Článek
Úvodem
Prezidentka Zuzana Čaputová oznámila, že už nebude znovu kandidovat na prezidentku Slovenska. Důvodem je nenávist vůči její osobě a její rodině, která překročila pro prezidentku snesitelnou míru. Její rozhodnutí se setkalo převážně s pochopením. Hlavě sousedního státu nadávali poslanci slovenského parlamentu do americké ku*vy.
V našich podmínkách „stačilo“ poslanci Okamurovi, že ho v časopise nazvali Pitomiem a už vyrazil k soudu. A i když vyhrál, nejspíš tím jen zvýšil popularitu tohoto jeho dnes už zakázaného označení.
Je rozdíl mezi ochranou osobnosti politika a běžného člověka? A nemá dostat svoboda slova úplnou přednost?
Jirsa se směje Čaputové, že znova nekandiduje, ačkoliv sám utekl z funkce jednatele a na chvilku i ze socek, jen když o něm napsali, že tak trochu jel psy ops ve prospěch Číny. Hrdina, co neustál ani procento toho, co ona.
— Petr Němec (@SemSuchar) June 20, 2023
Politik vs. běžný občan
Svoboda slova není bezbřehá, často se dostává do konfliktu s ochranou osobnosti, resp. cti, důstojnosti a dobré pověsti. Tuto ochranu ale nepřiznává právo všem stejně, rozlišuje zjednodušeně řečeno mezi (i.) politiky, (ii.) aktivními účastníky veřejného života vyjma politiků (např. soudce nebo občanský aktivista) a (iii.) běžnými občany. Stupeň ochrany je vzestupný od politiků k běžným neangažovaným občanům. Za politika si nedosazujte pouze premiéra nebo lídra parlamentní opozice, ale třeba i starostu ve vašem městě. I ten se rozhodl být aktivním účastníkem politiky.
Podle soudů jsou měřítka posouzení tzv. skutkových tvrzeních a tzv. hodnotících soudů v případě politiků mnohem mekčí než u ostatních. Ale co si má běžný čtenář pod těmito spojeními představit?
Skutkové tvrzení vs. hodnotící soud
Skutkové tvrzení je nějaký fakt, u kterého soud zkoumá jeho pravdivost nebo nepravdivost. Skutkové tvrzení, že „Okamurovi zkrachovala cestovní kancelář pro plyšáky,“ je buď pravda, nebo ne, a před soudem se musí prokázat. A protože je Tomio Okamura politik, lídr velké parlamentní strany, mělo by posouzení skutkového tvrzení být shovívavější a připustit např. mediální zkratku, kterou vždy utrpí přesnost (a tedy i pravdivost) tvrzení. Naproti tomu hodnotící soud je názorem autora projevu a před soudem se jeho pravdivost neprokazuje (z podstaty věci to není ani možné). Hodnotícím soudem je třeba výrok, že „Jörg Haider (rakouský politik – pozn. a.) není nacista, ale jen de*il.“
Nepravdivá skutková tvrzení (na rozdíl od hodnotících úsudků) nepožívají ochrany na úkor osobnostních práv jednotlivce, kterého se dotýkají. Předtím, než někdo pronese skutkové tvrzení, které je způsobilé zasáhnout do osobnostních práv jiné osoby, by měl se dostatečně usilovně pokoušet zjistit, zda je tvrzení pravdivé. Rovněž by jeho převážným motivem ke zveřejnění nemělo být poškození osočené osoby.
U hodnotícího soudu naopak platí tzv. domněnkadovolené kritiky. Výrok, který je autorovým hodnotícím soudem, ztratí ochranu svobodou slova až tehdy, když neexistuje dostatečný faktický podklad pro daný výrok, protože i hodnotový soud bez jakéhokoli faktického podkladu může být přehnaný. Také se posuzuje, jestli je výrok přiměřený ke kritizované skutečnosti. Peprnější výrazy, kterými se opřete do politika v souvislosti s tím, že veřejně popíral holokaust, jsou v zásadě přípustné, zatímco nadávání politikům v každém druhém dílu podcastu bez nějakého závažnějšího důvodu zásadně přípustné není.
Další faktory
Zda váš výrok „projde“, záleží i na jeho formě. Jinak se posoudí útočnost sdělení v karikatuře (pro níž je přehánění a agresivita průvodní jev) a jinak klasický novinový článek. Těžko si představit, že by u soudu prošla v běžném článku obsažené tvrzení, že Jiří Paroubek je asexuální impotent, zatímco vyjádřené v karikaturně přes Ústavní soud prošlo.
Rovněž je důležité, zda sdělení kritizuje politikovo rozhodnutí nebo jeho výrok (kritika in rem), anebo jde-li o výlev vůči němu osobně (kritika in personam). Kritika in personam má samozřejmě menší míru ochrany.
Důležitým ukazatelem je také, jestli informace má za účel přispět k diskuzi o otázkách obecného zájmu, např. informace zaměřená na politikovo počínání ve funkci, nebo zda má jiný účel, např. informace z politikova intimního soukromí.
Závěr
I když to může zprvu vypadat jako dvojí metr, tak hraje roli, vůči jakému politikovi svůj peprnější výraz použijete, resp. v jakém celkovém kontextu ho použijete. Jestliže někdo soustavně vyvolává nenávist ve společnosti a podněcuje dav k nelegálnímu chování, musí počítat s tím, že se sám nemůže před tvrdou a místy i neslušnou kritikou schovat za štít ochrany osobnosti. Ve svých rozhodnutích vyšly Evropský soud pro lidská práva a Ústavní soud ČR i SRN z vlastně jednoduchého předpokladu: „Na hrubý pytel hrubá záplata,“ který samozřejmě rozvedly vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem případu.
(použitá rozhodnutí: New York Times Co. v. Sullivan, Snyder v. Phelps, Von Hannover proti Německu (I., II., III.), Oberschlick proti Rakousku (I., II.), I. ÚS 2246/12, IV. ÚS 1511/13, II. ÚS 2051/14, I. ÚS 453/03, IV. ÚS 146/04, III. ÚS 2300/18-2, 25 Cdo 3904/2020, 25 Cdo 3696/2020 aj.)
