Článek
V oblasti spotřebitelského práva jde o klíčový předpis - zákon o hromadných žalobách. Ten má spotřebitelům umožnit kolektivní obranu nejen proti šmejdům. Protože jeho přijetí nařídila EU svou směrnicí České republice do 25. 12. 2022, máme zpoždění. To je bohužel jen první a menší problém návrhu zákona.
Osekaný na minimum
Aby zamezila zneužívání hromadných žalob, umožnila vláda žalovat v hromadném řízení pouze spotřebitelským organizacím, které existují alespoň dva roky (směrnice požaduje jen 1 rok). Spotřebitelské organizace u nás mohou už asi 30 let podávat „kvazi-hromadné“ žaloby v oblasti tzv. nekalé soutěže a za tuto dobu není evidován jediný případ zneužití tohoto jejich práva. Zkušenosti potvrzují, že spotřebitelské organizace samy o sobě jsou dostatečnou zárukou proti zneužití hromadné žaloby. Vláda jim dle mého správně svěřila roli gate-keeperů.
Spotřebitelská organizace tedy jako jediná může podat hromadnou žalobu za poškozené spotřebitele. Pokud vyhraje, dostane maximálně 5 % z výhry. Pokud prohraje, nedostane za svou činnost vůbec nic. To je velmi nevhodné řešení.
Povede to patrně k tomu, že se spotřebitelské organizace nebudou pouštět do „malých“ případů, neboť 5 % z nízké částky jim i v případě výhry nepokryje ani režijní náklady (zaplatit mediální inzerci, aby „sehnaly“ poškozené spotřebitele, zpracovat jejich smlouvy, vyhodnotit, že jde o obdobné skutkové stavy a že mají spotřebitelé obdobné nároky, zaplatit advokáta…) a jejich činnost bude automaticky ztrátová.
Nebudou se však nejspíš pouštět ani do „velkých“ případů, neboť v případě prohry by nesly náklady řízení nastavované zpravidla ze souzené částky. A pokud by tato částka byla vysoká, mohla by být prohra ve sporu tím posledním, co by spotřebitelská organizace udělala.
Původně měla být odměna v případě výhry až 25 %, tato částka se, jen Bůh ví proč, změnila na maximálně 5 %.
Jsem (možná menšinového) názoru, že spotřebitelské organizace by v navrhovaném režimu ani nemohly žalovat spory o „vyšší“ částky. Zástupce organizace, který o vedení takového sporu rozhodne, totiž vystavuje organizaci v případě prohry v rozporu se svou povinností řádného hospodáře riziku jejího ekonomického, a tedy i faktického zničení. Jednáním v rozporu s povinností řádného hospodáře přitom zástupce sám porušuje zákon a podstupuje riziko, že bude muset spotřebitelské organizaci zaplatit škodu. V extrémním případě je tu pro vedoucího dokonce riziko trestně právního postihu.
Debata o zbytku zákona (režim „opt-in“, tj. spotřebitelská organizace musí aktivně shromažďovat poškozené versus „opt-out“, tj. spotřebitelská organizace žaluje automaticky za všechny poškozené) je vlastně zbytečná, protože základní problém, aby žalobce podáním žaloby neriskoval svou holou existenci, není doposud vyřešen.
Cui bono?
Odborná veřejnost často uvádí, že (fungující) zákon o hromadných žalobách dopadne především na banky, pojišťovny, aerolinky, cestovní kanceláře apod., v zahraničí se vžil termín obvyklí podezřelí. Vymezení je podle mě prostší a ani nemusíte ukazovat prstem na jednotlivé obory, což samo o sobě není fér.
Zkrátka: Nefungující zákon o hromadných žalobách pomůže nejvíc těm, kteří porušují zákony.
Jak z toho ven?
Po předložení návrhu zákona do parlamentu nezbývá než doufat, že se mezi 281 zástupci převážně spotřebitelů najde alespoň jeden, který předloží pozměňovací návrh. Pokud ke změně nedojde, neměly by mít spotřebitelé (a jejich organizace) strach napadnout přijatou úpravu u orgánů EU. Podpořme spotřebitelské organizace v jejich snažení za narovnávání spotřebitelských práv - třeba zde.
