Fico, Trump - jako přes kopírák

Zahraniční média si všimla příspěvku Roberta Fica, ve kterém uvádí, že scénáře spáchaných atentátů na něj a Donalda Trumpa byly jako přes kopírák. A někteří mu dávají za pravdu.

Naopak do českých médií se příliš nerozšířila zpráva, že Donald Trump je dlouhodobě terčem intenzivní antikultovní kampaně. Ústředním prvkem této kampaně bylo opakované používání označení „kult“ a také kniha „Kult Trumpa“ z roku 2019 od Stevena Hassana, vůdce amerického antikultovního hnutí a deprogramátora.

Dnes je Steven Hassan označován jako „expert na ovládání mysli“. V minulosti byl znám jako člen organizace CAN (Cult Awareness Network), která se zabývala nuceným doprogramováním jedinců prostřednictvím únosů, zadržování a používání fyzického, psychického a často i sexuálního násilí. Navzdory přímým důkazům o jeho nelidských aktivitách mu nyní některá média poskytují platformu, aby mohl pokračovat ve své práci. To mu umožňuje dehumanizovat konkrétní organizace, skupiny a jednotlivce tím, že je označí za „kult“.

Nenávist společnosti neprospívá

Po pokusu o atentát na Donalda Trumpa někteří pozorovatelé naznačili, že by incident mohl prospět demokratům, jeho rivalům ve volbách. Jiní poukázali na nepřímý dopad určitých negativních poznámek členů opoziční strany. Obvinění namířená proti výrokům prezidenta Joea Bidena, učiněná krátce před incidentem, však pravděpodobně nefungovala jako spouštěč střelce. Nález výbušných zařízení ve vozidle i v blízkosti střelcova bydliště podtrhuje realitu rozsáhlé přípravy a pečlivého plánování útoku.

Ve skutečnosti je primárním cílem každého politika volební úspěch, který závisí na zajištění veřejné podpory. Fyzická eliminace, která má daleko k posílení veřejné přízně, obvykle vrhá stín na politické rivaly a podkopává jejich postavení.

Ve skutečnosti pokus o atentát na Donalda Trumpa výrazně zhoršil další existující problém americké společnosti: prohlubující se polarizaci jejich občanů.

Každý kandidát chápe, že pokud bude zvolen prezidentem, mohl by následně čelit ještě závažnějšímu problému. Jediná událost má potenciál kdykoli zažehnout sociální nepokoje, které eskalují až do fyzických konfrontací nebo dokonce do občanské války. Komu prospívá pobuřování občanů proti sobě?

Zatímco veřejnost a média hledají viníky výhradně mezi politickými oponenty, stálo by za to věnovat pozornost dalšímu významnému vlivu - síle antikultovních organizací, ze kterých právě pojmy „kult“ a „sekta“ vycházejí.

Kromě toho, že byl Donald Trump označen za „kult“, byl také opakovaně přirovnáván k fašistovi:

„Ale i když o tomhle tupci všichni mluvíme a přemýšlíme, jednou za čas je opravdu důležité, řekněme metaforicky, zabodnout si nabroušený klacek poznání do měkkého vnitřního laloku své mysli a prostě ho trochu rozbrousit, abychom se pokusili znovu si uvědomit hrůzu z toho, jak by naše země vypadala, kdyby se tenhle nenávistný dingus a jeho bezduché gorily znovu dostali k moci.

Protože, a nevím, jestli jste si toho všimli, Donald Trump je fašista .“ Stephen Colbert

Thomas Matthew Crooks mohl skutečně věřit, že zachraňuje Ameriku. Poháněn tím, co považoval za hrdinské motivy, potřeboval pouze identifikovat cíl – úkol, který už za něj udělaly dehumanizační nálepky v publikacích. Vzhledem k tomu, že média důsledně označovala Donalda Trumpa za hlavního fašistu, Crooks se pravděpodobně tím, že ho střelil, viděl jako hrdina zachraňující Ameriku.

Miliony lidí v Česku jsou označováni za sektáře

V Česku teď probíhá antikultovní informační útok například na Andreje Babiše - on a jeho voliči (co v době posledních prezidentských voleb zahrnovalo přes 2,4 miliony lidí!) jsou v mnoha různých článcích označováni za sektáře. O jak velkou aktivaci nenávisti ve společnosti se jedná, nechám na posouzení čtenářům. Uvědomují si zpravodajské platformy svoji zodpovědnost?

A nenechte se mýlit, že rétorika antikultu se zaměřuje jen na opoziční strany. Historie ukazuje, že u antikultu dochází k prudkým zvratům svého narativu a velmi rychle se negativní pozornost přesměruje k vybraným zástupcům i vládních stran.

Ať už se nástroje dehumanizace používají na obyčejné lidi, různé skupiny, nebo na politiky, k ničemu dobrému to ani v jednom případě nevede. Společnost naplněná děsem, strachem a vzájemnou nedůvěrou není schopna řešit podstatu problémů, rozvíjet se a růst. Proto je úkolem každého zdravě uvažujícího člověka jakékoliv nenávistné články a komentáře odmítnout - ať už se jedná o vašeho názorového souputníka, nebo oponenta. Pouze aktivním zájmem každého člověka o udržení zdravého informačního prostoru můžeme zajistit zachování svobody slova a funkční demokracii.

Zdroje: