Leontyne Price – operní diva se dožívá 99 let

Osoba A: „Ahoj, co to píšeš?“

Osoba B: „Promiň, neotravuj, nemám na tebe čas! Píšu medailon jedné z nejvýznamnějších operních sopranistek XX. století, Leontyne Price!“

Osoba A: „Komuže? Leontýna Price? A to je prosím kdo? Nikdy jsem to jméno neslyšel.“

Osoba B: „Haha, moc vtipné. Nemusíš dávat najevo, že jsi ignorant!“

Osoba A: „No dovol, ignorant? Nemůžu za to, že neznám tu tvoji provinční vykvíkuli!“

Osoba B: „Ignorant a korunovaný! Mluvíš o osobě, která je držitelkou rekordu v délce potlesku v MET v roce 1961! Mluvíš o osobě, která otevírala novou budovu MET v roce 1966 v Lincoln Center operou, která byla napsána přímo pro ni!“

Osoba A: „To se mi nějak nezdá. Nikdy jsem o ní neslyšel. Podívám se do telefonu… Ach… opravdu!… Cože?!!!! 19 cen Grammy? Jak to, že jsem o ní nikdy neslyšel?“

Osoba B: „Není to všechno, podívej se dále…. Dozvíš se opravdu hodně zajímavých věcí.“

Osoba A: „Zdá se, že má doma určitě sklad medailí!“

Osoba B: „Haha… pravda! Ale medaile jsou jen kov. Spíše zacituj z životopisu!“

Osoba A:

· Mary Violet Leontyne Priceová, slavná černošská pěvkyně, se narodila 10. 2. 1927 v městečku Laurel v Mississippi, které bylo v té době rasově segregované.

· Její rodná ulice dnes nese její jméno.

· Otec byl tesař a matka porodní asistentka. Rodina byla velmi chudá a hluboce věřící.

· Vystudovala zpěv na hudební škole Juilliard. Na Juilliardu věděli, že mají v podstatě jeden z nejúžasnějších hlasů století. Slečna Leontyne to myslím věděla moc dobře také. Sebevědomí jí nikdy nechybělo!

· Její první operní role ve standardním divadle byla „Dialogy Karmelitek“ (Lidoine).

· Pak ji celostátní televize vybrala, aby zpívala Toscu anglicky v únoru 1955. Stát Mississippi to nevysílal (její rodný), protože je Afroameričanka. V roce 1956 vystupovala v NBC produkci Mozartovy „Kouzelné flétny“.

· Někdy v té době se seznámila s Herbertem von Karajanem a ten jí pomohl se prosadit. 2. 7. 1958 debutovala jako Aida ve Vídeňské Státní Opeře a o dva roky později v Covent Garden v téže roli (s Karajanem v zádech).

· Upoutala pozornost Metropolitní Opery, kde vystoupila v roli Leonory v „Il Trovatore“ 3. 1. 1961. Vedení MET chtělo „Aidu“. Ona ale vyhlásila, že nebude debutovat v roli otrokyně. (Je to zajímavé, protože později se s Aidou přímo ztotožnila.) Byl to dvojitý debut, její a italského tenoristy Franca Corelliho.

· Úspěch byl neuvěřitelný. Potlesk po árii „D´amor sull´ali rosee“ trval asi 42 minut (ve stoje).

· V roce 1966 byla pro ni napsána opera „Antony a Cleopatra“ – Samuel Barber. Premiéru tohoto díla zpívala v hlavní roli při otevírání nové MET v „Lincoln Center“.

· Její poslední divadelní vystoupení byla Aida v roce 1985. Byla to její 43. interpretace této role a celkově 203. večer ve verdiovském repertoáru v MET. Toto finální představení bylo zcela neuvěřitelné. Jí vůbec nebylo jedno, že je to poslední představení. Připomíná to emocionální explozi. Záběr na její oči plné slz je neobyčejně silný. Tady jí bylo 58 let. Ze začátku se, během ovací, tváří jako sfinga. Pak skloní hlavu a dojetí ji dostane. Oči ji zradily. V tu chvíli je jí vidět hluboko do duše.

· Pokračovala pak v recitálech a koncertních vystoupeních po celém světě. Leontyne naposledy oficiálně vystoupila 19. listopadu 1997, bylo jí 70 let. Po teroristickém útoku na WTC v roce 2001 vystoupila ještě jednou s písní „God bless America“. Bylo jí 74 let.

Osoba A (pokračování): „Musím říct, že je to impozantní životopis a myslím, že tak významnou umělkyni by měli všichni znát. Tady čtu o její odvaze vzdorovat rasistickým tendencím.“

Osoba B: „Už mi to věříš? Je zde jedna věc. U ní moje dráha operního fanouška začíná, to ona ze mě udělala milovníka klasické hudby a opery. Jsem jednou z obětí útočné zbraně, která má mnoho obětí po celém světě, která se jmenuje – hlas Leontyne Price. Jednou zkusíš a náhle se ocitneš v zajímavé společnosti lidí, kterým se stalo to stejné. Ten hlas ve spodní poloze chutná hořce, jako pravá černá káva, bez cukru… Hlas, který bez nejmenšího zaváhání stoupá vzhůru a rozlévá se jako stříbřitý paprsek mířící svou syrovou ženskostí hluboko do mojí duše.

Hlas, který rozpustí smutek, rozpustí bolest a že moje Parkinsonova choroba přináší bolesti opravdu hodně. Ten hlas mi vždy poskytne úlevu a nechá mi zapomenout na ošklivé starosti tam venku.

Osoba A: „Nyní zbývá jediná věc, musíš mi ji pustit. Na co, že tě to dostala? Chci to slyšet!“

Osoba B: „Dostala mě na crescendu z árie ‚Tacea la notte placida‘ z Verdiho ‚Trovatore‘.“

Vážená Leontyne, přeji vám k vašim devadesátým devátým narozeninám vše nejlepší a děkuji vám za dar hudby, který jste mi dala! Jste moje první operní láska, udělala jste ze mě to, co jsem! A já vám za to děkuji.

Váš oddaný fanoušek J. Zedník

Zdroje: