Článek
Otto Klemperer (14. 5. 1885 – 6. 6. 1973)
Vzestupy a pády
Celý život trpěl bipolární poruchou. Koncem třicátých let mu byl diagnostikován nádor na mozku.
Proběhla úspěšná operace, která však nechala stopy – Klemperer do konce života chodil s hůlkou a na jeho sklonku jezdil na vozíku. Po operaci mozku se jeho depresivní stavy zhoršily a strávil několik let v psychiatrické léčebně. Když byl propuštěn, dostala místní policie mylnou informaci, že jde o nebezpečného vraha. Několik dní ho vyšetřovali, ale zjistili, že je neškodný, a propustili ho.
V roce 1951 si během představení zlomil nohu a devět měsíců strávil v nemocnici. V roce 1958 způsobil požár, když v posteli kouřil dýmku. Utrpěl těžké popáleniny, ze kterých se zotavoval rok.
Jeho život provázely období bez angažmá, kdy byl zcela zapomenut, i vrcholné okamžiky, kdy vedl prestižní orchestry. Pověstné byly jeho výbuchy vzteku a stavy letargie, kdy mu bylo vše jedno. Zlí jazykové tvrdí, že během některých nahrávacích sezení prospal celý proces a jen se na konci zeptal, jak to šlo. V posledních letech jeho tempa zpomalovala natolik, že některé nahrávky působí až nepřijatelně rozvlekle.
Život
Otto Klemperer se narodil 14. května 1885 ve Vratislavi do rodiny židovského obchodníka Nathana Klemperera. Nejprve studoval gymnázium v Hamburku, odkud v roce 1901 přešel na Hochovu konzervatoř ve Frankfurtu, kde studoval hru na klavír.
První dirigentské vystoupení považoval za náhodu a omyl. Dirigování původně nebylo jeho cílem, ale osud rozhodl jinak. Roku 1907 získal první angažmá v Novém pražském německém divadle. Klemperer osobně znal Gustava Mahlera, což ovlivnilo jeho dirigentský styl.
Následovala angažmá ve Štrasburku, Brémách, Hamburku a Kolíně nad Rýnem. Roku 1919 se oženil se sopranistkou Johannou Gaislerovou a konvertoval ke křesťanství. V letech 1924–1927 působil jako dirigent ve Wiesbadenu, poté převzal vedení berlínské opery.
Obával se nástupu nacismu, a tak roku 1933 emigroval do Los Angeles. V roce 1939 byl diagnostikován nádor na mozku a jeho zdravotní problémy začaly eskalovat.
V roce 1951 podepsal smlouvu s Walterem Leggem, ředitelem nahrávací společnosti EMI, a stal se doživotním šéfdirigentem Philharmonia Orchestra. (Osobnost hudebního producenta Waltera Legga je velmi kontroverzní a složitá. Článek o něm mám v přípravě.) Když Legge v roce 1964 ukončil financování orchestru, hudebníci se vzbouřili a pokračovali samostatně pod názvem New Philharmonia Orchestra, zvolili si Klemperera jako čestného šéfdirigenta a uvzdorovali to.
Poslední koncert dirigoval 26. září 1971. Zemřel 6. června 1973 ve spánku ve věku 88 let.
Nahrávky
Klemperer zanechal rozsáhlou diskografii. Jeho interpretace bývají zásadní a někdy kontroverzní. Zde jsou některé záznamy, které stojí za zmínku:
- Brahms: Symfonie č. 4 – Nahrávka v mono kvalitě, která ale stojí za poslech pro svou hloubku.
- Mozart: Kouzelná flétna (1964) – Jedno z definitivních provedení, není přehnaně pomalé, ač někteří kritici Klemperera tak vůbec míní.
- Obsazení: Nicolai Gedda, Gundula Janowitz, Walter Berry, Lucia Popp.
- Mozart: Così fan tutte (1972) – Velmi pomalé tempo, ale vokální výkony Margaret Price a Lucie Popp jsou excelentní.
- Beethoven: Symfonie č. 3 „Eroica“ – Klempererovo mistrovské uchopení Beethovenovy hudby.
- Mozart: Don Giovanni (1961) – Obsazení zahrnuje Nicolai Ghiaurova, Christu Ludwig a Mirellu Freni. Ačkoliv mě první poslech nezaujal, obsazení naznačuje kvalitní zpracování.
Otto Klemperer si zaslouží místo na hudebním Olympu. Navzdory osudovým ranám a rozporuplným momentům jeho interpretací je jeho odkaz nepřehlédnutelný. Za pokus rozhodně stojí – i když je třeba počítat s určitými specifiky jeho stylu.
Zdroje
- Encyclopedia Britannica
- New York Times
- Warner Classic
- More than notes (tento článek doporučuji pozornosti, podává doopravdy podrobné informace)
- Další bio zde