Článek
Nebudu reagovat přímo na desatero podniku M.'s K. Zareaguji ale na to, jak se na podobné situace může dívat české právo. Může restauratér nebo hoteliér zakázat vstup matce s miminkem, občanovi Ruské federace, adolescentovi pod 15 let a podobně?
Nedovolená diskriminace
Bezdůvodně zakázat vstup do restaurace nebo hotelu určité skupině spotřebitelů nelze. Restauratér si podobným zákazem může vysloužit od České obchodní inspekce pokutu až 3 miliony korun. Zákaz bezdůvodně diskriminovat spotřebitele na základě nejrůznějších kritérií (věk, pohlaví, náboženské vyznání, národnost…) vychází jednak z našeho ústavního pořádku, jednak z práva EU.
Jiná je situace, pokud je diskriminace odůvodněná. Tehdy restauratér vstup určité skupině spotřebitelů vstup do jeho podniku zakázat může. Co je však tím důvodem, pro který se diskriminace spotřebitele "ještě snese"?
Případy ze soudní praxe
Jako důvod neobstojí (prvoplánová) teze „Moje restaurace-moje jakákoliv pravidla. Nelíbí se Vám to? Běžte jinam!“, což v minulosti mnohokrát potvrdily české soudy, včetně nejvyšších instancí. Opačným přístupem bychom ospravedlňovali přístup některých živnostníků v období Protektorátu Čechy a Morava, kteří si také „vybírali zákazníky“. Na jakém klíči nechci radši ani rozepisovat.
Za každým restauratérovým zákazem/omezením vstupu určité skupině spotřebitelů musí být legitimní cíl (důvod), přičemž zákaz vstupu pro určitou skupinu spotřebitelů musí být nezbytným a přiměřeným prostředkem k dosažení tohoto cíle. Pokud restauratér může dosáhnout cíle mírnějším prostředkem, musí zvolit tento mírnější prostředek.
Nejvyšší správní soud v minulosti třeba řešil případ, kdy hoteliér provozoval wellness hotel s nudistickou zónou a zakázal vstup spotřebitelům mladším 15 let. V zásadě podle Nejvyššího správního soudu plošný „zákaz vstupu osob mladších 15 let představuje přiměřený a nezbytný prostředek vedoucí k cíli, kterým má být v případě tohoto typu hotelu zajištění klidného a tichého prostředí vhodného k relaxaci.“ Ve světle nedávných událostí podotýkám, že klid, který očekává spotřebitel ve wellness centru, není srovnatelný s klidem, který očekává spotřebitel v bistru/kavárně.
Nejvyšší správní soud v minulosti řešil také plošný zákaz vstupu do standardní restaurace (doslovné znění: „Tato restaurace není vhodná pro děti do 6 let v doprovodu rodičů z důvodu rušení ostatních a hotelových hostů. Vstup pouze pro dospělé a děti od 6 let v doprovodu rodičů.“) pro děti mladší 6 let. Uvedl k tomu, že aby restauratér dosáhl klidu pro své hosty, může zvolit mírnější prostředky, než je plošný zákaz, které povedou k témuž cíli. Jako příklad uvedl „vykázání, popř. omezení vstupu konkrétních dětí, které nad míru přiměřenou poměrům ruší ostatní hosty restaurace, popř. ohledně kterých lze mít vzhledem k jejich chování při vstupu do restaurace v tomto směru důvodné obavy.“ Provozovatel restaurace argumentoval tím, že jeho provozovnu navštěvují téměř výhradně osoby určitých kruhů, které si nepřejí být rušeny malými dětmi, což jako argument Nejvyšší správní soud zamítl.
Značný poprask způsobil v minulosti Ústavní soud, když se zastal hoteliéra, který odmítl ubytovávat občany Ruské federace, kteří se mu neupsali pod prohlášení, že odsuzují vojenskou agresi spočívající v anexi Krymu. Ač kritizovaný, doposud tento nález Ústavního soudu nebyl překonán žádným pozdějším rozhodnutím a jeho závěry jsou stále v platnosti.
Závěr
Čeští spotřebitelé mají v zádech velmi solidní systém ochrany před nedůvodnou diskriminací ze strany podnikatelů při poskytování zboží nebo služeb. A především - tato oblast není dlouhodobě nijak problematická a podnikatelé tuto právní úpravu v zásadě dodržují. Nenechme se strhnout jedním prohlášením jakéhosi restauratéra k pocitu, že tu probíhá nějaká válka mezi rodiči a hospodskými. Neprobíhá.
