky pod Toscaniniho vedením z La Scaly 1950 (Cloe Elmo, Renata Tebaldi, Cesare Siepi a Giacinto Prandelli). Zdá se, že to existuje jako komplet. V sopránovém partu zde září Renata Tebaldi.

Beethovenův cyklus symfonií

Toscaniniho Beethovenův cyklus je často diskutován. Nahrávky vznikaly za různých okolností, a tak mohou být kvalitou nevyrovnané. Přesto obsahují úžasné momenty.

Pastorální symfonie (6. symfonie) je absolutním vrcholem. Toscanini zde přináší neuvěřitelný klid a lyrickou krásu. Tato interpretace patří mezi moje nejoblíbenější.

Toscaniniho interpretace Dvořákovy symfonie „Z Nového světa“ je úchvatná. Přes technická omezení nahrávky vyniká její energie a hluboké pochopení hudebního materiálu. Tato nahrávka patří mezi ty, které se vrývají do paměti.

Dlužno podotknout, že moderní remasterovací techniky odvozené od umělé inteligence dávají příslib řešení technických aspektů těchto nahrávek.

Ottorino Respighi, Římské Pinie, telecast recording upravený AI.

Zdroje:

· Encyclopedia Britannica

· Archiv newyorské filharmonie

· Archiv Carnegie Hall

· Pbs.org

· Časopis Opera plus tento článek bych obzvláště vyzvedl. Obsahuje řadu neformálních vzpomínek.